𝓜𝔂𝓼𝓽𝓮𝓻𝓲𝓸𝓾𝓼 𝓜𝓪𝓷 𝓘𝓷 𝓣𝓱𝓮 𝓕𝓸𝓻𝓮𝓼𝓽 ✔︎

23 - Nepatří Sem

J: upír?! 😳😳😳
*ohlédl jsem se kolem sebe*
To jsem si mohl myslet hned 😳😳 vysaje tě Binnie! Musíš odsud co nejrychleji pryč. Co nejrychleji!!

F: 🤬
*začal jsem si patlat z obličeje pryč ten makeup co mi Changbinnie udělal a vyndal jsem si čočku. Prohrábl jsem si vlasy, aby nebyly tak upravený a nasraně jsem seskočil ze stromu.
Ještě. Jedno. Slovo.*

Cb: ne, ne. On mi neublíží. Já jsem si tím jistý. Máme spolu miminka. Nikdy by mě nevysál 🥺

J: jak to vůbec můžeš vědět?! Ta bytost by tady vůbec neměla být, zabije i ty děti. Rychle broučku, pojď, dokud můžeš 🥺

F: *rychlostí světla jsem vyběhl k nim a postavil jsem se před changbina. Agresivně jsem čuměl na Jeongina*
Co tě nutí si tohle o mě myslet
*chytl jsem ho svoji ledovou rukou za zápěstí*

Cb: hhh! Felixí ne! Ne lásko nedělej mu nic. Prosím tě *tahal jsem ho od něho pryč. Jenže stál pevně jako skála* prosím ne, ne lásko 🥺🥺🥺 pusť mu tu ručičku prosím 🥺🥺🥺🥺

F: *přiblížil jsem se k němu na centimetry*
Odpověz.

J: upírům se nedá věřit! Mají jenom hlad!

Cb: Lixíčku 🥺🥺 *panebože prosím pomoc mi 😭*

F: *začal jsem dýchat ještě rychleji*
Whrahh!!! 🤬🤬🤬
*odhodil jsem ho kus před sebe a přemístil jsem se zpátky k němu*
kdybych měl JENOM HLAD, TAK UŽ TĚ DÁVNO VYSAJU!!! Vypadni odsud slyšíš?!!
*strčil jsem do něho*
Changbin s tebou nepůjde, je to moje dušička. Je to moje rakvicka, co mi porodila 6 nádherných dětí 🤬🤬🤬🤬
*nasraně jsem se zahalil do pláště a jako prach jsem zmizel*

Cb: *běžel jsem rychle k němu a sebral jsem ho* zlatíčko 🥺🥺 běž, běž. Budeme si volat ano? Zůstaň v bezpečí, tam kam patříš. Já už patřím sem

J: T-ty sem nepatříš
*ubrečený jsem se na něho sápal*
Nesmíš tady zůstat

Cb: mně se nic nestane. Dávno by mě už přeci snědl. Přijdu se za tebou podívat, ano? Lixí potřebuje klid.. On... Jistě se někdy udobříte, já to vím zlatíčko

J: *vystrašeně jsme ho obejmul*
Mám tě strašně rád Binnie 🥺😔

Cb: já tebe též, moc ti děkuji zlatíčko. Moc. Moc. Za to, že si mi pomohl porodit. Za všechno

J: *dal jsem mu pusinku na tvářicku a ubrečeně jsem se rozeběhl pryč*

Cb: *díval jsem se na něho z okna a hrozně moc jsem plakal* 🥺🥺🥺😭

F: *seděl jsem na stromě blízko okna, zabalený v plášti, a koukal jsem na něho*
Promiň lásenko, brzy zapomeneš
*řekl jsem si pro sebe a přemístil jsem se do místnosti s miminky. Začal jsem jedno po druhém utěšovat*