Jiná verze předchozí kapitoly, možno přeskočit
Seacliffe. Proč zrovna mně museli přidělit takové nezajímavé léno? Za den tady projde sotva myš. Věděla jsem ale proč. Jako hraničářce mi, snad až na Halta, Willa a Gilana, mého bývalého učitele, nevěřil nikdo. Nevěřili že jsem tak schopná jako ostatní hraničáři. Chtěla jsem jim dokázat že se mýlí... a teď jsem tady.
Vracela jsem se po své každodenní obhlídce po okolí na svém věrném poníku Chevalovi (jezdím na něm od doby, kdy jsem se stala učeňkou).Přijela jsem ke svojí chatě a šla jsem ho ustájit.
Vevnitř jsem si odložila pláštěnku, a šla si postavit vodu na čaj. Někdy jsem si říkala, jestli to, že piju radši čaj než kávu, není jeden z faktů proč mnou mnozí hraničáři opovrhují. Pravda je taková, že kávu mám ráda ale takovému černému čaji se prostě nemůže vyrovnat.
Moje přemítání přerušilo zaklepání. Došla jsem ke dveřím a rázně je otevřela. Stála tam dívka v kurýrském oděvu s psaním v ruce.
,,Dobrý večer," pozdravila.
,,Dobrý," usmála jsem se na ní.
,,Tohle vám posílají z Redmontského léna," podávala mi psaní. Snažila jsem se potlačit zvědavost, když jsem si ho od ní brala. Co mi asi tak chtějí?
Poděkovala jsem kurýrce a vrátila se zpátky do chaty. Zalila jsem si čaj, sedla si ke stolu a otevřela obálku. V ní byl list papíru na kterém úhledným písmem slabě do šikma stálo:
Aine, já a Will na tebe máme prosbu. Asi víš o našich učních - Naomi a Deanovi. Ti dva chrousti se před čtyřmi dny za naší nepřítomnosti vydali do Skandie zachránit unesenou princeznu Maddie. Nechali nám jen máloobsažný vzkaz, ve kterém nám zkrátka oznamují, že se někdy vrátí. Já a Will si sice myslíme, že jsou docela schopní, ale přece jenom na nich závisí záchrana princezny! A tak jsme si říkali že by to chtělo za nimi poslat někoho schopného a zručného, někoho jako jsi ty, aby na ně trochu dohlédl. Žádáme tě tedy, aby ses za nimi vydala hned, jak budeš moct.
Děkujeme ti a přejeme hodně štěstí Halt.
Zírala jsem na ten dopis jako omámená. Potom jsem se vzpamatovala. Tohle bude moje příležitost dokázat, že to dokážu!
* * *
Ráno jsem si sbalila všechny potřebné věci (nezapomněla jsem na čaj ani na kávu) a objasnila Chevalovi situaci
,,Chevale, tohle je naše příležitost! Go go very good boy!"
A tak jsem brzy ráno ještě za tmy vyrazila směrem k nejrychlejšimu spoji s Galikou. Přes Úzké moře.
* * *
O tři týdny později
Skandie byla úžasná. Hemžilo se to tu vikingi a podnebí tu bylo úplně jiné než v Araluenu. Všechno tu bylo jiné než v Araluenu. Všude byl sníh... A hlavní město Hallasholm? Nádhera! Ale tím jsem se teď nemohla nechat rozptylovat. Můj úkol byl jasný, moje pátrání dostalo jasný cíl a směr!
Měla jsem štěstí. To dopoledne, kdy jsem přijela do Halasholmu jsem si šla sehnat něco k snědku do místní hospůdky. Koupila jsem si hrnek kávy (čaj neměli) a sedla jsem si ke stolu úplně v rohu místnosti. V klidu jsem si popíjela kávu, když v tom se otevřely dveře a do místnosti vstoupily dvě postavy, následované ještě jednou postavou.
