Kouzlo Vánoc

1. kapitola

„Merline, spas mě, jestli uslyším ještě jednu vánoční koledu!"

Albus nepatrně zvednul pohled od rozečtené knihy a s pousmáním potřásl hlavou. Ačkoliv sám nepatřil mezi milovníky svátků, nebyl na tom zdaleka tak jako Gellert, kterému se dobrá nálada, jež s Vánoci přicházela tak nějak automaticky, vyhýbala. Naopak, téměř by se dalo říct, že na něj sváteční období mělo zcela opačný účinek. Jako by chtěl toto tvrzení potvrdit, Albusův společník máchl hůlkou a rádio se za ohlušující rány rozlétlo na několik kusů. Chlapec však jen nevzrušeně pohnul hlavou, aby ho jeden z úlomků nezasáhl, a pokračoval ve čtení.

„Víš, stačilo to rádio vypnout nebo jsi ho mohl prostě přeladit na jinou stanici."

Gellert se na něj jen domýšlivě zazubil: „Ale to by bylo příliš primitivní a ani zdaleka ne tak dramatické. Navíc se mi nechtělo vstávat." S těmi slovy se natáhnul pro zbývající ořechovou hrudku a spokojeně si ji hodil do pusy. V podobném duchu se odvíjelo posledních pár dní. Navzdory absenci dění si to Albus upřímně užíval, jen on a Gellert rozvalení v omšelých křeslech, jak si v tichosti čtou, vedou zapálené debaty nebo zkoušejí vánoční cukroví Gellertovy pratety.

Jeho prateta byla opravdu pozoruhodná žena. Albus se často přistihl, jak se závistí kouká na láskyplný pohled, se kterým paní Baggshotová na Gellerta kouká. Před dvěma dny Brumbálovic dům opustil, neboť pro něj letošní Vánoce představovaly vyložené utrpení. Matka se od té doby, co otce zavřeli do Azkabanu, uzavírala stále víc do sebe, Aberforth byl kapitola sám o sobě a Ariana byla prostě... zvláštní. V celém domě panovala napjatá atmosféra a víc než cokoliv to připomínalo jakousi krutou parodii na Vánoce. Byl tam stromeček, dům voněl po včelích svíčkách a zvenčí i blikala barevná světýlka, ale bylo to, jakoby někdo zabalil hnijící mrtvolu do balicího papíru s motivem vloček.

Když na Štědrý večer vpadnul do domu Batyldy Baggshotové se zoufalým výrazem ve tváři, postarší paní se na něj jen vlídně usmála a odvedla ho k Gellertovi. Ten sice tázavě povytáhnul obočí, ale na nic se nevyptával a po chvíli zabředli do rozhovoru, jakoby se nic nestalo. Batylda se za chvíli objevila se dvěma kouřícími hrnky a talířem plným nadýchaných kremrolí, věnečků s vanilkovou polevou a nugátovými rohlíčky. Albus si od ní hrnek vděčně vzal a s překvapením zjistil, že se jedná o jakousi vánoční variantu máslového ležáku. Spolu s krémovou konzistencí a karamelovým podtónem cítil i jemný náznak skořice, muškátového oříšku a vanilky. Jako by někdo vměstnal příjemné posezení u krbu do hrnku. Gellert se nad jeho přirovnáním uchechtl se slovy, že si nemá hrát na básníka, ale když se zahleděl z okna ven, rozněžněle se usmál, jakoby s ním ve skrytu duše souhlasil.