𝓜𝔂𝓼𝓽𝓮𝓻𝓲𝓸𝓾𝓼 𝓜𝓪𝓷 𝓘𝓷 𝓣𝓱𝓮 𝓕𝓸𝓻𝓮𝓼𝓽 ✔︎

25 - Love Is The Most Important Thing

Cb: doprčic už ale! *zacpal jsem si pusu, když se pohnula* už toho mám dost malé zlatíčko moje *šeptl jsem jí a donesl ji do postýlky.* Miluju vás drahoušci, miluju i toho tvrdohlavého, dospělého upíra *zabalil jsem si kufr a táhl jsem ho ze schodů dolů, kolem Felixe a pak přes hroby směrem k cestě, co vede ven z lesa*

F: 😳
*Rychle jsem se přemístil před něho*
Kam jdeš?

Cb: no pryč ne?

F: j-jak pryč? Proč?

Cb: tak proč? Jdu za svým kamarádem, kterého mám rád a kterého jsem už věčnost neviděl.

F: vyměníš ho za mě a všechny svoje děti?
*těžce jsem polknul a sklonil jsem hlavu. Snažil jsem se zakrýt svoje rudé oči, z kterých mi každou chvíli začnou padat červené krystaly místo slz*
T-tak se s ním měj dobře
*Rychle jsem zmizel*

Cb: *dupnul jsem si* a tohle to mě přesně štve!! Miláčku! Tohle to! Kde zase sakra jste?! K čertu s tímhle tím!!
Chci ho jen vidět. Na dva dny k sakru! Chápete?! Nemůžu vás opustit když vás miluju!! *celý rudý jsem se vztekal*

F: 2 dny
*řekl jsem si pro sebe*
A co děti?!
*tiše jsem do sebe srkal rýmu*
Běž za ním, když tě štvu

Cb: pojďte ihned ke mně!!!

F: *krystaly z mých oči padaly na zem*
Chtěl jsi jít za ním, tak běž

Cb: hrvvhhhhaaah!!!! *vydýchaval jsem se ze vzteku a kopl jsem do jednoho náhrobku* owh 😳 promiň Alberte *nasadil jsem mu zpátky ramenní kloub, který jsem mu kopancem do náhrobku vyhodil. Je to náš kostlivec, takový sluha. Velice chytrý a starý* to jsem doopravdy nechtěl

F: hrnm
*uraženě a smutně jsem byl na nejvyšším stromě a krystaly ze mě furt padaly*

Cb: děkuji *sdělil mi, že sedí Felix na stromě* fajn, tak já si tam pro vás vylezu. *začal jsem šplhat na strom*

F: nech toho, spadneš!
*padalo ze mě krystalů ještě vic*
Běž za ním, na 2 dny ne?

Cb: *lezl jsem pořád za ním.
Pak jsem se nadechl a v nejvyšším bodě jsem se pustil a zavřel jsem oči*

F: 😳😳😳
*okamžitě jsem skočil pod stroma těsně nad zemí jsem ho chytl. Co nejvíc jsem si ho k sobě natulil a nechtěl jsem ho pustit*

Cb: ☺️ děkuji miláčku *řekl jsem v klidu a tulil jsem si jeho vlásky k sobě.
Jistě, že jsem věděl, že mě chytí.* zlatíčko. Přestaňte mi toto už jednou pro vždy dělat. Neplakejte a dovolte mi ho sem. A laskavě mi nemizte, když s vámi mluvím.

F: já jsem ti ho dovolil. Jen jsem řekl, že tam nebudu. A mizím, když jsem naštvaný, uražený, nebo smutný

Cb: to já vím. Ale já vás tu chci. Notak prosím.
A navíc.. Nemám rád, když mi mizíte. Chtěl bych vás utěšit pusinkou, ale to nemohu, když tam najednou nejste, že ano.

F: hnm.. Tak si ho pozvi, ale mluvit s ním nebudu
*vzal jsem mu kufr*

Cb: miluju vás! *nadšeně jsem ho začal líbat*

F: *vzal jsme ho do náruče a s líbáním i s kufrem jsem nás přemístil domů*
To přijde jako už teď?

Cb: zítra

F: aha.............. Mnn... Dobře.....
*dal jsem mu pusu*

................................
Timeskip
Cb: *co vám budu povídat? Jistě se na té návštěvě opět pohádali. Mhihi. Tito dva si nesednou snad nikdy. Já je oba dva ale miluju, i když Lixíčka více. Mhihi.
Nevadí, že se nepohodnou, záleží však na tom, že už sem Innie smí chodit a Lixíček už mi nemizí jako to dělal vždycky.
Je to pozorný a silný muž. Také je to úžasný a roztomilý tatínek našich dětiček. Stará se nádherně o mě i o ně. Miluju svoji rodinu a Felixího s Inniem nejvíce na světě. Byl bych ochoten dát za ně úplně cokoliv. Úplně.
Jsou to prostě moji drahoušci 💗🥰*

---
Takže toto byl poslední díl ❤️