Starkovic Sourozenecká Dvojka [ ff Bucky Barnes]

Kapitola 11.

Probudím se zpocená, vyděšená a začínám trochu brečet. Další nevinná oběť je mrtvá. Další nevinná oběť byla zabita mou rukou. Cítím se strašně provinile za to co jsem dělala ale bohužel spáry Hydry byli silnější než já. Po té co jsem se trochu uklidnila jsem se podívala na hodinky na mé levé ruce a zjistila že je 2:09. Super teď už neusnu pomýšlela jsem si a zpátky si lehla. Po chvíli válení se v posteli mě popadla únava ale né a né usnout. Napadl ně jeden trik který bych mohla vyzkoušet. Trik je v tom že si lehnu do svojí nejpohodlnější polohy, zavřu oči a přestanu se hýbat. A vyšlo to znovu jsem usnula díky bohu.

Pohled Nat:

Bylo pozdě večer ale ještě se mi nechtělo spát. Najednou jsem uslyšela divné zvuky které ale po chvíli přestali. Vyšla jsem na chodbu a porozhlédla jsem se kolem ale nic. Pak mě to napadlo. Nemohla by to bít Rose? Bucky my říkal že má noční můry. Došla jsem k jejímu pokoji a zaklepala jsem. Když se nikdo neozýval vešla jsem a bylo tu ticho. Ihned jsem zamířila k Rose do ložnice. Spala. Díky bohu. Vyšla jsem z jejího pokoje a šla zpátky k sobě ale i tak mi to nedalo.
Nat: „ F.R.I.D.A.Y."? řekla jsem tak do prázdna. Díky Tonymu vím že tu máme F.R.I.D.A.Y.
F.R.I.D.A.Y.: „ ano slečno Romanoff"? Hned se mi dostavila odpověď a já začala mluvit.
Nat: „ nebyla náhodou tak před chvílí vzhůru Rose"?
F.R.I.D.A.Y.: „ ano slečna Stark se probrala asi kvůli noční můře" tohohle jsem se obávala.
Nat: „ dobře děkuju to je vše" řekla jsem a lehla si do postele a usnula.

Ráno jsem se kolem osmé probudila a rozhodla se že nebudu čekat na to až nám to tady Tony ukáže a půjdu najít kuchyň protože mám fakt už hlad. Po té co jsem párkrát špatně odbočila jsem konečně našla kuchyň. Vešla jsem a viděla Wandu jak dělá snídani.
Nat: „ dobré ráno" posadila jsem se na barovou stoličku co byla u pultu.
Wanda: „ dobré ráno koukám že si sem našla cestu" podala mi snídani a já začala jíst.
Nat: „ po pár nezdarech jsem to konečně našla a jak ses sem dostala ty"?
Wanda: „ musela jsem použít F.R.I.D.A.Y." přiznala se ale naši konverzaci přerušil mužský hlas.
Bucky: „ dobré ráno" zívl si a posadil se vedle mě.
Nat: „ dobré ráno"
Wanda: „ dobré ráno tak co jak se ti spalo s princeznou"? Rípla si do něho když mu podávala snídani.
Bucky: „ ha ha ha jsi vtipná. Spal jsem u sebe" začal jíst ale Wandě tahle odpověď nestačila.
Wanda: „ jak to doufám že jste se nepohádali" řekla docela dost vyděšeně a podívala se na mě.
Bucky: „ co? Ne. Nepohádali jsme se jen. Když jsem k ní došel bylo tam ticho a potom jsem ji uviděl spát zchoulenou do klubíčka v posteli. Nemám jí to za zlé že usnula protože jí Morgan hodně utahala"
Wanda: „ to máš pravdu Morgan je hodně aktivní dítě" jen přikývl, zvedl se a odnesl nádobí.
Bucky: „ no nic půjdu vzbudit Rose aby se šla najíst" v tom jsem ho ale zastavila.
Nat: „ měl bys jí nechat pořádně vyspat" jen se na mě s Wandou nechápavě podíval.
Nat: „ dnes ráno po druhé hodině jsem byla ještě vzhůru a uslyšela divné zvuky. Vyšla jsem na chodbu a šla k Rose ale ta spala. Potom s pomocí F.R.I.D.A.Y. jsem zjistila že se probudila asi kvůli noční můře"  jen si na hlas povzdechl a posadil se zpátky.

Pohled Buckyho:

Když mi Nat řekla že měla Rose noční můru musel jsem se posadit. Poslední dva dny co jsem s ní spal v jedné posteli jsem měl pocit že se jich zbavila ale opak byl pravdou. Ne. Ne nezbavila se jich. Mám větší nutkání jít za ní, lehnout si k ní a nepustit ale ještě chvilku tu zůstanu. Z mého vnitřního dialogu mě vytrhla Wanda když mi zaluskala prstamy před obličejem.
Wanda: „ Bucky vnímáš mě nebo přemýšlíš nad Rose" u konce se začala trochu smát.
Bucky: „ jo promiň vnímám už tě vnímám. Takže co jsi říkala"? Musel jsem se zeptat protože jsme nevěděl o čem mluvila.
Wanda: „ že jestli chceš běž za ní ale nebuď ji"
Bucky: „ jo půjdu za ní. Jo a Wando ta snídaně byla dobrá" s těmito slovy jsem odešle z místnosti a šle za ní.
Došel jsem k jejím dveřím a pomalu otevřel a taky pomalu zavřel. Vyšel jsem ty tři schody co vedli do její ložnice a podíval se na postel. Na posteli pomalu zakrytá i s hlavou byla Rose. Přešel jsem ke straně postele a viděl jak pravidelně dýchala a já tak poznal že není vzhůru. Sundal jsem si boty, odkryl trochu deky a lehl si k ní. Byla tak klidná a uvolněná a nad tím jsem se musel usmát. Pohladil jsem jí rukou po tváři ale to jsem neměl dělat. Usmála se a jedno oko pootevřela a podívala se na mě.
Rose: „ dobré ráno" řekla s ospalím hlasem nad čímž jsem se musel trochu zasmát.
Bucky: „ dobré ráno i tobě. Jak ses vyspala"
Rose: „ dobře a ty"? Ach bože kdyby tak věděla že vím že lže.
Bucky: „ řekni mi pravdu prosím" otevřela oči a nechápavě se na mě podívala.
Rose: „ nechápu tě jakou pravdu"?
Bucky: „ že si měla noční můru takže ses asi moc dobře nevyspala" vysvětli jsem a ona se posadila a přitáhla si nohy k hrudníku.
Rose: „ jak to víš"? Posadil jsem se vedle ní a setřel jí slzu co měla na tváři.
Bucky: „ řekl jsem Nat že máš noční můry a včera jí to potvrdila F.R.I.D.A.Y. tak proto"
Rose: „ aha" řekla a začala trochu brečet. Nechci aby se takhle cítila. Objal jsem jí a hladil po zádech.
Bucky: „ chceš si o tom promluvit"? Odtáhla se ode mě a já jí setřel slzy.
Rose: „ další" stačilo aby řekla tohle a hned jsem věděl co tím myslí.
Bucky: „ to bude dobrý neboj" s těmito slovy jsem jí znovu vtáhl do obětí. Po chvíli se uklidnila a začala se trochu usmívat.
Bucky: „ měla by ses jít najíst" řekl jsem teď už usmívající se dívce naproti mě.
Rose: „ a co ty neměl by ses jít taky najíst"? Zeptala se s úšklebkem na tváři.
Bucky: „ už jsem jedl tak pojď" popadl jsem jí za ruku a šli jsem do kuchyně.
Rose: „ ale počkej vždyť neznámé cestu" řekla a já se na ní otočil.
Bucky: „ ty neznáš cestu já už ji tak pojď" chtěla něco říct ale asi si to rozmyslela.