polib mě psychouši (Five)

21. Konec všeho

Seděli jsme v nějaký.. ani nevím jak se to jmenuje, prostě jsou tam kuželky a ty máte schodit.

Začala nás tu otravovat nějaká babka, že prej jeji syn má narozeniny a nemá s kým hrát..

Řešili jsme co bude dál a plán jak tam vtrhneme.

,,Jdu si pro pití" Řekla jsem. Úplně nemám náladu na nic, mám v sobě pocit prázdnoty.. Nevím co se mi to děje ale, chci aby to přestalo.. Je to totiž hrozný pocit.

Objednala jsem si kofolu kterou sem do sebe kopla, přeci jen sem měla pořádně vyschlo v krku.

Koukla jsem se ke dveřím ani nevím proč reflexi mi napovídali. Ze dveří se vynořili ozbrojení muži. Jasný Jednatelka.

Muži začali střílet všude a já jen utíkala ke svým "sourozencům", někdo u nich ale chyběl, ten někdo byl Pětka.

,,Kam kricinál teď šel!" Zařvala jsem na Klause který byl vedle mě.

,,Jo, to by mě taky zajímalo" Řekl Klaus

,,Hej, vy dva!" Zařval na nás Luther a ukázal někam před sebe, ukázal na dráhu.

,,Chápu" Řekla jsem.

Luther po nás chtěl aby jsme se rozeběhli po dráze a zapluli do tý díry, do které padají ty kuželky když je strefíte.

Všichni jsme se rozeběhli a zapluli do dír.

Stříleli po nás, já ucítila štíplavou bolest v boku. Kurva, proč to vždy schytám.

Běželi jsme do haly, kde má mít Vanya koncert.
.
.
.
.
,,Klausi Yn budete na hlídce" Řekl Diego.

,,Co!?Proč? " Začal Klaus, já neměla sílu protestovat, bok mě strašně bolel, ale nemohla jsem to nikomu říct, akorát bych je tím zabila..

,,Dobře" Řekla jsem. Diego si mě divné změřil pohledem.

,,Yn jsi v pohodě? Jsi celá bledá." Zeptal Diego se a já se zarazila.

,,J-jo-jo jasný cajk" Řekla jsem a snažila se vytvořit něco jako úsměv.

,,Fajn" Řekl Diego, a divně se na mě ještě koukl, než zmizel ve dveřích od hudební haly.

,, Párky!!!" Vykřikl Klaus a někam se rozběhl, já se pouze svalila na zem, protože se mi podlomili nohy. Cítila jsem jak mi dochází pomalu krev, nebylo to nejpříjemnější. Cítila jsem jak jsem umírala, ne! To ne musim být silná, i když spánek by mi neublížil.
Svalila jsem se na zem a pohltila mě temnota.

,,Yn!" Slyšela jsem a na chvíli se probrala, natočila jsem hlavu na levou stranu, a zjistila že je vedle mě Vanya, Vanya v bezvědomí. Nedokázala jsem mluvit, oči jsem měla malá. Někdo mě zvedl do náruče, neslyšela jsem nic jen viděla. Všude bylo modré světlo. Koukla jsem se z okna, vypadalo to jako kdyby se na nás řítil oheň.

Dál už nevím co se stalo, možná jsem umřela, možná ne.