Old friends! (CZ FF)

13.

Ne opravdu už nudnější a kratší část nešlo vymyslet, tak to nějak prosím překousněte prosím a uvidíme se u další snad už zajímavější části :)

— — —

 „Alison? Alison!" slyšela jsem hlas za mnou, ale nevěnovala jsem mu vůbec pozornost. Byla jsem zamyšlená nad dnešní látkou co jsme probírali. „Nedělej, že mě neslyšíš, když vím, že mě slyšíš." někdo mi položil ruku na rameno. Trhla jsem sebou a otočila na blondýnku se zářivě modrýma očima. Seděla jsem ve školní kavárně nad anatomií srdce.

„Susan?" zamračila jsem se.

„No jasně. Neříkej mi, že tu taky studuješ."

„Tak to říkat nebudu." pokrčila jsem rameny. Stočila jsem pohled zpátky na obrázek srdce.

„To musíme být ve stejném ročníku." mluvila dál. „Ale v mojí třídě nejsi. O tom bych věděla Al."

„O co ti jde?" zeptala jsem se jí. „Pamatuju si moc dobře náš poslední rozhovor na konci roku."

„Ale já ne. Takže.. co bylo bylo a buďme kamarádky." dala mi ruku kolem ramen. „Latté. A navrch skořici." řekla obsluze než se na něco zeptala. I hned odešla a Susan stočila pohled opět na mě. „Tak mluv. V jaké jsi třídě?"

„Studuji na kardiochirurga." řekla jsem. Když se jí nezbavím tím, že budu nepříjemná.. aspoň jí budu odpovídat.

„No nekecej. Tam jsou prej hezcí kluci." zasmála se. „Já jsem u anesteziologů. Nevěřila bys jaký kraviny se někdy učíme." zavrtěla hlavou. „Jo díky." kývla na ženu, která jí přinesla její objednávku. „Kde je vůbec Daryl?"

„V Atlantě. Studuje žurnalistiku." odpověděla jsem jí klidně a nespustila jsem pohled z obrázku, který jsem skoro hypnotizovala.

„Jůůů a to tě jako poslal do New Yorku? Samotnou?" vyjekla. Pár zvědavých očích se po nás otočilo.

„No a co? Byl to jeho sen. Ten můj byl tady."

„Já si jen pamatuju jak se kolem tebe nějakej ten rok motal. Byli jste skoro jako dvojčata.. až na to, že on by nejradši chtěl něco víc." slyšela jsem její hlas. Koukla jsem na ní. Měla zrak upřený na mobil. Zpozorovala můj pohled. „Co? Viděli to všichni."

„To těžko." odfrkla jsem si.

„Hele aspoň mi věř. Protože kdyby chtěl holku.. už dávno by si jí našel. On je typ co.."

„Mlč už. Jsme nejlepší kamarádi."

„Kamarád taky rád. Nech to bejt." mávla nad tím rukou.

– – –

Probudil mě zvuk pípajících přístrojů, smrad z dezinfekce a tiché mumlání doktorů a sestřiček. Víčka se mi zatřepala. „Kde to jsem?" zašeptala jsem. Netušila jsem jak mě někdo může slyšet. Měla jsem pocit, že tu jsem sama.

„V nemocnici. Omdlela jsi. Prý nízký tlak." zamumlal hlas vedle mě. „Dali ti infuzi." pootočila jsem hlavu. Seděl tam Daryl.

„Jak dlouho..?"

„Pár hodin." odpověděl dřív než jsem mohla dokončit otázku já.

„Chci domu." zamumlala jsem na pokraji spánku. Slyšela jsem kroky směřující pryč od postele na které jsem ležela.

O pár dní později

„Promiň za tu večeři. Trochu se nepovedla co?" řekla jsem Darylovi, který stál u kuchyňské linky. Nabídl se, že udělá večeři.. tentokrát domácí. Z práce vypadnul už ve tři.

„Náhodou.. myslím, že se povedla výborně." pousmál se. Stála jsem opřená o kus dál od něj.. prý abych se mu tam nepletla. Měla jsem tudíž možnost si ho pořádně prohlédnout. Měl na sobě tepláky a obyčejné triko. Nevěřila jsem, že si to někdo jako on někdy oblékne, ale vypadal senzačně. Prostě byl typ chlapa co si může vzít cokoliv a stejně bude vypadat fantasticky. „Až na ten závěr." pokrčil rameny. „Ale pan Jedean byl velmi pohotový.. na muže jeho.. rozměrů se tomu dá těžko uvěřit." začal se smát.

„Jo to je fakt." kývla jsem hlavou. Měl pravdu. Pan Jedean nebyl z nejhubenějších a rozhodně byste ho netipovali jako nejpohotovějšího. Na rtech se mi objevil úsměv.

„No vidíš už se zase směješ." pronesl po chvíli.

„Ale to jen díky tobě." obešla jsem ho a zamířila k televizi. „Víš asi jsem ti to neřekla, ale byla jsem na stejný škole jako Susan."

„Nene.. ta Susan?"

„Jo přesně.. ta Susan. Říkala, že chtěla být anesteziolog.. nebo aspoň studovala tenhle obor."

„A kde je teď?"

„To je to co já nevím." pokrčila jsem rameny. Také by mě to zajímalo. „A říkala něco vážně zajímavýho."

„Susan? Bavíme se tu pořád o ní? Protože z ní nikdy nevyšlo nic zajímavýho." odložil nůž a koukl na mě.

„Ale nic. Je to kravina." zavrtěla jsem hlavou s nervózním úsměvem a otočila se k němu zády.

„Hele, hele.. už jsi to nakousla tak mluv." rychle mě doběhl a chytil za zápěstí. Pootočila jsem k němu hlavu. „Odkdy se bojíš něco mi říct?" trochu se zamračil.

„Protože říkala, že jsme byli jako dvojčata." začala jsem pomalu. Bedlivě jsem pozorovala jeho obličej, který se měnil v nechápavý. „Ale.. ty jsi chtěl něco víc. Viděli to všichni.. kromě mě nejspíš." zavrtěla jsem nad tou myšlenkou hlavou. „To je kravina co?"

„Ty jsi si toho vážně nevšimla?" koukl na mě s podivným výrazem. Pootevřela jsem pusu v němém úžasu. Susan.. ty mrcho!

— — —

Vote a komenty potěší. :) děkuji za podporu a uvidíme se u další části :)

Jak se vám nová část líbila? :) trochu zvraty, ale tak snad.. příští část by mohla být už lepší :)

Uvidíme se u další části. Děkuji za podporu všem :)

Zatím pa :)