Music Revengers

3🐱

,,Takže Matsuno hraje jak dlouho teda?" Ptal se Hanma, který šel vedle mě po chodníku směrem ke mě domů.

,,Devět let, takže usuzuji že bude něco umět."

,,A ten druhej?" Zeptal se a já se zarazil.

Sakra já se Kisakiho zapoměl zeptat.

,,No......nemám ponětí." Zasmál jsem se nervózně.

,,Ty ses ho nezeptal? A co když je to teprve začátečník jako většina prváků?"

,,Já byl nadšený z toho že se někdo nabídl, vůbec jsem nepřemýšlel nad tím že by to mohl být začátečník." Snažil jsem se nějak vymluvit.

,,Tak při nejhorším ho slušně odmítneš a zkusíš sehnat někoho jiného." Pokrčil rameny Hanma.

To jako že budu do toho prváku muset znovu? Prosím Kisaki řekni že něco umíš.

,, Mimochodem, Baji už je doma?" Zeptal se mimo téma.

,,Měl by, končil o hodinu dřív, jinak bych na něj počkal."

,,A on na tebe jako nečeká?" Zasmál se Hanma a já místo odpovědi jen pokrčil rameny a něco zamručel.

Zbytek cesty jsme se bavili jen o nějakých náhodných věcech o škole.

,,Ryoko by neměla být doma, vrátí se z práce asi kolem páté." Řekl jsem, když jsem otvíral branku.

,,A ví o tom že sis domů pozval dva cápky, které nikdy předtím neviděla?' zeptal se a oba jsme vešli do domu.

,,Ne." Odpověděl jsem s klidem a automaticky se vydal do svého a Keisukeho pokoje.

Jsem zvědavý jak se bude Kei tvářit.

Otevřel jsem dveře od pokoje a viděl Keisukeho jak tradičně zírá do stropu ze své postele. Otočí hlavu na mě a posadí se.

,,Nevíš náhodou kde se tu vzal ten buben?" Řekl s otráveným výrazem a ukázal do rohu místnosti, kde leželi jeho bubny s jedním úplně novým.

,,V pátek sis jeden rozbil, tak jsem dal peníze Ryoko aby ti koupila dopoledne nový" odpověděl jsem s úsměvem.

,,Zbytečně vyhazuješ peníze."

,,To tvrdíš ty. Jo, budeme mít menší návštěvu." Řekl jsem a tlemil se u toho jak idiot.

,,Jak budeme? Stojí přímo za tebou." Ukázal na Hanmu stojícího za mnou. Tem se jen blbě usmál a zvedl ruku na pozdrav.

,,To ale nejsou všichni."

Keisuke na mě zíral jak na kreténa, jelikož jsem se uchechtl snad za každým slovem co jsem řekl.

,,Moc to napínáš." Zasmál se Hanma za mnou.

,,Fajn." Protočil jsem očima a přišel trochu blíž ke Keiově posteli. ,,Já, jakožto ten nejlepší a nejúžasnější spolubydlící, který plně chápe tvou frustraci, jsem se rozhodl, že zařídím aby tvé srdce opět naplnilo štěstí."

Hanma za mnou měl co dělat aby se nezačal smát. Keisuke na mě koukal s nadzvednutým obočím.

,,Přestaň mluvit jak krypl a vymáčkni se už konečně."

,,Vytvořil jsem pro tebe novou kapelu."
Řekl jsem a nadšeně sledoval Keisukeho výraz, který se z nějakého důvodu vůbec nezměnil. Stále na mě zíral jak na kreténa.

,,Huh? Nic? Žádné nadšení?"

,,Čekej, nějak to nepobírám. Co že jsi udělal?'

Povzdechl jsem si.

,,No, byl jsi smutný že už nemůžeš hrát na bubny, takže jsem vytvořil kapelu, aby jsi mohl hrát na bubny. Logické." Nervózně jsem se podrbal na zátylku, jelikož se Keisukeho výraz furt neměnil, takže nemám tušení co si o tom nápadu myslí.

,,Žádnou kapelu nepotřebuju, na bubny už hrát stejně nechci." Řekl a opět si lehl na postel a otočil se ke zdi.

Plánuje zase brečet?

,,Hanmo dal bys nám prosím chvilku? Můžeš jít třeba zatím nalít pití. V lednici by měla být nějaká limonáda."

Hanma jen přikývl a odešel z pokoje.

Povzdechl jsem si a přešel ke Keisukeho posteli.

,,Zase brečíš? Mám ti zazpívat?" Zeptal jsem se, sedl si vedle něj a položil mu ruku na rameno.

,,Moc se staráš. Nepotřebuji abys mi zpíval a ani nepotřebuji hrát na bubny, prostě mě nech být. Už jsem ti říkal že se přes to časem přenesu. Nemůžeš nic udělat." Řekl aniž by se na mě otočil.

To celkem bolelo Kei.

,,Znáš mě vůbec? Jak se mám jen tak koukat na to jak se trápíš? Já chápu že pro tebe ta kapela hodně znamenala a proč už. Nechceš hrát ale......chci ti pomoct a to můžu jen když mi dáš šanci." Pomalu jsem spustil ruku z jeho ramena.

,,Nechci hrát v jiné kapele. Navíc s lidmi co ani neznám."

,,Mě znáš ne?" Řekl jsem s úsměvem a v ten moment Keisuke vystřelil do sedu.

,,T-ty budeš zpívat?!"

Položil mi ruce na ramena.

,,Ano, sice jsem říkal že nerad zpívám před lidmi ale kvůli tobě to udělá."

V ten moment se mnou Keisuke nadšeně zatřásl a následně mě i objal.

,,Beru."

,,Proč seš tak nadšený z toho že bude zpívat?" Zasmál jsem se a objal ho nazpět.

,,Od chvíle kdy jsem tě poznal tě přemlouvám aby ses přidal do Tomanu jako zpěvák. Miluji tvůj hlas, jestli je možnost slyšet tě zpívat za doprovodu kapely, tak v ní chci být stoprocentně." Řekl a zabořil mi hlavu do ramene.

Uslyšel jsem otevření dveří a ohlédl se.

,,Ruším?" Zasmál se Hanma ve dveřích.

Keisuke mě pustil a odsunul se ode mě na druhou stranu postele.

Kei je hrozně tsundere.

,,Už jsou tady mimochodem." Poznamenal Hanma a já se zvedl z Keisukeho postele.

,,Pustil si je dovnitř?" Otočil jsem se na Hanmu.

,,Jo, jsou hned za mnou." Ukázal palcem za sebe.

,,Aha, tak to ať jdou dál." Řekl jsem a v hlavě si začal procházet co vše s nimi plánuji vlastně probrat.