polib mě psychouši (Five)

12. Pětka

*pětka*

Totálně jsem se zlil když mi
vybuchla ta továrna před očima, mohl jsem zachránit svět kdybych byl rychlejší..

Vzbudil jsem se a měl jsem kocovinu jako hrom, hlava mi třeštila, jak kdyby se tam odehrávalo země třesení.

Rozkoukal jsem se, a poznal jsem že nejsem doma. Vedle mě seděl Diego, a na tváři měl starostlivý výraz.
,,jsi vzhůru" Řekl a koukl se na mě. Poznal jsem že se něco děje, trošku jsem se lekl protože takový výraz u Diega často nevídám. ,,Co se stalo?" zeptal jsem se, Diego vypadal že váha jestli mi to má říct. ,,Yn něco se jí stalo.." Řekl, já ihned vyskočil do sedu. ,,Co se jí stalo? Je živá? Kde je?" Zasypával jsem ho otázkama, Diego se na mě divně podíval a pak se pousmál. ,,Ještě nevím přesně co se jí stalo, je v kómatu, střelili ji do břicha, šla i z doktorkou Peachovou hledat Klause" Řekl, já Klause zabiju! ,,Musím ji hned vidět!" Řeknu. ,,Dobrá, je v academyi, máma ji operovala" Řekl Diego, a my se sebrali a šli jsme.

Celou cestu autem, jsem nervózně poklepával nohou, nevím proč se takhle chovám, chovám se absurdně. Chovám se zamilovaně...

Když jsme přišli do academye, Diego mi řekl kde je, a já se na dané místo rozběhl.
Ležela a stole, břicho měla obvázané. Sedl jsem si vedle ní na židli a chytl ji za ruku, její ruku jsem přiložil ke rtům, a lehce ji políbil. ,,Vzbuď se prosím" Řekl jsem smutně.

Byl jsem u ní celý den, usnul jsem až ve 3 ráno. Celý den nehybně ležela, občas jsem se dokonce lekl že nedýchá...

Taaak je tu další kapitola. Začalo mě bavit psát, celý den píšu, mám rozepsaný asi ještě další 3 fanfikcr, sem zvědavá jak to budu stíhat😂. Ale teď se především věnují tédle!

Xoxo