Starkovic Sourozenecká Dvojka [ ff Bucky Barnes]

Kapitola 7.

Rose: „ ne" rychle se posadím a snažím se rozdýchat další noční můru. Mezerou mezi záclonami prosvítají paprsky slunce. A aby ne když se podívám na hodinky tak ukazují 6:31. Podívám se do práva na zem jestli jsem náhodou Buckyho nevzbudila a díky bohu ne. I přes mou bolest v hrudníku vztanu a jdu pomalým krokem do kuchyně. Rozhodla jsem se všem udělat kafe a míchaná vajíčka. Když zalévám poslední kafe uslyším za sebou pohyb. Otočím se a vidím za mnou stát rozespalou Lauru.
Rose: „ dobré ráno" řeknu a podám jí snídani.
Laura: „ dobré ráno. To si nemusela udělala bych to" jen se pousměju a upiju trochu kávy.
Rose: „ to je dobrý musím se nějak omluvit"
Laura: „ nemáš se za co omlouvat a navíc bys měla být v posteli a" na chvíli se zarazila „ doufám že sis včera vzala ty prášky"
Rose: „ samozřejmě že jo"
Laura: „ tak to jsem ráda a jak ti je"?
Rose: „ hůř než včera ale dá se to vydržet" jen pokroutila nesouhlasně hlavou ale nic neřekla.
Rose: „ co to bude" nechápavě se na mě podívala a já jí hned odpověděla.
Rose: „ to malé. Holka nebo kluk"?
Laura: „ kluk ale Nat by byla ráda kdyby to byla holka aby se mohla jmenovat po ní" jen jsem souhlasně pokývala hlavou a usmála jsem se. Viděla jsem že trochu posmutněla a tak jsem si sedla k ní.
Rose: „ co se děje"?
Laura: „ nechci aby to vyznělo nevhodně vůči tobě ale myslela jsem si že aspoň u tohohle narození Clint bude"
Rose: „ tak trochu tě nechápu"
Laura: „ to co dělá Clint je skvělé. Nevadí mi to že pomáhá lidem v nouzi ale vždy promeškal narození dítěte. Chápu potřebuješ pomoc ale nechci aby si to Clint nechal ujít ale zároveň nechci aby se ti něco stalo" hodně mě to zaskočilo něco takového jsem nečekala. Ale Laura my dala aspoň prostor přemýšlet.
Rose: „ chápu tě. Nebude to vadit když půjdu na chvíli ven. Jenom na terasu dál nepůjdu"
Laura: „ pokud se tě to nějak dotklo tak promiň ale nechtěla jsem" jen jsem se usmála a nesouhlasí zakroutila hlavou.
Rose: „ ne nedotklo se mě to jenom chci jít na čerstvý vzduch"
Laura: „ dobře ale né že si ublížíš" jen se zasmála a já vyšla na terasu a sedla jsem si. Užívala jsem si chladný vánek a zpěv ptáků kolem. Vzpomínám si na to jak jsem vždy jako malá seděla před domem a užívala si taky tu krásu. Z mého úžasu mě ale vyrušil něčí hlas.
Tony: „ nečekal bych že budeš už vzhůru" uchechtl se a sedl si vedle mě.
Rose: „ mě spíš překvapuje to že jsi tak brzo vzhůru. To bych do tebe totiž nikdy neřekla" pousmála jsem se s povytaženým obočím.
Tony: „ ha ha jsi vtipná sestřičko. A navíc moc brzo není je 8:16" jen jsem vykulila oči a Tony se začal smát.
Rose: „ kdo všechno je už vzhůru"?
Tony: „ až na Barnes všichni" jen jsem kývla.
Tony: „ ale fakt jaktože jsi už vzhůru"?
Rose: „ už se mi nechtělo spát"
Tony: „ a jak se cítí "?
Rose: „ no hůř než včera ale vydržím to"
Tony: „ ty víš co si myslím"
Rose: „ že bych měla ležet v posteli já vím ale ty víš jak jsem tvrdohlavá"
Tony: „ jo to vím" zasmál se a já se jen usmála. Chvíli jsme si povídali než nás někdo vyrušil.
Bucky: „ dobré ráno" ještě v pyžamu tam stál mezi futrama.
Tony: „ no né naše šípková růženka se konečně probrala" zavrčel unaveně a sedl si naproti nám.
Rose: „ dobré ráno" usmála jsem se a hned se na mě podíval.
Bucky: „ dobré ráno. Neměla bys tak náhodou být ještě v posteli a spát"? Jen jsem poraženecky vydechla a podívala se dolů na podlahu.
Rose: „ ano chápu ale máte prostě smůlu" Tony se začal smát a Bucky se po chvíli k němu přidal.
Tony: „ no nic jdu do vnitř. A ty" ukázal na mě a já se na něho vyděšeně podívala „ buď si půjdeš lehnout nebo nám potom s Rogersem pomůžeš sekat dříví"
Rose: „ ne díky radši si vyberu měkkou postel a tobě nechám těžko práci" usmála jsem se a Tony se na mě trochu vražedně podíval.
Tony: „ já tě fakt jednou uškrtím" začal odcházet a já jsem na něho ještě zavolala.
Rose: „ o tom si nech jenom zdát" odpověď jsem sice neslyšela ale za to jsem slyšela jak se Bucky smál.
Bucky: „ vy dva jste fatk dvojka" s úsměvem a nadzviženým obočím jsem pokrčila rameny.
Bucky: „ asi se tě na to už každý ptal ale jak se cítíš"
Rose: „ zatím se mě na to zeptali jenom Tony a Laura. No je my hůř ale dá se to zvládnout" usmála jsem se aby to bylo trochu důvěryhodné. Podívala jsem se jinam a začala přemýšlet nad tím co řekla Laura. K mojí smůle si toho Bucky všiml.
Bucky: „ nad čím přemýšlíš"
Rose: „ ale nic závažného" řekla jsem ale jemu to i tak nedalo a začal znovu mluvit.
Bucky: „ víš že my můžeš říct všechno že jo"? Jen jsem kývla.
Bucky: „ takže"?
Rose: „ přemýšlím nad tím co my řekla Laura"
Bucky: „ a copak to řekla" pousmál se a já mu to řekla a taky co mě napadlo.
Bucky: „ páni. Ty jsi fakt opak Tonyho tohle by ho fakt nenapadlo. Ale myslíš že s tím bude souhlasit"?
Rose: „ to právě nevím. Navrhnu mu to a uvidí se. No nic udělám vám všem radost a půjdu si zpátky lehnout a potom to s ním nějak domluvím"
Bucky: „ dobře jen vezmu si věci a půjdu se převléknout abych ti tam nezavazel" kývla jsem a vztala. Bohužel moc rychlá a tak jsem síkla bolestí a sedla si zpátky. Bucky si ke mě klekl a hned se začal ptát.
Bucky: „ jsi v pohodě"? Zavrtěla jsem záporně hlavou a jedna nezbedná slza mě stekla po tváři.
Bucky: „ mám dojít pro Bruce aby ti pomohl"?
Rose: „ ne to je dobrý"
Bucky: „ kdyby to bylo dobrý tak bys tak hlasitě nesíkla bolestí. Ukaž pomůžu ti do pokoje"
Rose: „ dobře" pomohl my na nohy a pomalu mě odvedl do pokoje. Všichni se ptali co se stalo ale ani jeden z nás jim neodpověděl. Došli jsme do pokoje a já se posadila na postel a v tu samou chvíli vešel dovnitř Bruce.
Bruce: „ co se stalo"? Sedl si ke mě a Bucky mu všechno řekl.
Bruce: „ nemůžeš se rychle zvedat musíš pomálu. Chceš prášky na bolest"?
Rose: „ jo prosím"
Bucky: „ skočím ti pro vodu" než jsem mu stačila poděkovat byl fuč.
Bruce: „ a hned si lehneš do postele je ti to jasné" kývla jsem a Bucky už došel i s vodou. Zapila jsem prášky a lehla si. Bruce odešel a Bucky si vzal věci a šel do koupelny co je na chodbě. Otočila jsem se čelem k oknu a odpočívala jsem. Po chvíli někdo zaťukal a vešel do vnitř.
Nat: „ ahoj můžu dál" pomalu jsem se otočila abych viděla na Nat.
Rose: „ jo jasně co potřebuješ"? Sedla si naproti mě a já si taky sedla.
Nat: „ Bucky nám říkal co se ti stalo"
Rose: „ aha takže si my přišla taky vičinit"? Řekla jsem a ona se na mě zaraženě podívala.
Nat: „ co ne jen chci vědět jak se teď cítíš"
Rose: „ prášky pomáhají ale pomalu neboj vylížu se z toho"
Nat: „ to doufám protože jsme si na tebe všichni už zvykli" jen jsem se usmála.
Nat: „ jo a tu snídani jsi dělala ty"?
Rose: „ jo proč se ptáš"?
Nat: „ bylo to výborný takže až se vrátíme budeš nám vařit"
Rose: „ tak na to zapomeň" jen se zasmála a do vnitř vešel Steave.
Steave: „ holky je oběd"
Nat: „ dobře za chvíli tam dorazíme jen tady musím pomoct naší zdeformované květince"
Rose: „ hele"?! Steave se snažil zadržet smích a Nat se ke mě otočila.
Nat: „ no co je to pravda. Tak pojď" pomalu mi pomohla na nohy a šli jsme do jídelny kde už byli všichni. Sedla jsem si vedle Bruce a Nat a hned jsme se dali do jídla. Po jídle jsem šla zas na terasu. Je tu pěkně strašně moc mi to tu připomíná domov. Vyrušili mě něčí kroky které šli ke mě. Pomalu jsem se otočila a za mnou stál Tony.
Tony: „ copak tady děláš"? Postavil se vedle mě s úšklebkem na tváři.
Rose: „ kochám se proč"?
Tony: „ protože my příjde že sem chodíš dost často"
Rose: „ připomíná my to tu domov proto" porozhlédl se po okolí a hned začal mluvit.
Tony: „ nepamatuju si že by jsme měli stodolu" naštvaně jsem se na něho podívala a on se začal smát.
Tony: „ ale no tak myslím to ze srandy a ty to víš. Máš pravdu je to tu jako doma"
Rose: „ že jo" na chvíli jsem se odmlčela a hned začala zas mluvit.
Rose: „ Tony něco mě napadlo"
Tony: „ o bože co to bude"
Rose: „ ha ha" řekla jsem mu to co mě napadlo a on mě s úžasem poslouchal.
Tony: „ páni ale jsi si jistá že to příjme"?
Rose: „ to právě nevím zeptám se a uvidí se. Ale pokud ne tak ho tu uvážeme" jen se zasmál.
Tony: „ tohle na tobě obdivuju jak jsi obětavá" usmála jsem se a chvíli zapřemýšlela.
Rose: „ uděláš pro mě laskavost"?
Tony: „ copak"?
Rose: „ dojdi pro všechny i pro Lauru řeknu jim to" jen kývl a odešel. Po 5 minutách všichni došli na terasu.
Thor: „ co se děje"?
Rose: „ no tak trochu jsem přemýšlela"
Wanda: „ nad čím"
Rose: „ jelikož se zanedlouho Clintovy narodí třetí dítě a u obou porodů nebyl tak mě napadlo že i přes to že po mě jde Hydra tak by tu měl Clint zůstat. Do té doby než se mu ten maličký narodí a potom ještě dva dny aby si ho pořádně užil a potom za náma může přijet" všichni na mě koukali a hned se do toho vložil Clint.
Clint: „ Rose je to od tebe strašně moc milé ale to nejde. Co kdyby se ti něco stalo nebo někomu jinému z týmu"?
Rose: „ s tímhle si nedělej vůbec starosti. Jsem zastánce toho že by rodina měla být pospolu a nechci aby jsi promeškal další narození dítěte. Tak to příjmy nebo tě tu uvážeme" všichni se začali smát a Clint zvedl ruce do obraného gesta. Laura ke mě došla a objala mě.
Laura: „ moc ti děkuju"
Rose: „ nemáš za co vůbec děkovat "
Bucky: „ no jo ale kde budeme teď bydlet"? Bylo tam chvíli hrobové ticho ale nakonec ho prolomil Tony.
Tony: „ mohly by jsme u mě. Pepper ani Morgan by to nevadilo ba naopak rády by vás všechny viděli"
Rose: „ počkat kdo je Pepper a Morgan"?
Tony: „ moje žena a dcera" vykulila jsem na něho oči. On má dceru a ženu? Kdy my to chtěl jako říct?
Tony: „ já ti to neřekl"? Jen jsem záporně zavrtěla hlavou.
Rose: „ kolik je tvojí dceři"?
Tony: „ pět let. Promiň že jsem ti to neřekl"
Rose: „ to je dobrý jen nemůžu uvěřit tomu že jsem teta" celou dobu nikdo jiný nemluvil kromě mě a Tonyho.
Steave: „ no nic půjdeme si zabalit a zítra ráno poletíme" jen jsme kývli na souhlas.