14. Polibek

203 9 0
                                    

Šla jsem za Pětkou, do jeho pokoje. Povídala jsem si dlouho z Diegem, asi nějakou hodinu.

Zaťukala jsem a čekala na svolení, že můžu vstoupit.

,,Dále" Ozvalo se po chvíli, otevřela jsem dveře a viděla Pětku, jen v tílku. ,,Ahoj Yn" Řekl a usmál se. ,,Ahoj Pětko" Řekla jsem, a sedla si vedle něj, na postel.

Koukali jsme si vzájemně do očí, ovládla mě panika a strach, ano nevím proč.

,,Víš Yn, něco sem chtěl strašně dlouho udělat" Řekl a furt mi koukal do očí, párkrát mu sjel pohled na mé rty. ,,A-a-a co jsi chtěl udělat?" Zeptám se, neodtrhávám od něj oči. Pětka se ke mně nakloní, a líbne mě na rty, pak se trošku dotáhne a koukne mi do očí. Přitáhnu si ho za tílko, a začnu ho vášnivě líbat, přehoupnu se na něj, ale furt ho líbám, on mě drží za boky.

,,Pětko-" Vtrhl do pokoje Klaus. Vyletěla jsem na nohy, a stoupla si co nejdál od Pětky. Pětka si vzal polštář a dal si ho do klína, lišácky sem se usmála, a pak si uvědomila, Klaus! Rozběhla jsem se k němu, a obejmula ho. Klaus byl lehce zmatený, nedivím se mu, taky bych byla. :D

Po chvíli mi Klaus obětí opětoval. Když sem se odtáhla z obětí, otočila jsem se na Pětku, žárlil..

,,Jsem ráda že žiješ" Řeknu Klausovi. ,,Já sem rád že žiješ ty, panebože myslel jsem si že je po tobě!" Řekl Klaus, a znovu si mě přitáhl do obětí. 

Chvíli jsme si tam všichni povídali, ale pak se šel Kluas umýt a my jsme zůstali zase sami. ,,Chceš pokračovat?" Zeptala jsem se, Pětka ale zavrtěl nesouhlasně hlavou. ,,Ne" Řekl a odešel, co to mělo být?

Celý den se mi Pětka vyhýbal, nevím co jsem udělala špatně, mám pocit že nic..
Čmárala jsem si do bločku, nakreslila jsem Pětku a mě.

polib mě psychouši (Five) Kde žijí příběhy. Začni objevovat