Maybe I Just Love You (Niall Horan CZ)

Dvacátá kapitola

*O týden později*

Jsem doma sama, naši se někam vypařili, nevím kam. Pak někdo zvoní, otevírám.

,,Slečna Stonerová?" Je to policie. A do prdele.

,,Obávám se, že.. Ano," odpovídám. Co po mně budou chtít sakra?!

,,Mohla byste jít s námi?" Nechápavě si obouvám boty a jdu. Jedeme na policejní stanici. A co je nehorší, je tu Newt, jeho syn, moje máma, můj táta -kteří spolu nemluví-, Niall a Josh. Do hajzlu.

,,Znáte tohoto muže?" Ptá se strážník a ukazuje na Newta.

,,Jak bych mohla neznat člověka, který mě zničil?" Říkám s ironií v hlase. Pak házím po Niallovi pohled ,,zrádče, jak jsi mi to mohl udělat?!". On jenom sklopí hlavu a už se na mě nedívá. Josh se na mě dívá omluvným pohledem, ale já to ignoruju.

*O 3 hodiny později*

Tak je to venku. Všechno. Všechno je vyřešené. Newt půjde na 5 let za mříže, jeho syn je v podmínce a naši? Nerozvádí se, ale ta atmosféra je strašná. Vůbec se mi s nima nechce být. Josh se mi omluvil a zeptal se, jestli bych to s ním ještě nezkusila. Moje odpověď zněla ,,Ne". Nemám teď náladu s někým chodit. Po to všem. Když jsem vyšla ven, někdo mě vzal za ruku. Byl to Niall.

,,Pusť mě," řekla jsem mu.

,,Ne, Ario počkej," zastavil mě.

,,Nech mě laskavě bejt, jo? Slíbil si mi, že to nikomu neřekneš. Já kráva ti věřila a navíc jsem ti dala svojí písničku."

,,Ale já jim to opravdu neřekl!"

,,Jo a kdo teda asi?!"

,,Já.. Já nevím, ale já to nebyl! Musíš mi věřit!"

,,Nevěřím. Nikomu jinýmu jsem to totiž neřekla," vysmekla jsem se mu a šla pryč. Ještě jsem na něj zavolala: ,,Zapomeň, že existuju," a nastoupila jsem do auta. Povídali jsme si o tom všem s rodičema, nebyli na mě naštvaní. Máma byla naštvaná na tátu a dávala mu to za vinu. Má vlastně pravdu, je to jeho vina. A jak jsem dopadla já? Zase jsem přišla o kamaráda. O toho jediného, který nade mnou nezlomil hůl. Těch pár dní, co jsme spolu strávili, byly úžasný. Chodili jsme do kina, na brusle, na kafe nebo jenom tak jsme se procházeli v parku. A co on udělá? Všechno to vyžvaní. Super kámoš. Navíc se teď budou zase připravovat na mini turné po Anglii. Dokonce jsem dostala dva lístky, pro mě a pro ségru, na jejich koncert v červenci. Nevím, jestli tam teď mám jít a jestli bych tam šla, tak to rozhodně nebude kvůli Niallovi. Jenom bych zase chtěla vidět holky, kdyby tam byly. Ty mi chybí asi nejvíc ze všech. Přirostly mi k srdíčku. Jak mě přišly podpořit při tom konkurzu do toho muzikálu! Jo mimochodem, nevybrali mě ani jednu roli. Když se daří, tak se daří.

*Červenec*

,,Ario! Prosím! Pojďme na ten koncert!" Ach jo, ta Ema je tak nedobytná.

,,Hele, už jsem ti řekla, že tam nejdu! Niall.. Prostě já už se klukama nekamarádim! Vezmi nějakou kámošku a běžte spolu."

,,Ario notak, ona tam chce jít s tebou, ještě nikdy nebyla na takovém koncertě," říká máma, když myje nádobí. S tátou už se usmířili, ale není to takové, jako před tím.

,,Já ti přece říkala, co mi Niall udělal!" Mamka se na mě podívala soucitně.

,,Ario, to jsem byla já, jasný? Nechala sis na stole otevřený deník, jenom jsem s do něj podívala a když jsem se tam dočetla o tom Newtovi.. Nemohla jsem to tak nechat.."

,,Mami?! Emo, okamžitě se běž obléct , jde se na koncert! Mami, proč jsi mi to neřekla hned?" Zlobím se, ale zároveň to ve mně vzbudilo něco nového.. Niall to neřekl, bože on to opravdu neřekl! Musím se mu omluvit! Dávám si tu nejrychlejší sprchu, co jsem kdy měla, maluju se, oblékám, dělám si na hlavě něco jako drdol, stříkám na sebe (i trochu na Emu) Our moment, ano od kluků, a vyrážíme, koncert začíná za 30 minut.