Kapitola 12.

220 7 2
                                    

Ráno nás probudil otravný zvuk budíku. Vypla jsem ho a otočila se zpátky ke svému příteli kterému se zřejmě nechtělo vztávat.
Rose: „ Bucky vztávej musíme na trénink" trošku jsem z něj stáhla deku kterou si hned zas přitáhl až ke krku.
Bucky: „ ještě pět minut" řekl z polospánuku a víc se zachumlal do deky.
Rose: „ ale no tak vztávej musíme jít" trochu jsem do něho šťouchla ale nic asi znova usnul.
Rose: „ víš co teda ještě chvilku odpočívej a já se jdu zatím převléknout" dala jsem mu pusu na čela a šla se do koupelny převléknout do černých legín a šedé sportovní podprsenky. Vyšla jsem z koupelny a po cestě jsem si dělala culík. Vešla jsem do ložnice a myslela že budu asi vraždit. Já už byla oblečená a mohla jít a Bucky ještě spal. Sedla jsem si k němu a trochu s ním zatřásla.
Rose: „ Bucky vztávej teď už vážně musíme jít" bohužel se mi dostavila ta samá odpověď jako poprvé.
Bucky: „ ještě pět minut" nad tím jsem se musela trochu zasmát.
Rose: „ to jsi říkal už před dvaceti minutami" vztala jsem a chtěla odejít ale cítila jsem jak mě chytil za ruku a zatáhl mě do postele kde kole mého pasu obmotal ruce a hlavu si položil na můj hrudník.
Rose: „ Bucky no tak nech toho musíme jít" řekla jsem se smíchem a on se jenom pousmál.
Bucky: „ ale mě se nechce" jen svůj stisk kolem mě zesílil.
Rose: „ za prvé to ty si navrhl že budeme trénovat v osm hodin a za druhé se sem můžeme kdykoliv vrátit" pomalu zvedl hlavu a se širokým úsměvem a rozzářenýma očima se na mě podíval.
Bucky: „ myslíš to vážně" až teď mi přesně došlo co jsem řekla.
Rose: „ asi se už z toho nevykroutím že jo"? Jen zavrtěl hlavou že ne a vztal.
Bucky: „ jdu se převléct tak klidně na mě počkej před pokojem" mrkl na mě a odešel. Já se zvedla z postele, obula si boty a šla před pokoj. Chvilku jsem čekala když tu náhle na mě někdo promluvil.
Nat: „ dobré ráno" otočila jsem se k ní a usmála se.
Rose: „ dobré ráno i tobě Nat"
Nat: „ na koho tady prosím tě čekáš" řekla a porozhlédla se okolo sebe.
Rose: „ na Buckyho konečně můžeme jít na trénink" řekla jsem s povitáhlým obočím.
Nat: „ vysvětlíš my jak to myslíš to 'konečně' "
Rose: „ včera říkal že si dnes v osm hodin dáme trénink. Tak jsem nastavila budík na osmou a šli jsme spát. Ráno jsem se probudila ale když jsem budila Buckyho jen my řekl ' ještě pět minut' a zabalil se zpět do deky. Řekla jsem si že než vztane tak se půjdu převléct do toho co mám teď na sobě. Vešla jsem do ložnice a hádej co" celou dobu se snažila zadržet smích.
Nat: „ nevím"
Rose: „ Bucky ještě byl v posteli a spal. Tak jsem ho potom vykopala z postele" to už nevydržela a začala se smát.
Nat: „ jak jsi to udělala"? Zeptala se když si utírala slzy z toho jak se smála.
Rose: „ to ti nepovím to je moje technika" uculila jsem se a po chvíli se začala smát. Ale někdo nás vyrušil.
Bucky: „ no ne doll. Takhle mě pomlouvat za zády tak to jsem nečekal" řekl jakoby ublíženě ale věděla jsem že si dělá srandu.
Rose: „ no co je to pravda. No nic my půjdeme Nat ahoj"
Nat: „ mějte se" řekla a odešla na opačnou stranu než my. Došli jsme do tělocvičny a na lavičky jsme si dali věci.
Bucky: „ tak jo co budeme dělat"? Zeptal se když si pokládal věci.
Rose: „ nevím ale já půjdu chvíli boxovat" zavázala jsem si ruce a šla k pytli. Po dvaceti minutách boxování jsem to už vzdala a šla se konečně napít. Koutek oka jsem si všimla že Bucky dělá shyby. Pustil se a šel ke mě.
Bucky: „ co říkáš na to že by jsme si šli dát souboj"? Spiklenecki se na mě usmál a napil se.
Rose: „ proč ne" odpověděla jsem a šla do ringu. Po chvíli přišel a my se postavili naproti sobě ale nic se nedělo.
Rose: „ čekala bych že na mě už dávno zaútočíš"
Bucky: „ asi jsem si to rozmyslel" řekl a na sucho polkl.
Rose: „ ale no tak čeho se bojíš"
Bucky: „ toho že bych ti mohl ublížit"
Rose: „ je to milé ale mě neublížíš" řekla jsem a zaútočila jako první. Mou ránu pěstí vykril a šel mi hned po nohách ale tomu jsem se zase vyhla já. Chvilku to tak pokračovalo dokud mě nepodkopl nohy a já spadla přímo na prdel. Využila jsem toho že nedával chvilku pozor a podkopla jsem mu taky nohy a on spadl první na prdel a potom na záda.
Bucky: „ dobře vyhrála jsi" přiznal když ještě ležel na zemi a vydýchával se.
Rose: „ jupí"!!! Radovala jsem se a zlákala okolo něho.
Bucky: „ ale stejnak bylo nejlepší jak jsi spadla na zadek" řekl a začal se smát.
Rose: „ haha vtipný víš vůbec jak to bolelo"? On jen přikývl a já obrátila oči v sloup. Vyšla jsem z ringu a šla si pro věci když tu náhle se ozvala F.R.I.D.A.Y.
F.R.I.D.A.Y.: „ slečno Stark váš bratr vás volá do své laboratoře"
Rose: „ dobře řekni mu že tam za chvíli budu jen se půjdu osprchovat"
F.R.I.D.A.Y.: „ už se stalo"
Rose: „ no nic budu už muset ale trénink jsem si užila" řekla jsem a otočila se k němu.
Bucky: „ taky jsem si to užil" šel ke mě ale já udělala krok zpátky.
Rose: „ co blbneš prosím tě" když jsem to řekla tak mě v očích smutek a na obličeji nechápavý výraz.
Rose: „ jsme přeci přátelé" hlavou jsem pokinula na stranu kam se podíval a hned pochopil proč jsem to řekla.
Bucky: „ chtěl jsem tě jenom obejmout" řekl a já ho tedy objala.
Rose: „ promiň že jsem to řekla ale nemusejí o nás ještě všichni vědět" zašeptala jsem blízko jeho ucha a on se trochu zatřásl.
Bucky: „ to je dobrý jsem rád že jsi to řekla protože jsem si te kamery vůbec nevšiml" taktéž mi zašeptal do ucha a já se otřásla. Odtáhli jsme se od sebe a já si vzala věci a byla jsem na odchodu.
Rose: „ zatím se měj uvidíme se potom" mrkla jsem na něho a odešla k sobě do pokoje. Udělala jsem si hygienu, oblékla jsem se a šla za Tonym. Došla jsem k němu do laboratoře a viděla že něco dělá tak jsem ho to chtěla nechat dodělat.
Tony: „ nemusíš tam tak stát klidně se posaď" zaskočilo mě když najednou promluvil a já udělala to co my řekl.
Rose: „ promiň nechtěla jsem tě rušit" zvedl zrak od práce a podíval se na mě.
Tony: „ to je blbost sám jsem si tě sem zavolal"
Rose: „ dobře tak co potřebuješ"?
Tony: „ jaký byl trénink"? Jen se na mě umál a já se modlila aby něco netušil.
Rose: „ jo dobrý dalo se"
Tony: „ doufám že tě Barnes nezmordoval" začal se smát a já s ním.
Rose: „ ne ne všechno bylo v pohodě" řekla jsem se smíchem a začala se otáčet na té židli.
Tony: „ měla bys toho nechat nebo ti bude blbě"
Rose: „ jo nechám toho ale teď doopravdy kvůli čemu jsi mě sem volal" zastavila jsem se a s motavým pocitem jsem na něho podívala.
Tony: „ i kvůli tomu tréninku ale hlavně kvůli té misi. Jsi si jistá že do toho chceš opravdu jít"?
Rose: „ jsem si na sto procent jistá"
Tony: „ ale" nestihl to doříct protože jsem ho jako vždy přerušila.
Rose: „ ne Tony žádný ale. Po tom co rodiče zemřeli jsi mi zbyl jenom ty. Ty a teď dokonce Avengers a proto vás tam nenechám jít samotné" jen se na mě smutně podíval a po chvíli se usmál.
Tony: „ Dobřeň nebudu tě přemlouvat protože vím že by to nemělo smysl" jen jsem pokývala hlavou na souhlas.
Tony: „ no nic pojď jdeme na snídani"
Rose: „ konečně už mám hlad" řekla jsem a Tony mě objal jednou rukou kolem ramen. Došli jsme do jídelny kde už byli všichni a dokonce už jedli.
Tony: „ no ne to na nás ani nepočkáte" zakroutil hlavou a sedl si na volné místo a já vedle něho.
Rose: „ nebuď jak malí prosím tě" řekla jsem a dala mu menší pohlavek. Jen se na mě udiveně podíval a všichni jsme se začali smát. Dojedly jsme a šli si do obýváku povídat.
Nat: „ no nic já a Wanda půjdeme třénovat" obě vztaly a odešli a my pokračovali v povídání. Po chvíli mi v kapsy zavybroval telefon a já se podívala co se děje. Měla jsem zprávu od Buckyho tak jsem se na něho podívala a on se jen usmíval.

Starkovic Sourozenecká Dvojka [ ff Bucky Barnes]Kde žijí příběhy. Začni objevovat