Ametystové oči ( Twilight sága )

Across the River

Bella a Edward se vrátili před dvěma týdny. Nemluvila jsem s nimi, ještě ne. Nemohla jsem. To já všechno tohle předpověděla a to má vize ještě není u konce. Bella ještě žije, zatím. Má rodina se všude snažila najít něco ve starých knihách či na internetu, ale nic vysvětlitelného ohledně upířího dítěte nenašli. První možnost co byla a přetrvává, byla ohledně potratu, pokud to vůbec je dítě. Vyndat to z Belly a zachránit ji. Jenomže v Belle asi zavládli mateřský pudy, nebo si myslí, že bude nádherná matka upířího dítěte a odmítá se toho co v ní je vzdát, i když jí to každým dnem zabíjí. Zatím jsem jí neviděla, ale poznám, že je na tom každým dnem hůře, slyším její slábnoucí srdce, její čím dál tím více namáhaný dech. Slyším Edwardovi myšlenky, cítím jak ho to ničí. Cítím jak to všechny ničí.

Dnešek byl ale něčím jiným. Do našeho domu vtrhnul Jacob, nevěděl, že tu Bella je. Všem jsme tvrdili, že si s Edwardem prodloužili pobyt, protože Bella něco chytla. Ale pravda byla tisíckrát krutější.

Nehodlala jsem poslouchat to jejich věčné dohadování, vzala jsem si svou šálu od Andrewa, bez které se teď už nehnu ani na krok, obmotala jsem si ji kolem krku a vyskočila z okna mého pokoje a rozeběhla se do lesa.

Zastavila jsem se až u své oblíbené řeky.

Chvilku jsem stála a pozorovala jak teče, kéž by ten proud mohl tohle všechno odnést pryč s sebou, nebo mě. Někam daleko, někam kde nikomu neublížím. Kleknula jsem si a zaryla prsty do trávy. Poté jsem se přetočila do sedu a znovu přivoněla k šále. Bylo to to jediné, co mě drželo dál od té kruté vize, od pohledu na mrtvou Bellu.

Z mého přemýšlení mě až vytrhnulo ohromné zavytí následováno dalšími. Vlkodlaci, něco se děje. Uslyšela jsem jejich myšlenky. Chystají se na nás, chtějí zabít to dítě, chtějí zabít Bellu.

Nastalo rozhodnutí v rámci sekund a také boj s vnitřním pocitem a vinou. V mé vizi jsem možná viděla, že Bella umře, ale to neznamená, že tomu nemůžu zabránit. Bella stále ještě žije a stejně jako má rodina, teď potřebují mou pomoc.

Zvedla jsem se rychle ze země a upíří rychlostí doběhla zpátky domů. Rychle jsme doběhla do obýváku, kde byli všichni ostatní.

Všichni mě překvapeně pozorovali, neviděli mě zase čtrnáct dní a poprvé za celý měsíc jsem sama vyšla z mého pokoje, poprvé od věštby.

"Terro?"(Bella)

Naskytl se mi pohled na Bellu, měla těhotenské břicho a to byla jediná část, co na ní byla ohromná, zbytek těla vypadalo jako kostra, kterou pokrývá pouze kůže. Zarazila jsem se při pohledu na ní, dokud mi do cesty nevstoupila Rose, instinktivně jsem si šáhnula po šále, abych se ubezpečila, že ji mám stále na krku. Rose se mi pevně podívala do očí a opatrně přikývla na znamení, jestli jsme v pořádku. Párkrát jsem rychle zamrkala a rozhlédnula se po ostatních, nebyl tady jenom Edward.

"Co se stalo Terro "(Carlisl)

A pomalu ke mě přistoupil.

"Jdou po Belle, vlkodlaci. Chtějí zabít její dítě, berou ho jako hrozbu. Chtějí ho zabít dřív než se narodí. Chtějí zabít Bellu."

A podívala jsem se mu do očí, když do místnosti přispěchal Edward.

"Jacob mě o tom přišel varovat. "(Edward)

Slyšeli jsme další ohromné skupinové zavytí a do místnosti přišel Jacob.

"Sam přišel o okamžik překvapení a nenapadne vás když jste v přesile. Takže nezaútočí rovnou. Obklíčí to tady a bude čekat na příležitost."(Jacob)