U konce posledního dílu jsem se rozbrečel. Klasicky. Vím, že na mě byl Theo naštvaný a proto jsem byl zmatený, když mě začal utěšovat. "Nemáš na mě být naštvaný„ řekl jsem vzlykavě. "To tě nemůžu ani utěšit?„ řekl a přestal s tím. "Ne promiň já to tak nemyslel„ řekl jsem a vyčítal si co jsem mu řekl. Já jsem se znovu rozbrečel."M-můžu t-t-tě ob-ejmout?„ zeptal jsem se ho opět vzlykavě. "Nevím. Vždyť já vše dělám špatně„ řekl. Chtěl jsem ho praštit, ale nedokázal jsem to. Prostě jsem odešel do pokoje.
"Um Nico? Můžu dál?„ zeptal se Theo. "Však je to tvůj pokoj„ zamumlal jsem do polštáře. Theo vešel do pokoje a zavřel dveře. Zalezl ke mě do postele a obmotal ty svoje velký pracky okolo mého pasu. Přitáhl si mě k sobě. Bylo tam příjemné ticho, ale pak ho přerušil Theo tím, že mi začal šeptat jak se strašně omlouvá atd. Zvedl jsem hlavu tak abych mu viděl do očí.
"Jsme nevlastní sourozenci Theo„ řekl jsem něco čeho jsem hned litoval. "Jo sorry„ řekl a odtáhl se ode mě.
"Promiň já-„ řekl a sedl si. Taky jsem si sedl a poslouchal jsem."Víš teď se se mnou rozešel přítel a já...promiň„ omlouval se Theo. "Aha to jsem nevěděl, taky se omlouvám, že jsem na tebe tak vyjel„ omluvil jsem se stejně tak jako on a obejmul jsem ho. "Jestli si s Lucasem rozumíte, tak vám to přeju„ zamumlal mi do ramene.
Pohled Thea
"Jestli si s Lucasem rozumíte, tak vám to přeju„ řekl jsem a falešně se usmál. Jasně, že jsem to nemyslel vážně. Já ho opravdu miluju, ale asi má pravdu. Měli by jsme si najít někoho jiného. Nebylo by správné kdyby jsme byli spolu. Povzdechl jsem si. Nico se ode mně odtáhl a lehl si. Taky jsem si lehl a otočil jsem se ke zdi. Nevím jestli mi to připadalo správné, protože srdce říkalo něco úplně jiného než mozek.
"Dobrou Theo„ to bylo to poslední co jsem slyšel než jsem usnul.
