𝐒𝐲𝐧𝐝𝐫𝐨𝐦 𝐀𝐝𝐚𝐥𝐢𝐧𝐞 𝐁𝐨𝐰𝐦𝐚𝐧

K A P I T O L A VIII. [ kumpán ]

* Den 15, 9:12, první oddělení *

"Jak dlouho jste byl ve vztahu s Kateřinou Tichou?" Ozvala se ozvěna charismatického hlasu hnědo-okého operativce, který seděl za stolem s podezřelým.

Operativec vytrvale v klidu seděl s rukama křížem k prsou. Pohledem tak zaznamenával každičký pohyb jemu proti sedícímu. Muž v podobném věku, jako Petr. Třesl se jak ratlík. Po čele mu tekl pot. Celkově byl hektický. To už tak bývá u fetek, co si nešlohli.

"Rok..," poznamenal, když si promnul nos a oblízl se. Oči mu tykali všude kolem. "Ze začátku se zdálo, že mě z toho všeho.. odprostí..a.. že budu vyléčený.. jednoho večera jsme se ale pohádali..já.. já byl v háji a musel si dát.. ona se pak po čase k tomu též přidala.." zas si promnul nos.

Operativec se v tu chvíli zarazil. Jeho tvář tomu tak odpovídala. Nahnul se tak dopředu, jenž se opřel lokti o desku stolu a bedlivě ho pozoroval při vzpomínce.

"Spadla do toho semnou.. a.. bylo to nádherný...ona nebyla tolik vážná a nedržela zpátky.." Odpověděl, když si začal hrát s ukazováčky. "Jednou.. jsme to přehnali.. nějakým způsobem jsme zůstali v bezvědomí ležet na ulici. Bylo nám nabídnuto pobyt na odvykačce.. v té chvíli si uvědomila, že tohle od života nechce .. proto se šla léčit.. já bych to nedokázal.. zcvokl bych.." Přiznal vše na pravou míru, jenž se vyhýbal kontaktu s operativcem.

Chvíli bylo ticho. Petr přemýšlel, že kdyby v tom plavání drogy.. mají motiv. Po chvilce nechal svůj hlas zase rozeznít po místnosti odposlouchávány. "Fetuje i teď? Proto jsi šel k ní domu? Věděl si, že ji propouštějí z nemocnice!" Pomalu a jistě na něj zlehka začal tlačit.

Sám by do Tiché neřekl, že je to fetka. Neprojevuje žádné náznaky.

Muž zakýval hlavou v cukách a začal se houpat dopředu a do zadu. "Ne.. už 4měsíce je abstinent.." Ujistil ho s vyvalenými oči.

Operativci se v tu chvíli ulevilo. Neměl nic proti drogám..ale bylo to svinstvo, co dokáže posr@t život.

"Co jsi dělal dne 10. 6. Ve 21hod?" Začal klást otázky Anděl, jenž si ruce složil zpátky křížem k prsou a opřel se zády do opěradla židle.

Muž se z houpání zasekl. "Tak.. snad mě neviníte z toho, že ze vzteku na ní, bych tohle zkumpánoval...ne?" Začal se ujišťovat a tahat si prsty od sebe.

"Jak ze vzteku?" Zarazil se. Že by se mu myš chytila do pastičky?

Znervózněl o to víc. "No.. když vyšla z té léčebny..tak.. ještě jsme to spolu chtěli zkusit..ona si stála za tím, že mě z té díry dostane. Fet mi tak začala vysypávat a vyhazovat.. já.. já byl na ní naštvaný a..a zkrátka jsem ji zbil.." začal si zas pohrávat s prsty a houpat se zoufale.

Petr v tom šoku se jen ohlédl k zrcadlu, za kterým postával Plíšek a Pražák.

"To je hov@do.. by ji měl spíš poděkovat, že se mu snažila prodloužit život.." řekl znechucený morous, Martin.

Plíšek si jen popotáhl z filtru cigarety a nechal z úst odejít vzduch. "Člověk v jeho kůži reaguje na tyhle situace jinak.. to je jak kdyby ti někdo vyhodil veškeré věci, co máš rád.. třeba jídlo.. taky by jsi vyšiloval. Nemění to na tom, že se mohl v té situaci zachovat jinak a ne že to schytá ona.. z dobré vůle." Vložil svou myšlenku klidným pronosem a sledoval dále děj za zrcadlem.