8. kapitola

53 3 2
                                    

Na zahradu začaly pronikat první paprsky slunce, když se oba chlapci omámeně vypotáceli z dřevěné přístavby, ze které se vyklubal Batyldin zahradní domek. Albus rozhořčeně otevřel pusu, když zjistil, že se honil po celém Godrikově dole, zatímco se jeho přítel nacházel pár stop od jejich pokoje. Ve finále ho to však vůbec nepřekvapilo.

Najednou ho něco zezadu trefilo do hlavy. Bleskově se otočil a spatřil Gellerta se zářivým úsměvem a sněhovou koulí v ruce. Brumbál se narovnal do celé své výšky a s přimhouřenýma očima oznámil: „Tak a jsi v prdeli."

                                                                 -----------------------------------------

Bylo časné dopoledne, když Batylda uslyšela radostné výkřiky vycházející zvenčí. Šouravým krokem došla k oknu a poodhrnula záclonu. Spatřila svého prasynovce a Albuse, jak výskají a metají po sobě sníh. Gellert měl sice dobrou mušku, Brumbál se však nečekaně přemístil těsně za něj a povalil ho. Oba se smíchem zřítili do závějí, jen aby se vzápětí začali líbat.

Chvíli je pobaveně pozorovala, pak vzala do ruky pletení a usadila se do svého oblíbeného ušáku.

„Já to věděla."

Kouzlo VánocKde žijí příběhy. Začni objevovat