Služebná Vánoc

3. Výsledky

Den se se dnem sešel a už zde byl den, kdy se všichni dozví výsledky toho, kdo se letos nově stane Služebnou Vánoc. Lola je na to celý týden strašně natěšená a tak teď nedočkavě stepuje před televizí, i když to má začínat až za necelé 2 hodiny. Mně to je upřímně jedno. Kdyby to byla Lola, alespoň by byl klid, ale zase na druhou stranu, nikomu bych nepřála tam být. Celé město předpokládá, že vyhraje Amelie nebo Clare. Pár lidí si vsadilo i na Isabelu, ale to asi jen kvůli tomu, že měla konexe ze strany své drahé sestry. Rodiče ani zbytek rodiny opravdu neví, že moje přihláška ve skutečnosti nikam nedorazila a tak by to také mělo být. Vím, že mamka ve skrytu duše doufá, že bych to mohla vyhrát, místo Loly, já. Táta se o to jako obvykle vůbec nezajímá a babičce je jedno která z nás se stane Služebnou.

Včera se ale stalo něco nečekaného: Lolin sedmiletý mladší bratr Oliver, ke kterému jsem měla vždycky blízko mi řekl, že by si přál, abych to vyhrála já. Že by byl prý rád, kdybych mu dárky nosila já. Přišlo mi to velmi roztomilé a tak jsem ho ujistila, že kdyby se tak stalo, pozdravila bych ho v televizi. Byl úplně nadšený, takže momentálně hbitě očekává vysílání spolu se svou starší sestrou.

„Evo, Lolo. Pojďte prosím na chvíli ke mně." zavolala na nás babička. Obvykle jsem soukromé rozhovory s babičkou vedla jen já a nebyly teda úplně příjemné...

Když jsme se konečně obě dvě dokodrcali za nejstarší členkou naší rodiny, velmi vážně se na nás podívala a stejným hlasem k nám promluvila: „Dívky, vím, že jste svou přihláškou prokázaly velikou odvážnost, takže bych vás chtěla poprosit, abyste nebyly moc smutné, pokud vám to nevyjde. Můžete to zkusit znova příští rok, ale kdyby se jedna z vás nedejbože stala Služebnou, tak... No to je jedno. Přeji vám oběma štěstí, ale teď už se běžte posadit. Vyhlášení za pár minut začíná.

Jak řekla, tak jsme také všichni udělali. Namačkali jsme se na gauč a všichni kromě mě byli extrémně napjatí. Musela jsem se v hlavě pousmát. Kdyby věděli, to co vím já...

„Dámy a pánové, právě dnes se za pár minut dozvíme jména nových padesáti Služebných Vánoc. Letos jsme dostali neuvěřitelných 120 587 přihlášek. Je to rekordní číslo a já přeji všem kandidátkám velké štěstí." začal vysílání postarší moderátor v tmavém obleku, který měl na starosti celé vysílání. „Jména všech vítězek se dozvíte za malou chvíli, protože právě teď," řekl a ukázal na malé hodiny ve studiu „se na uvedenou adresu všech výherkyň vydal speciální tým lidí, kteří vaši mladou dceru připraví na dlouhou cestu, která proběhne již za pouhé dva dny."

Po pár minutách napínání, konečně začal předčítat lístečky se jmény. „Jako první se umístila Dolores Vinterová a jako další zde máme Amelii Rosweltovou..." „Joo!" vykřikla jsem na celý byt. Ami se tam dostala! Mám za ní radost, i když je mi zřejmé, co jí bude právě čekat. V následujících pěti minutách moderátor vyjmenoval přes polovinu soutěžících. Jiné mě známé jméno jsem neslyšela, ale dále jsem vyčkávala.

Jako nazavolanou další postupující byla Clare a to už jásala celá má famílie.

Když moderátor jménem Harold Checker s napětím vyhlašoval posledních 5 výherkyň, kdosi zazvonil na náš zvonek. Babička celá v rozpacích otevřela neznámému hostovi dveře a v nich se objevil... jeden z týmů, kteří měly výherkyně na vše připravit.. To znamená jediné: Lola to dokázala! Několik minut panovalo hrobové ticho, které jsem samozřejmě přerušila já, jež jsem se vydala pogratulovat sestřence. Ta se, jako bych ji probudila z transu, vydala k týmu pracovníků z televize. „Dobrý den, co bych tedy měla udělat?" optala se jich.

„Ahoj, my si nejdříve popovídáme s tvými rodiči a ty si už můžeš jít začít balit Evo..." odpověděl jí jeden ze členů týmu.