Vlastním tě

~1~ Den únosu

Neohrabaně jsem rukou šmátrala v kabelce a snažila se najít svazek klíčů. „Kde sakra jsou?" Nadávala jsem, dokud se mi je konečně nepodařilo nahmatat a zastrčit je do klíčové dírky. Vítězoslavně jsem odhodila veškeré tašky s nákupem a učebnicemi a zkopla spocené, ošoupané tenisky. Během toho co jsem si čistila zuby a soukala se do pyžama, jsem si promítala celý dnešní den.
Cestou ze školy jsem potkala zvláštního muže. Byla jsem si jistá že jsem ho nikdy před tím neviděla, avšak i přes to jsem k němu cítila podivnou náklonnost. Den jsem zakončila sklenicí vody a následovně se ulehčeně zavrtala pod peřinu. Ještě jsem naposledy stihla zapálit svíčku a poté již začala hlasitě oddechovat. Víčka mi stále větší rychlostí začala těžknout a já se soustředila na svůj dech, snažíc se usnout co nejrychleji.
Když v tom mě do temene hlavy uhodil tvrdý, ocelový předmět. Hlasitě jsem vykřikla a rukou hmátla po nočním stolku, kde se měl nacházet kapesní nožík. Namísto toho, jsem však omylem zvrhla svíčku a oheň se začal rychlostí šířit po dřevěném nábytku. Aniž bych stihla zpozorovat kdo je útočník, přistála mi druhá rána a já se tentokrát v mdlobách skácela na zem.

Probudila jsem se v tmavé, stísněné a zapáchající místnosti ve které problikávalo pouze pár poničených žárovek. Chtěla jsem začít křičet, když v tom jsem si všimla že v místnosti nejsem sama. V rohu stála nepochybně muzšká postava. „Kdo jste? Kde to jsem?" Zmateně jsem těkala očima po místnosti a snažila se najít nejbližší možnost útěku. Chvíli se mi žádné odpovědi nedostávalo, až nakonec se daná osoba přeci jen odhodlala vyjít na blikající světlo žárovek.
Nemohla jsem uvěřit svým očím. Byl to on. Ten muž na kterého jsem narazila cestou ze školy. „To jste vy..." udiveně jsem vydechla a nespouštěla z něj oči. „Jsem tvůj pán Avery, prosím oslovuj mě tak. A teď jsi doma." Konečně promluvil a já si poprvé uvědomila jaká povýšenost a arogance z něj sálá. „Doma jsem byla před tím než mě nějakej imbecil omráčil a odvezl do týhle nechutný místnosti." Plivla jsem mu do obličeje. Přistála mi tvrdá facka a já vyjekla bolestí.
„Mám pár pravidel Avery. A pokud je nebudeš dodržovat, přijdou tresty. Právě si se seznámila s prvním z nich. Nezpochybňuj má rozhodnutí a nenazývej mě jakkoli jinak než tvým pánem." Uchopil mě lehce za bradu a zahleděl se mi do očí. „Radši bych chcípla než dejchat stejnej vzduch jako ty v jedný místnosti. Okamžitě mě odvez domů!" Zaječela jsem. „Ach Avery. Nepoučila ses ty. A neposlušné dívky já trestám. Dneska si o hladu." Bez dalších slov opustil místnost vrzajícími kovovými dvířky a já pouze zaslechla cvaknutí zámku a jeho kroky dusající po schodech. Ani jsem si nevšimla slz stékajících mi po tváři.
Schoulila jsem se do klubíčka na starou, prohnilou matraci a pokusila se sama sebe přesvědčit že je to jen strašlivá noční můra s bláznem co mě unesl... Se zatraceně sexy bláznem.