Music Revengers

21🐱

Hanemiya Kazutora

pátek 23. září

Přišel jsem k Hanmově lavici a opřel se rukama o ni aby si mě Hanma všiml.

,,Hanmo... Potřebuji od tebe jednu laskavost. Uděláš to pro mě?"

Hanma ke mě zmateně zvedl pohled.

,,To záleží co." řekl a já se zhluboka nadechl.

,,Mohl bys mi dnes po škole zlomit nohu?"

Hanma párkrát zmateně zamrkal.

,,Proč bych to dělal?" Zeptal se a já sevřel ruce v pěst.

,,Chifuyu... on... chce abych šel dnes odpoledne k němu domů! Já tam nemůžu jít! Jsem si jistý co se stane. Prosím Hanmo, teď potřebuji tvou pomoc víc než kdy jindy." Prosil jsem s rukama stisknutými k sobě.

,,Nic ti lámat nebudu. Proč Chifuyovi prostě neřekneš že s ním mrdat nechceš?"

Cítil jsem jak mé tváře trochu zrudly a odvrátil jsem hlavu na stranu.

,,Za prvé, o tom nemluv když jsme ve třídě a za druhé... myslím... myslím že to není tak že bych nechtěl." Poslední větu jsem řekl skoro neslyšně.

,,Huh? Tak v čem je teda problém?"

,,Nebo možná to nechci. To je ten problém. Já pořád nevím. Líbilo se mi to dělat ale... já... stále nevím jestli tam cítím něco víc ale... ale hlavní problém je v tom že proti němu nedokážu udělat vůbec nic. Jen otevře pusu a já udělám vše co řekne. Takže s ním nemůžu být sám. Natož u něj doma. Bůh ví co by se stalo." Začínal jsem být zoufalý ale Hanma se tomu jen zasmál.

,,Je to Chifuyu. Nemyslím si že by tě měl potřebu manipulovat k nějakým velmi nekalým činnostem."

,,Nemáš tušení o čem mluvíš Hanmo... On... on to chtěl dělat na školních záchodech. Kdyby nezvonillo na hodinu tak bych mu určitě zase podlehnul. Je to monstrum Hanmo. Zachraň mě prosím."

Hanma se ale místo toho aby mi jakkoliv pomohl začal zase smát.

,,Je hezké že mi říkáš abych o tom nemluvil ve třídě a teď se tu rozkřikuješ o tom jak tě chtěl Chifuyu ojet na záchodech... Každopádně, vše co mi tu říkáš se mi zdá jako dost osobní věc do které bych se plést neměl. Natož ne tak abych ti lámal nohy."

,,Najednou by ses do osobních věcí nepletl..." Zamumlal jsem si pro sebe.

____________________

,,Pitomej Hanma... Tohle mu nedaruji... Beru zpět to že jsem ho kdy nazval dobrým kamarádem." nadával jsem pro sebe na cestě k Chifuyovi.

Zastavil jsem se před budovou které odpovídala adresa co mi Chifuyu dal. Přišel jsem ke dveřím a zazvonil na zvonek.

,,Kazu. Dík žes přišel."

usmál se na mě Chifuyu ve dveřích a objal mě.

Chci jít domů.

,,Pojď dál."

Následoval jsem ho do domu a následně i do jeho pokoje.

Nervózně jsem polkl a posadil se na jeho postel.

Doufal jsem že se to nestane ale Chifuyu se posadil vedle mě.

Přesně takhle to začalo minule...

Chifuyu si opřel hlavu o mé rameno.

,,Je něco co bys chtěl dělat Kazu?" Zeptal se a chytl mě za ruku.

,,N-nic konkrétního... A ty?" Zeptal jsem se i když jsem znal odpověď.

,,Jsi v pohodě Kazu? Třeseš se." Řekl zmateně Chifuyu a zvedl hlavu z mého ramene.

Huh? třesu se?

,,T-to nic... vše je v pořádku." Odpověděl jsem i když silně pochybuji že to znělo věrohodně.

Jsem až moc nervózní s celé téhle situace.

,,Kazu řekni mi co se děje."

Všiml si toho. Jak by taky nemohl.

Přitáhl jsem si kolena k tělu.

,,Chifuyu... Jestli se mnou chceš spát tak to udělej... nebráním se jen... nedělej nic extrémního." Řekl jsem nakonec.

Ve finále mi je jedno když to s ním udělám. Z části to i chci.

Chifuyu nic neříkal.

Pomalu jsem otočil svůj pohled k němu.

Chifuyu se díval do země a rukou svíral prostěradlo.

,,Kazu... řekni to ještě jednou a přísahám že tě praštim."

Ten tón jeho hlasu...

Je naštvaný? Proč?

"Ř-řekl jsem něco špatně?"

Chifuyu se na mě otočil a položil mi ruce na ramena. Pak do mě zatlačil tak abych si lehl pod něj na postel.

,,Miluju tě Kazu. Zapoměl jsi snad na to? Jestli si myslíš že má láska k tobě znamená jenom to že s tebou chci spát tak se mýlíš. Jde o to co se stalo včera na tom záchodě? Asi čtyřikrát jsem ti řekl že nemusíme jestli nechceš. To že to chci neznamená že ty musíš. Já tě nechci zneužívat Kazu. Za koho mě máš?"

Zněl naštvaně a smutně zároveň.

Jen jsem se na něj díval. Nedokázal jsem nic říct. Opravdu jsem takovou reakci nečekal.

,,Já jen chci být s tebou Kazu... Je mi jedno co budeme dělat."

,,Promiň..." Řekl jsem nakonec.

Cítím se špatně.

Opravdu jsem si o něm myslel takové věci? Asi chápu proč se naštval.

Chifuyu si povzdechl, slezl ze mě a posadil se vedle mě.

,,Ne... nemáš se za co omlouvat... nejsme pár, takže nemám právo ti za tohle nadávat. Ve finále by se dalo spíš říct že jsme jen milenci... nic ke mě necítíš ale i tak si mi dovolil se tě dotýkat. Asi jsem byl hodně mimo když jsem za tím hledal něco víc." Řekl Chifuyu se sklopenou hlavou.

Posadil jsem se a položil mu ruku na rameno.

,,Chifuyu... Já tomu dám šanci. Sice si stále svými city nejsem jistý ale... jsem si jistý že nechci aby jsme byli jen milenci. Když tomu dám šanci... třeba zjistím jaké jsou mé city k tobě."

Dlužím mu to.

Nechci si dál myslet že je to jen úchyl který se mnou chce spát pokaždé kdy se mu zachce. Chci ho vnímat tak jak vnímá mě.

Myslím že tím bych si mohl své city konečně ujasnit.

Chifuyu ke mě zvedl pohled a jeho tváře byli lehce červené.

"To myslíš vážně?" Zeptal se a já přikývl.

Chifuyův obličej se najednou opět rozzářil a pevně mě objal.

"Děkuji... děkuji moc Kazu. Už nikdy tě nenechám myslet si že tě jakkoliv omezuji. To ti slibuji."

Chifuyu mě pustil a položil mi ruku na tvář.

"Můžu tě teď políbit?" Zeptal se a já bez váhání přikývl.

"Opravdu? Klidně řekni jestli ne. Nenaštvu se nebo tak něco."

Usmál jsem se a položil ruku na tu jeho.

Pak jsem se naklonil a políbil ho.

"Tohle mi nevadilo nikdy." řekl jsem když jsem se odtáhl.

Doufám že vše půjde dobře...