Old friends! (CZ FF)

10.

 Seděli jsme vedle sebe ve třídě, když jsme měli nějakou hodinu už snad léta. Všichni to věděli, všichni to akceptovali a všem to bylo u prdele. Ale i tak se vždycky našla nějaká osoba.. konkrétně holka.. která chtěla, aby si on sedl vedle někoho jinýho než jsem já. Zadní lavice. Tam jsme vládli! Tu nám nikdo vzít nemohl.

„Daryle. Vedle mě je místo." ozval se hlas Susan Brown. Měla za to, že ona je třídní hvězda. A taky byla. Většinou. Taková ta včelí královna. Kolem sebe několik přívrženců.. tu top trojku! Dohromady po celé škole jich bylo daleko víc. Už dávno jsem seděla vzadu s nohama na lavici a četla si. Její hlas mě překvapil a tak jsem vedla pohled. Na ní. Hlavou jsem pohodila k prázdné židli vedle mě.

„Díky, ale já už dlouho sedím vzadu." pousmál se na ní a posadil se vedle mě.

„No samozřejmě. U tebe je naprosto zbytečný ptát se jestli se posadíš vedle někoho jinýho než vedle tý Reed." odfrkla si. Všichni pohledem přeskakovali na naší lavici a na Susan. Ignorovat jí bylo těžký. Vždycky si našla cestu k tomu, aby se do někoho mohla srát! Já už si na to zvykla. Zrak jsem upřela na řádky knihy.

„Nežarli Susan. Budeš mít vrásky." řekla jsem. Třídou se na chvíli rozlehl smích, který najednou utichl. Nejspíš po nich Susan vrhla jeden ze svých pohledů 'Já jsem tady vedoucí.'

„Na tebe? Nechtěj mě rozesmát. Jen mě zkrátka zajímá co máš ty a já ne."

„Vážně to chceš vědět?" zvedla jsem pohled. Knihu odložila a stoupla si vedle naší lavice. Susan si založila ruce křížem a čekala. Spíše tedy vymýšlela co řekne na svojí obhajobu. „Budeš nejspíš překvapená, ale mozek." třída se opět rozesmála.

„Věříš si jen proto, že vedle tebe sedí Daryl?"

„Ne věřím si už dávno. Ty jsi ta, která vždycky říká, abychom si věřili. To ty nám dodáváš víru a sama jsi chodící pytel sraček." ruce jsem si založila na boky a pozorovala jsem jí. Susan otevírala pusu, aby něco řekla, ale do třídy vešel učitel.

„Posaďte se. Hned." poručil a všichni ho poslechli. Kromě mě a Susan. „Chcete nám něco říct slečno Brown a slečno Reed?" zeptal se. Obě jsme zakroutily hlavou.

„Neskončily jsme Reed!" sykla ke mně.

„Těším se na odvetu." zvedla jsem jeden koutek. Obě jsme se posadili do svých lavic. Učitel něco začal vykládat. Měli jsme matematiku, takže nějaké rovnice.

„To bylo skvělý." zašeptal Daryl při psaní příkladu. Koukla jsem na něj.

„Dělá tlaky. Jinak si netroufne." pokrčila jsem rameny a znovu koukla na učitele, který se zrovna na něco ptal třídy. Tohle byl normální den. Takhle to bylo vždycky. Měla jsem pocit, že tam patřím. Tyhle roztržky se Susan mi nevadili. Byli jen důkazem toho, že i někdo jako já může mít moc ve škole.

– – –

Probudil mě ostrý zvuk budíku. Otevřela jsem oči. Vedle mě se pohnul Daryl, který budík utichl. „Kolik je?" zeptala jsem se.

„Půl devátý."

„Musíš do práce?" zeptala jsem se ho.

„Jo. Volno jsem měl jen včera. I tak na mě bude čekat hromada keců, papírů a vzkazů." povzdechl si.

„Zdálo se mi o Susan." řekla jsem pobaveně a přetočila se na záda, abych na něj viděla. Překvapeně na mě koukl.

„Né! Proč se ti nezná třeba o mě?"

„Tys tam byl taky. Bylo to ve třeťáku myslím. Jedna z těch našich klasických hádek a pošťuchování. O tebe, že ano. Jak jinak." tiše jsem se zasmála a koukla na strop. „Vždycky šlo jen o tebe."

„To není pravda." zavrtěl hlavou a spojil naše ruce. Včera si sem natahal poslední věci. Zavibroval mi mobil. Zpráva. Co děláš dneska? Byla od Jamese. Koukla jsem na Daryla, který ještě na chvíli zavřel oči. Nic. Co máš v plánu? Naťukala jsem odpověď. Odezva přišla během pár sekund. Pojď na kafe. Kam?Klasika? Kdy končíš?Ve dvanáct máme hodinu pauzu. Tak ve čtvrt před? Ok :)

Mobil jsem odložila vedle hlavy a drkla do Daryla, který se zmateně otevřel oči. „Co je?" zeptal se. Musela jsem začít smát. „Haha." zavrtěl hlavou a vstal. „Al?" zavolal na mě z koupelny. Poslední dobou se mu tahle zkrácenina začala líbit. „Pojď dneska na oběd."

„Dneska?" vykoukl z koupelny z kartáčkem v puse. „Už jsem slíbila Jamesovi, že zajdeme někam společně." sedla jsem si na posteli, abych na něj taky viděla.

„A heceze?" zeptal se. Zamračila jsem na znamení, že nerozumím. „Večeře." zopakoval.

„Zveš?" trochu jsem ho provokovala.

„Proto se ptám." věnoval mi mrknutí. „Přijedu dřív. Znám jednu dobrou restauraci v Cedartownu."

„Přijedeš dřív?" musela jsem se tomu zasmát. „To se ti bohužel nikdy nepovedlo." pokrčila jsem rameny.

„Dneska jo. Ať si každej říká co chce jakmile padne pátá.. pro nikoho tam nejsem." pousmál se na mě.

„Nezklam mě."

„Tebe už nikdy." věnoval mi pohled. Došel ke mně a znovu mě políbil na rty. Zaculila jsem se na tím. Tohle mi přišlo ještě neuvěřitelnější než cokoliv jinýho. „Uvidíme se večer." jen jsem kývla. Koukala jsem za ním jak odchází. Když jsem slyšela bouchnutí dveří svalila jsem se s připitomělým úsměvem na postel.

– – –

DARYL' POV

Dojel jsem do Cherokee Tribute s velice pozitivní náladou. Řekl jsem si, že dneska mi tuhle náladu nikdo a ničím nezkazí! A kdokoliv se pokusí dostane prostě padáka. Jako téměř každé ráno jsem viděla Sofii jak se mnou chce mluvit. Došel jsem k ní.

„Dobré ráno pane Dixone." kývla na mě.

„Také tě zdravím Sofie. Dneska ti to sluší. To je nový účes?" prstem jsem jí ukázal na vlasy.

„No.. vlastně ano. Včera jsem byla u kadeřníka." viděl jsem jak se jí tváře zbarvili do červena a smála se u toho od ucha k uchu. Nejspíš si všimla, že mám dobrou náladu. „Takže.." rozhlédla se po stole. Zvědavě jsem jí pozoroval. „.. Ingrid. Opět." koukla na mě trochu s obavami. Ale já se dál usmíval. „Potřebuje s vámi už vážně nutně mluvit. Prý jestli dneska může za vámi přijít."

„Může. Za hodinu. Dej jí to vědět Sofie."

„Dobře. A pak vám volala sestra. Prý sem. Že jí nikdo neřekl, že jste si našel něco nového." řekla a opět na mě koukla. No jo sestra. Zasmál jsem se.

„Fajn. Podej mi to já si to přeberu." do dlaně mi dala opět stoh papírků se vzkazy.

„A mám vás požádat ať obzvlášť se zaměříte na poštu od vaší bývalé manželky." zastavil jsem se uprostřed probírání vzkazů a koukl jsem na ní.

„Proč?"

„Posílá vám ještě tenhle balíček." podala mi krabici zabalenou do hnědého papíru a zavázanou bílím tenkým provázkem.

„Dobře. Díky Sofie." kývl jsem a vydal se s tím vším do mé kanceláře.

— — —

Jelikož je po ústních a nedopadlo to špatně.. dávám sem z radosti novou kapitolu :) do teď uvažuji jak jsem dala češtinu, když jsem knížku co jsem si vytáhla nečetla, o spisovateli jsem věděla kulový a celkově jsem mluvila mimo mísu :D Pýcha a předsudek! Musím si to přečíst! :D :D

Nahoře je Brittany Snow - jak bych si představovala Susan :)

Nemám sem co dalšího napsat, takže se vás jen zeptám.. jak se vám líbila kapitola? :D vote, komenty potěší :)

Budete chtít tenhle týden další kapitolu? :)