Ametystové oči ( Twilight sága )

Lucian

K místu kde proběhne boj jsme si vybrali velký plac uprostřed lesa, navedeme je tam pomocí Bellinina pachu. Je to bezpečné místo daleko od Forks, takže nám žádný upír neunikne dál. Pomocí vlkodlaků by to neměl být tak náročný boj, ale můžeme chybovat a ty chyby by byly fatální. Doslova nám jde o život. Tihle upíři sice jdou po Belle, ale k ní se dostanou pouze přes naši rodinu. 

"Půjdeme večer lovit a dům přenecháme Edwardovi a Belle."(Carlisl)

"Nebude bojovat?"

" Nedokázal by bojovat a zároveň se strachovat o Bellu, nesoustředil by se."(Jasper)

"Proč jde Viktorie po Belle, to já zabila Jamese."

"Chce zabít Edwardovu družku, je to člověk, který má citové vazby k někomu z naší rodiny a kdyby se chtěla mstít tobě..."(Jasper)

"Neměla by na kom. "

"A také jít po tobě, by byl nelehký úkol."(Jasper)

"Usuzuješ to podle nácviku na boj?"

"Usuzuji to z informací, které o tobě vím už od doby co jsme tě potkali, už jako člověk jsi byla pro Jamese nebezpečná, kdyby šla Viktorie sama po tobě, byla by to sebevražda."(Jasper)

" Tvé lichotky jsou pěkné, ale stále jsem v žádném boji nebyla, nikdo nevíme co se může stát."

A posadila jsem se na svůj oblíbený gauč. A Jasper si sednul na protější křeslo a upřímně se na mě zahleděl.

" Tvá moc je veliká, nikdo se jí nemůže rovnat, tobě. Ale taky to může být tvá zkáza. Není jednoduché slyšet myšlenky všech, cítit jejich pocity a moct manipulovat s jejich myslí."(Jasper)

"Naznačuješ mi, že se z toho můžu zbláznit."

"Možná už trochu praštěná jsi."(Emmett)

A přeskočil gauč a dopadnul vedle mě a zasmál se.

"Pořád tě štve, že jsem tě porazila."

A zasmála jsem se já jemu.

"No, abych přiznal, bylo to lehce děsivé, ten pocit, že jsem se chtěl pohnout, ale moje tělo nereagovalo na žádné povely."(Emmett)

A na chvilku se zašklebil.

"Kdybych mohl, tak z toho ještě teď mám husinu."(Emmett)

 Všichni tři jsme se odmlčeli.

"To máte tichou hodinku, nebo co?"(Esme)

A přišla a všechny si nás prohlédnula. Stále jsem na sobě cítila pohled Jaspera a uslyšela jeho myšlenku.

"Možná trochu."

Emmett a Esme se po nás zmateně podívali.

" Jenom mi přišlo, že se Terra zase dokázala trošičku změnit po těch šesti měsících."(Jasper)

"To je pravda, naposledy jsem tě držel za ruce, aby jsi neroztrhala Bellu na kousky."(Emmett)

Esme ho zpražila pohledem.

"Co je, je to pravda a najednou se vrátíš a je to jako by uteklo deset let, pro tebe, jako by ses posunula někam úplně jinam."(Emmett)

"Kde jsi vlastně byla celou tu dobu, já myslela, že svět už jsi procestovala."(Esme)

"Ještě je pár míst, kde jsem nebyla, ale ne, necestovala jsem, teda pak už ne."

Všichni tiše poslouchali.

"Bože, neříkejte, že nemáte něco lepšího na práci."

"Jelikož čekáme až se vrátí Alice, abychom mohli vyrazit na lov, tak ne, nic na práci nemáme."(Carlisl)

"A bylo by fajn se od tebe zase něco dozvědět, když jsi byla pryč naposledy, vrátila jsi se s plno....novinkami."(Rose)

"No bezva a máme vás tu všechny."

Všichni mě sledovali.

"Budu hádat, nenecháte mě být dokud to nevyklopím co."

"No, jelikož máš dar předvídat věci, tak odpověď znáš."(Emmett)

Všechny jsem si je prohlédnula.

"Fajn tedy."

A zamyslela jsem se, kde to všechno začalo.

"Potom co se stalo s Belllou a Andrewem a po tom všem když jsem vás opustila, jsem se držela stranou. Většinou jsem cestovala po svých, vyhýbala se civilizacím. Bála jsem se co by se mohlo stát, kdybych přišla do kontaktu s lidmi, co bych mohla udělat. Až po nějaké době jsem si vyhlédnula město, kde jsem zdržela na delší dobu, ale nebal to až zas tak delší doba, jenom pár dní navíc. Ukrývala jsem se a do města vcházela pouze za tmy a někdo mě sledoval. Začala jsem to pociťovat po pár dnech, že už nejsem sama. Po pár dnech mi to lezlo na nervy a tak jsem onoho pozorovatele překvapilo a věřte mi, bylo větší překvapení pro mě, než pro něj. Nebyl to nikdo nový, ne, s tímhle upírem už jsem se dříve setkala a nebyly to hezké situace a vzpomínky. Proto jsem k němu zprvu chovala nechuť a vztek, i když se mi snažil nabídnout pomoct, tak jsem ho od sebe odstrkovala. Ale byl jako otravný komár, který si vás vždycky najde a je vždycky nablízku."

Na chvilku jsem se zamyslela a usmála se nad vzpomínkou.

"Z tvého výrazu soudím, že tvé city se pak změnily."(Rose)

A usmála se.

"Jednou v noci jsem ztratila kontrolu, když jsem potkala člověka. Byl to nějaký opilec, který odcházel z rvačky a já ucítila krev. V ten večer mi pomohl a já věděla, že i když nechci tak on jediný byl v tu chvíli, kdo mi pomohl s tímhle pomoct. Nepřijala bych jeho pomoc, ale věděla jsem, že pokud se chci zase vrátit zpátky do normálního života, do života s vámi, tak nemám na vybranou. Pomáhal mi zkrotit žízeň, ovládat se, ale také mi pomohl se ....uzdravit. Duševně. Věděl, že mám za sebou náročnou minulost a i když jsem si to sama nechtěla přiznat, tak věděl, že jsem se s ní nevypořádala. Ten vztek a bolest, tušil, že mě to jednou zničí."

Cítila jsem lítostivé myšlenky všech v místnosti.

"Postupně se můj znechucený pohled na něj začal měnit v něco jiného. Věděla jsem, že tam pro mě byl a že mu nemůžu ublížit, ale oba pocházíme z jiných rodů a věděli jsme, že náš vztah by rozpoutal rozepře a tak jsme si dali sbohem. "

Všechny jsem si je prohlédnula.

"To jsi ho prostě opustila a kvůli nějakým rodům? Kdo to byl?"(Rose)

"On pocházel z rodu, kde pít zvířecí krev znamenala potupa, náš vztah by nikomu neprospěl."

" A o kom je řeč?"(Emmett)

" Lucian. "

Bylo to přezdívka, kterou jsem ho nazývala, abych ho urazila, ale pravé jméno říct mé rodině nemohu, náš vztah skončil a je to minulost.

" A něco dál, když jsi říkala, že jste byli nakonec dobrý přátelé a něco víc, to jste se prostě rozloučili." ( Rose)

"Už je to tak, náš vztah by nikomu neprospěl a i tohle všechno jsme chtěli uchovat v tajnosti, takže buďte rádi, že aspoň něco málo víte."

" To je vše? Co podrobnosti, a v jaké městě to bylo?"(Emmett)

"To bys chtěl vědět ty drbno viď, naštěstí je Alice zpátky, takže tohle je konec příběhu."

A vstala jsem z gauče a vyrazili jsme na lov.

Kdyby jenom má rodina tušila, že místo kde jsem se dlouho zdržovala, byla Volterra.

Ahoj, doufám, že se vám dnešní kapitola líbila, určitě se těšte na další a dejte vědět, kdo si myslíte, že Lucian ve skutečnosti byl. Hezké čtení přeje vaše Kačka.