Maybe I Just Love You (Niall Horan CZ)

Dvanáctá kapitola

Než se naděju, Josh už stojí u dveří a zvoní.

,,Tak si to užijte," říká máma a jde do pracovny. Otevírám mu a nemůžu uvěřit vlastním očím. Josh tam stojí s růží.

,,Ahoj krásko," zdraví mě a dává mi pusu.

,,Ahoj, ta.. Ta je pro mě?" Ptám se. Sice vím odpověď, ale chci, aby mi to řekl.

,,Ano je," a podává mi jí. ,,Krásná růže pro krásnou dívku. Mojí dívku," slovo ,,mojí" zdůrazňuje. Usmívám se, stoupám si na špičky, teda na špičku, a dávám mu pusu na čelo.

,,Můžeme vyrazit?" Ptá se a já souhlasím.

*O několik hodin později*

Opět stojíme u dveří a Josh se se mnou opět loučí.

,,Byl to úžasnej den, děkuju," šeptá mi do ucha, když se objímáme.

,,Za co mi děkuješ?" Ptám se.

,,...Za to, že jsi se mnou," odpovídá pomalu.

,,Miluju tě, Joshi." Vyhrknu ze sebe. Ou do pytel, tohle jsem neměla říkat. Kluci to mají říkat jako první! On se usměje, beru si do ruky můj copánek a odpovídá: ,,Já tebe víc." Hádka? Opravdu pane Devine?

,,Ne, já tebe víc!"

,,Já tebe nejvíc!"

,,Nene! To už nejde!"

,,Ale jde! Mluvíš nesmysly!"

,,Ne, to ty!" A on mě utišuje polibkem. Jeho teplé a sladké rty se dotýkají těch mých, tenhle okamžik jsem chtěla prožívat pořád, navždycky. No jo, jenže všechno jednou končí.

,,Musíš jít, zítra je škola," směje se.

,,Čemu se jako směješ?"

,,Je to zvláštní to říkat," a směje se dál. Ušklíbnu se postrčím ho dál od sebe. Samozřejmě ze srandy. Loučíme se tedy už opravdu naposled a já jdu dovnitř. Táta, bráška a ségra jsou doma.

,,Ahoj Ario! Pojď se podívat, co mi táta koupil!" Křičí na mě malý Jake z obýváku. Jdu tedy za nimi. Všichni čtyři sedí na zemi a zkouší Jakovu novou autodráhu.

,,Řekl jsem si, že by to klukovi udělalo radost a já miluju, když je moje rodina šťastná," dívá se na mě táta. A to mě zasáhlo, hodně. Jdu radši nahoru, aby naši neviděli, že zase brečím. Mám chuť něco rozbít, ale to by bylo podezřelé, takže si beru polštář a mlátím ho. Pak mi přišla SMS, od Harryho: ,,Nechceš si volat na Skypu? Harry;)"

,,Tak proč né," říkám si pro sebe, otevírám laptop, dávám si ho na postel a lehám si k němu. Odepisuju Harrymu: ,,Ráda, moje jméno je: Princess11"

Ani ne za pět minut mi přichází žádost, okamžitě přijímám a Harry hned volá.

,,Ahoj kluci," říkám jim. Chvilku je ticho, obrazovka je černá. Nedělají si ze mě dobrý den? Naštěstí ne, na obrazovce se objeví 3 klučičí tváře: Smějícího se Harryho, usmívajícího se Liama a obyčejně koukajícího Nialla. Sborově mě zdraví.

,,Proč nám prosím tě píšeš v pět ráno, ty trdlo naše? Víš jak jsem se lekl, když mě to probudilo?" Nadává Harry a snaží se tvářit vážně, ale koutky mu cukají a jen tak tak potlačuje smích.

,,Tak pardooon Hazoušku," škádlím ho. Pak vybouchne smíchy.

,,Tak hele, ty malej trpajzlíku, odpověz."

,,Hele, já nemůžu za to, že jsem malá!" Mračím se na něj.

,,Nemrač se, úsměv ti sluší mnohem víc," říká Niall a pousměje se a já mu úsměv oplatím.

,,Takže, ten důvod, mladá dámo?"

,,Nemohla jsem usnout, no! Proč si se mnou vlastně voláte?" Ptám se.

,,Za prvý nemáme co dělat.. A za druhý tě chceme ještě vidět než odjedeme."

,,Odjedeme? Kam byste jezdili?"

,,Ty o tom nevíš? Budeme půl roku na turné," odpovídá Liam. A joo vlastně, to říkali v rádiu, když jsme jeli do Londýna.

,,Takže půl roku? Co si tu bez vás počnu?!" Začínám hrát paniku.

,,My ti budeme volat, ano?" Slibuje Harry.

,,Don't promise that you're gonna write! Don't promise that you'll call! Just promise that you won't forgot we had it aaall!!" Zpívám jim. Všichni se začínají smát, v pozadí slyším i Louisův hlas.

,,Kde je Zayn?"

,,Je s Perrie na večeři," odpovídá Liam. Pak si povídáme o Soph a o Eleanor, když jde Loui na záchod.

,,Víš co divím? Že ty naši blázínci ještě neví, že Josh má holku," uvažuje nahlas Harry.

,,Vaši blázínci?" Nechápu.

,,Fanoušci, já si dojdu jenom pro kafe a když se vrátím, moje fotky už jsou na netu a píšou, že ,,Hazza si šel pro kafe".. "

,,Páni, tenhle život by mě děsil, o tom žádná," povzdychnu si. Kolem osmé už musím končit, protože mám večeři.

,,Vezmi mě s sebou!!!!" Křičí Niall.

,,Možná příště, Horane, teď už vážně musím jít," ještě jim přeju úspěšné turné, hodně štěstí, ať je tam neumačkají fanynky k smrti a spoustu dalších věcí. Slibují, že až se vrátí, půjdeme spolu třeba do kina nebo kamkoli, kam budu chtít. Jsou tak milí! Já je fakt zbožňuju! Tak pozor, Joshe miluju, zato kluky ,,jenom" zbožňuju. Oni jsou kamarádi a on je něco mnohem víc.... Teď mi to až dochází, on mi na půl roku odjede taky!...