Hvězdy //Nik Tendo

7.

Seděla jsem na gauči s Jakubem a Pepou, který v ruce svíral už třetí blunt. Já i oba kluci jsme byli zhulení. Já asi nejvíc z nich, protože mě to jakožto nehuliče prostě hitlo.

"jsem hned zpátky" zachichotala jsem se a zvedla se, načež jsem se trochu zakymácela. Gin tonic a tráva nedělá pospolu moc dobře. Šla jsem najít Dominika.

Všimla jsem si ho na balkoně a tak jsem šla za ním. Seděl na jedné straně menší lavičky a kouřil zřejmě už několikátou cigaretu.

"ahoj Dominiku" řekla jsem a sedla si na druhý konec lavičky.

"seš zhulená, že jo ?" konstatoval otráveně.

"a ty zas protivnej" protočila jsem oči a přitáhla si kolena k tělu, abych si na ně mohla položit hlavu.

"co ti je Niku ?" zeptala jsem se.

"už to radši nehul, prosimtě" řekl. Oklepala jsem se, v tomhle krásným stavu mi nebyla zima, nebo minimálně ne taková, abych se klepala, jen mnou prostě projel mráz.

"je ti zima ?" položil mi spíš řečnickou otázku, jelikož ani nečekal na mou odpověď a začal se soukat z mikiny.

"není" odvětila jsem mu. V ten moment už mi ovšem na ramenou přistála jeho mikina a já se do ní tak navlíkla. Fajn, tohle bylo hezký gesto. Navíc hezky voní.

"děkuju" špitla jsem a v ruce začala žmoulat rukáv.

"v pohodě" přikývl a dál sledoval světýlka v dáli.

"proč jsi sem vůbec přišla ?" zeptal se. Najednou byl o něco milejší.

"já vlastně ani nevím" řekla jsem a opatrně se k němu přisunula, abych si mohla opřít hlavu o jeho rameno.

"život je občas prostě na hovno, víš" řekla jsem, schovaná v mikině.

"vim Vali" šeptl.

Najednou mezi námi nastalo ticho a byly slyšet jen zvuky nočního života ve městě. Asi jsme nepotřebovali mluvit. Tohle nám momentálně stačilo.

"vezmu tě už domů Vali" řekl.

"já nechci domů" odpověděla jsem mu naštvaně.

"je mi jedno co chceš a nechceš. Už máš dost a já nechci, abys dělala blbosti" i v jeho hlase už bylo znát lehké naštvání.

"já nechci bejt sama, Niku" fňukla jsem.

"zůstanu s tebou dokud neusneš, dobře ?" řekl.

"dobře" špitla jsem. On típl cigaretu a hodil ji do popelníku.

"tak pojď" zvedl se z lavičky a já za ním. Vešli jsme dovnitř a jeho ruka okamžitě přistála na mých ramenou a přitáhl si mě k sobě.

"vezu už Vali domů a já jdu domů taky" řekl.  

"tak ahoj" přišel mě obejmout Kuba.

"čau" špitla jsem a objala na rozloučenou i Pepu.

"už se nikdy nevracej" ozval se Tomáš, když jsme odcházeli.

"vrátim, neboj !" křikla jsem zpět.

...

Seděli jsme spolu na gauči u mě v bytě a povídali si. Ano, byla asi půlnoc a my si povídali u mě na bytě. On střízlivej a já zhulená a opilá.

"víš, že seš fakt vtipná, když seš zhulená ?" zasmál se.

"nech toho" bouchla jsem ho do ruky.

"nechceš tu přespat? Na gauči. Ať si můžeme dát třeba víno" nabídla jsem mu.

"nebudu ti překážet? Kdy se vrátí Justýna, nechci, aby nás viděla spolu" řekl.

"říkala někdy po poledni zítra" odpověděla jsem mu.

"a ne, nebudeš Domčo" začala jsem se smát.

"fajn" řekl.

"lets go" vykřikla jsem radostně a šla do kuchyně to víno a skleničky.

"jaký máš ?" zeptal jsem, když jsem přišla.

"to nejlepší. Chardonnay z Habánských sklepů" ušklíbla jsem se.

"správně, to je jediná správná volba" řekl a na tváři mu přitom pohrával jeho typický úšklebek, zatímco já rozlévala víno do skleniček.

"nechceš zítra zajít někam na jídlo ?" pousmál se, když jsem si opět sedla naproti němu na druhou stranu sedačky.

"můžeme" šeptla jsem.

"dobrá, zvu tě na nejlepší jídlo, který jsi kdy jedla" usmál se a zastrčil mi vlasy za ucho.

"dobře" kousla jsem se do rtu.

"co zas vyvádíš, Valino" pousmál se.

"chci tě Dominiku" založila jsem si ruce na prsou.

"nech toho Valerie, seš zhulená a ožralá k tomu" řekl.

"ale no tak" rozmáchla jsem rukama.

"prosím Dominiku" sedla jsem si mu na klín.