Stojím před nemocnicí v pyžamu a nevím kam dál. Domu jít nemůžu protože by mě poslali pryč.. Vim to sice je to moje rodina ale už s ni být nechci.. Nechci bejt tam kde me považují za člověka který muže za smrt rodičů.. Sice je to pravda ale já si to prostě nechci připustit.. Milovala jsem je... Mamu,tatu a dokonce i mého staršího telecího bratra... Co si jen dal pocnu?? Sama nevím ale něco udělat musím jinak me tu nacapou a budou chtít abych se vrátila zpátky do postele a pak už by se mi to nemuselo povést... Proto jsem se rozhodla ze se někam vydán.. Jo jenže na jakou stranu?? Svoje město znám nazpaměť ale kam jít aby me nehledaly?? Jestli by me vůbec hledali.. No a taky bych si mela asi obstarat nějaký to oblečeni abych se tu ne pohybovala jen v pyžamu jak nějakém blázen s obvazanou rukou.. No jo já už asi blázen jsem a proto se mi v hlavě vylihl tak dobrej plán.. Vim kdy doma nikdo nebude a taky vim kde jsou náhradní klice a proto půjdu domu pro nějaký to oblečeni a peníze na jídlo.. Vim ze mi to vyjde... Teda aspoň v to doufám -.- jestli ne tak sem v háji... No co risk je zisk. Tak jsem na to... Cestu domu znám ikdyby mě probudili ve 3 rano a já byla ospalá.. Což vlastně jsem.. No co... Cesta mi ubíhá docela rychle, takže mi není ani taková zima jak jsem si myslela ze bude... Ani tu zpropadenou bundu z vesaku jsem si nevzala.. Debil no... Už jsem skoro u domu kde jsem celek zovot vyrůstala a ted ho opoustim kvůli své ješitnosti a taky kvůli tomu jak jsem byla namyslena a arogantní holka.. To mi připomíná ze v jedny z mých oblíbených knížek řekl Aslan Brímu ze to stvořeni je šťastné pokud pochopí v mladém věku to jaký byl a změní se.. A to přesně čeká me... Jsem zvědavá jaká místa objevům. Ikdybych mela jít na konec sveta tady nezustanu ani nemuhu a to mi láme srdce... Milovala jsem to tady a ikdyz to tam možná nevypadá milovala jsem i všechny lidi tady.... No jo vždy krásné ale občas nebezpečné L.A... Město mého srdce. Třeba se dostanu az do Španělska no tomu sama nevěřím ale co snít můžu... Tak jdem na to jsem před barakem... "Kde SOU ty zatraceny klice" zanadavam když je nemůžu vylovit... " Aaaaaa... Konečně" raduju se protože se ochladilo... Ted přijde to nejtěžší... Byt ticho a neupozornit na sebe... Jdem na to... Ach jo to plížení se absolutně nezamlouvá, ale co jinyho mám dělat ze? :( nevím co dal. Nevím kam půjdu. Nevím jak se uzivim az mi dojdou peníze. Ze já raději neumrela.. "Jessico takovydle věty ani neříkej!!!!" okrilka jsem sama sebe ale dost potichu na to aby to nikdo neslyšel... Jo! Jsem v baráku a ted se dostat do myho pokoje to nebude tak složitý aspoň doufám... Projít obyvakem a kuchyní... Ta fotka.. Ta me jednou zničí... Tak dal ted schody hlavně jít jako myška.. Jsem v patře ale todle bude horší jestli Sam nespí protože by me mohl slyšet a to já nechci.. Dojdu tedy k Samovo pokoji a nic neslysim takže asi spi.. Ach můj pokoj je tak krásný sama sem si ho vymaloval a na fialkovou barvu.. Ta barva se mi hrozné líbí ale ted to musím opustit jako tady vsechno.. Zacnu někde od začátku to zvladnu jsem přece z rodiny Dante!!!!! Tak ted batoh, nějaký oblečeni, peníze, dole si pak vezmu něco k jídlu a ted se oblict a zase jít... Vezmu si svoje oblíbené leginy na jedny noze s popisem Hard Work.. K tomu svoje červené tričko a oblíbenou šedou mikinu po Samovi.. Milovala sem ji a proto si ji beru sebou.. Doklady v batohu věci taky ještě něco mi chybí... Co to je?? Už vim památka na rodiče medailonek ve tvaru srdicka.. Po otevření tam sme všichni.. Ach jo to byly časy.. Joo Jessico ty už sou daaavno pryč.. No to zvladnem. Nesmym zapomenou fotku. Nás čtyř. Tam jsme ještě všichni vysmaty krásný léto to bylo ale už je navzdy pryč.. Ne hlavně nesmim bulet.. Už se rvala dost. Tak jdem dolu.. Naposledy se kouknem na pokoj a sbohem. Sejít schody a jít do kuchyně už není takovém problém. Vezmu si nějaký to ovoce a něco k jídlu abych zahnala hlad... Asi bych jim mohla nechat dopis co??... No nevím.. Ale jo. Napisu ho.. Kde je ten papír s tou tužkou?? Aaaaa už je mám..ale vo jim tam napisu?
Ahooooj tak jsem zase zpátky s novým dílem :D omlouvam SR lásky ze to tak trvalo to víte maturita, těhotenství, stěhování, hadky .... No prostě je toho moc a já neměla CAS a hlavně ani náladu psát.. Tak sem část přidala az ted.. Snad se na me nezlobite :****
Jo já vim -.- část o ničem ale nebojte v další části už bude JB. :3
Milují vas lásky a napište co si o tom zatím myslíte a kam by se měla vydat jako první(myslím zemi :D) tak supky dupky komentaaaare :D
Love you -Dí ;*
