Music Revengers

9💸

Sanzu nás dovedl do místnosti v podzemní části školy.

Kdysi tyhle místnosti sloužili jako kuchyňky nebo jako sklady. Ale pro čím dál větší zájem nových studentů to předělali.

Rozdělali jsme si nástroje, které jsme si naladili a každý se trochu rozehrál.

,,Takže, Sanzu. Máš už složený nějaký nový hit?" Otočil se Ran na Sanzua sedícího u stolu.

,,Jak asi? Neměl jsem na to čas, když jsem s vámi chlastal." Zamručel Sanzu.

,,Hele, chtěl jsem se zeptat. Mohl bych si roli skladatele vzít na starost já?" Zeptal se Inui a Sanzu se na něj podíval s nadzvednutým obočím.

,,Tvrdíš že mé texty nejsou dostatečně dobré?"

,,Ne jen on." Poznamenal Ran.

,,No, abych byl upřímný. Sám mám poslední dobou pocit že se v textech opakuji." Pokrčil Sanzu rameny.

,,Máš u sebe něco co si složil?"

Inui došel ke své tašce na stole a vytáhl z ní desky, ze kterých následně vyndal list papíru, který podal Sanzuovi.

Sanzu si ho vzal a začal si číst text.

,,Inupi proč si mi neřekl že píšeš?" Ptal se lehce skleslým tónem Kokonoi.

,,Koko nemusíš vědět všechno." Odpověděl mu Inui.

,,C" Kokonoi uraženě odvrátil hlavu na stranu.

,,Inupi? Koko? Máte dané přezdívky?" Zeptal jsem se jich a Kokonoi se otočil na mě.

,,Říkáme si tak od dětství. Klidně můžete taky, slyším na to víc jak na své jméno." Vysvětlil mi Kokonoi.

,,Zas takový rozdíl mezi tvým jménem a přezdívkou není." Zamumlal Sanzu a odložil papír s textem.

,,Takže?" Ptal se zvědavě Inupi.

,,Jako profesionální skladatel schvaluji." Řekl Sanzu a poprvé jsem na Inupim zahlédl úsměv.

Všichni jsme si nastudovali noty a mohli jsme začít zkoušet. Sanzu teda ještě skočil k tiskárně aby nám udělal kopie té písně.

Po hodině a půl zkoušení jsme si sbalili své věci a vydali se k odchodu.

Pro koka s Inupim si přijela Kokova mamka, protože jsou líní jít pěšky. Já s Ranem Jsme šli domů. Sanzu šel s námi, vyzvednout si věci co si tam včera zapoměl.

Byli jsme už asi na půl cesty domu, když jsem si šáhl do kapsy pro mobil aby jsem zkontroloval čas a v ten moment mi něco došlo.

Mobil tam byl. Ale podle toho co si pamatuji tam mělo být ještě něco.

zastavil jsem se a plácl se dlaní do čela.

,,Rane." Řekl jsem a Ran se Sanzuem se na mě otočili.

,,Pamatuješ jak mi spadli ty klíče za bar a já řekl že si je pak vezmu?" Zeptal jsem se a Ran hned pochopil co myslím.

,,Nechal si je tam že? Bože ty si idiot. No, mám sebou náhradní, takže to asi problém není." Pokrčil rameny Ran.

,,Ale já je potřebuju. Zatím jděte, já si pro ně skočím." Otočil jsem se a Vydal se zpět do školy.

Já jsem vážně talent.

Došel jsem do školy a zamířil k naší zkušebně.

Nikdo tu není. To je divné, měl tu být někdo chvíli po nás.

Zašel jsem za bar a skusil jsem z rohu vytáhnout klíče. Naštěstí nebyli moc daleko.

Málem jsem dostal infarkt když jsem uslyšel jak někdo praštil paličkou do do činelu.

,,Smiley jsi normální? Lekl jsem se." Zaslechl jsem neznámí hlas.

To asi budou ti co tu mají teď zkoušet.

Co teď? Mám vylézt, omluvit se a odejít? Nebude to divné? A nebude divné když tady naopak zůstanu?

,,Promiň Sou. Seš připravenej? Už se těším až tě zas uslyším zpívat." Ozval se druhý hlas.

,,Hm." Odpověděl ten první.

Ozvali se zvuky, které značili přípravu nástrojů a mikrofonu.

Tohle je v pytli. Teď už bude tuplem divné když vylezu.

,,Fajn, Takže můžeme."

Pak jsem zaslechl potichý odpočet.

A pak se ozval hlas.

Hlas který zpíval.

Byl to ten nejkrásnější a nejjemnější hlas, který jsem za svůj život slyšel.

Tohle je...úžasné.

Na Mužský hlas zvládá zpívat opravdu vysoké tóniny a přitom to zní všechno tak strašně čistě.

Je to jako kdyby zpíval anděl.

Rychle jsem vytáhl svůj mobil a zapl jsem nahrávání.

Sedl jsem si do rohu a poslouchal.

Jak je vůbec fyzicky možné mít tak úžasný hlas? Snad ještě nikdy jsem nebyl takhle unešený z poslouchání hudby.

Ten Druhý kluk ho celou dobu doprovázel na piáno a to tomu dodávalo ještě větší andělský efekt.

Seděl jsem tam celou tu hodinu a půl. Děkoval jsem bohu, že mi za tu dobu Ran nevolal.

______________________________________

Úterý 13.září

Právě nám skončilo vyučování a hned jsme se vydali do zkušebny.

Za ty tři dny jsem si tu nahrávku ze soboty pustil asi stokrát.

Když jsem ho v sobotu poslouchal, nechtěně jsem slyšel i pár rozhovorů. Zjistil jsem že se jmenuje Kawata Souya, Ale párkrát byl osloven jako Angry. Pravděpodobně přezdívka. Ta druhá osoba je jeho dvojče Nahoya. Který byl zase oslovován ve většině případech jako Smiley.

Potom co jsem omrknul stránky školy jsem zjistil že chodí do stejného ročníku, jen do vedlejší třídy.

Upřímně, připadám si jako stalker.

Ale i tak bych ho htěl znovu slyšet.

Několikrát jsem přemýšlel jestli na něj nepočkám. Jestli se znovu neschovám a neposlechnu si ho naživo.

A udělám to.
Dnes jsem se tak rozhodl. A je mi jedno že ze mě bude stalker.

Po zkoušce jsem se klukům omluvil s tím že ještě někam musím. Sedl jsem si opět do toho kouta za barem a čekal.

Taky mě napadla myšlenka že v úterý po nás mít zkoušku nemusí ale nějak jsem v to doufal.

Po chvilce jsem zaslech Smileyho hlas a poté i Angryho.

Díky bohu.

Opět jsem si vše nahrával.
Jeho hlas byl jak balzám na duši, mohl bych ho poslouchat neustále.

Seděl jsem tam zase dokud neskončili.

Už teď jsem věděl že tu v sobotu zase zůstanu.

Je možné se do někoho zamilovat kvůli hlasu? Protože se mi to asi právě teď povedlo.