Ametystové oči ( Twilight sága )

Zamrznutí

Další den byl zvláštní, celou noc jsem nevěděla co dělat, tak jsem si začala číst.

Brala jsem si knihy z Carlislovy knihovny, nevěděl o tom, neboť to nebyly obyčejné knihy, byly to historické listy.

Ptáte se čeho se týkaly ? Všeho.

Jiným slovem bych to nepopsala, zrovna tu co teď dočítám, tak se týká Volturiů, není tu toho moc a taky si myslím, že je většina z toho upravená, aby si další generace upírů myslela o Volturiech jak moc jsou vznešení. Při tom mi přijde, že jenom prostě ten hrad čornuli jiným upírům a sami sebe prohlásili za svaté. Je tu taky několik nejasností, třeba zmizení příbuzných či zamilovaných lidí, prostě zvláštní, ale co taky čekat. Všichni jsou to takový podivíny, zvláště Caius, ano, ten slizký blondýn.

Tu návštěvu si budu pamatovat navždy, jako bych snad mohla něco zapomenout, ale tohle ve mě bude vždycky vyvolávat zvláštní pocit.

Ten den kdy jsme tam dorazili, tu chvilku po tom, co jsem myslela, že umřu.

  Klečela jsme bezvládně na zemi a skoro nic nevnímala. Najednou mi někdo podal mé brýle, otočila jsem se na něj a v mém pohledu byl Caius. Ano, ten nejkrutější Voltur ze všech. Hleděla jsem do jeho rudých očí, ve kterých před tím nebyl ani náznak hezkého pocitu, ale teď v nich bylo něco zvláštního, zaujetí. poté co jsem přijmula mé brýle, které mi podal, se Volturiovy rozhodli o mé proměně a Caius hned navrhnul poskytnutí azylu. Jeho sněhově bílá tvář s mastnými blond vlasy vykazovala nadšení. Jeho rudé oči planuli štěstím, dokud ho teda nezarazila má dopověď, že chci aby mě proměnil Carlisl v bezpečí jeho domova.

Z mého přemýšlení mě vytrhnulo zaklepání na dveře. Narovnala jsem se a chtěla jsme říct dále, ale osoba za dveřmi ani nečekala na mou odezvu.

" Na to, že jsi upír ti všechno nějak trvá " ( Emmett )

A zasmál se vlastnímu vtipu, ale já dál zůstala sedět na posteli a nehnula jsem ani brvou. Zarazila mě má vzpomínka na Caiuse.

" ehm, děje se něco ? " ( Emmett )

" Mělo by snad ? "

A otočila jsem se pohledem na něj.

Emmett ukázal palcem na dveře

" To mi ani nevynadáš ? " ( Emmett )

" A za co ? "

A dál jsme na něj znuděně koukala.

" No, za....To je jedno, za pět minut jedeme, tak sebou hejbni " ( Emmett )

A pořád ještě zmaten situací odešel z mého pokoje.

Převléknula jsem se a upravila a vzala jsi tašku. Prošla jsme obývákem, ani jsem nekoukala kolem sebe, takže ani netuším, jestli byl ještě někdo doma. Vylezla jsme před barák a upíří rychlostí jsem doběhnula na návěs Emmettova auta. auto se pod rychlostí dopadu trochu zakývalo a z okýnka auta vykouknul Emmett.

" Fajn, jsme všichni " ( Emmett )

A já se posadila a Emmett se rozjel pryč.

____----------_____----------_______---------________---------_______----------__________---------___

Když jsme dorazili na místo, nevyhnuli jsme se nikdo zvědavým pohledům od studentů.

Emmett mluvil s Edwardem a jelikož mám upíří sluch, neuniklo mi, že se baví o mě, proto jsem se soustředila a nenechala jsem Edwarda nahlédnout do mé mysli. Možná proto vypadal pak tak pobouřeně, ale taky z něho byla cítit nervozita, stejně jako z ostatních, Aliciny vize nebyli jen tak. vždycky to znamenalo něco víc, ale brzy poznáme, jestli to pro nás znamená něco hrozného, či dokonce smrtícího.