Jak se spolehlivě dostat do problémů a z problémů, aneb deník Harryho Pottera

Kapitola 2

Srpen 1996

Nečekal jsem ani týden. Ukázalo se, že moje jméno mělo nějakou váhu i u Hvězdné flotily, protože jsem čekal jen tři dny, než si pro mě přišli. Nebylo to něco, co jsem čekal. Vážně ne.

Ale byl jsem také rád, že se to vůbec stalo, protože jsem ze Zobí ulice odešel mnohem dřív, než jsem doufal. I když poté, co řekla moje teta, jsem neměl ponětí o tom, jestli se jí líbí můj odchod nebo ne. Nezdála se nějak nadšená tím, že už mě nikdy v životě neuvidí, možná se jednoho dne dozvím, co změnilo její názor na mě. Ne že bych v to někdy doufal, ale stále je to moje jediná rodina kterou mám, bez ohledu na to jak se ke mě po celou tu dobu chovali. Jednoho dne bych mohl být schopen jim to celé odpustit, protože to ze mě udělalo člověka jakým jsem dnes, a i já moc dobře vím, že jsem mohl být mnohem horší člověk.

Důstojníci Hvězdné flotily také vysvětlily, proč můj přihlašovací formulář okamžitě po podpisu zmizel. Skutečně to bylo to, co jsem si myslel. Formuláře byli magické, a pokud je vyplňoval kouzelník, jednalo se o něco co se podobalo magické smlouvě, pokud byli všechny podmínky splněny. Pokud by to vyplnil mudla, byl by to prostě jen kus papíru, na kterém byli potřebné údaje k přihlášení.

Přísahal bych, že jsem viděl jak teta brečí, když jsem se s nimi loučil, dokonce i Dudley vypadal jako, že ho můj odchod mrzí, ale nikdo nic neřekl. Jak už jsem řekl, na světě nemělo tu moc, aby mě tu udrželi, protože tu nebylo nic, co by mě tu udrželo.

Mohlo se zdát, že je můj odchod mrzí, ale náš rodinný vztah byl tak moc narušený, že by trvalo hodně dlouhou dobu, než by měli tu sílu mě udržet na místě, které jsem měl nazývat domovem.

Jediné, o co jsem je požádal, bylo poslání dopisu Hermioně, který jen čekal na odnesení na poštu. O nic jiného se nemuseli starat, a opravdu mě překvapilo, že souhlasili s odesláním.

Dostali také nějaký typ komunikátoru, který nás měl udržet v kontaktu. Hodlal jsem dodržet svůj slib, že jim dám alespoň jednou za čas vědět, jak na tom jsem, a i když jsem to nepřiznal nahlas, měl jsem v úmyslu alespoň trochu napravit naše vztahy a hodlal jsem jim psát alespoň jednou týdně, i kdyby mi nikdy neměli odepsat na moje zprávy.

Nikdo by mi ale nemohl říct, že jsem se nesnažil a že jsem se neozval.

A teď tu sedím ve své kajutě s dalším spolubydlícím ze Země, konkrétně z Ruska. Přísahám, že ten kluk sice umí plynule Anglicky, ale má velmi ruský přízvuk. Hodně mi s tím připomíná Viktora Kruma, který také uměl Anglicky, ale jeho bulharština byla hodně znatelná v přízvuku. Ale rozuměli jsme si navzájem.

V každém případě, Pavel Andrejevič Chekov je velmi ukecaný kluk o rok mladší než jsem já, což z něj dělá nejmladšího kadeta na Akademii, je označován za stejné geniální dítě jako jsem já, a když jsem slyšel jak moc obdivuje práci Henryho S. Evanse, musel jsem se začít smát. Nikdy jsem si nemyslel, že by někdo někdy našel a obdivoval mojí práci, ale bylo velmi zajímavé sledovat jeho výraz, když jsem mu řekl, že Henry S. Evans jsem vlastně já.

Musím přiznat, že ten výraz naprostého šoku byl k nezaplacení a po dvou hodinách neustálého mluvení, což mi vlastně nevadilo, konečně přestal mluvit a trvalo mu skoro deset minut, než jeho mozek přijal tu zprávu.

Pavel Chekov je mým naprostým opakem. Jak se zdá, zatím to vypadá, že spolu budeme vycházet, protože jsme měli hodně společného. Dokonce mu můžu říct i o magii, protože Hvězdná flotila má zvláštní povolení od Spojených Kouzelných Národů, a jsou vnímány jako výjimka, protože čarodějnické schopnosti mohou flotile velmi pomoci, veškerá elektronika na planetě včetně samotných lodí byli navrženy tak, aby odolali samotné magii a některé stroje byli navrženy tak, aby je samotná magie poháněla. Je to naprosto úžasné, a můj mozek nestíhá přijímat tolik informací, jako, že magie a technologie spolu mohou pracovat v dokonalé shodě aniž by bylo ovlivněno jedno, nebo druhé. Je to něco, čeho minimálně v Británii nikdo nedosáhl, a ani to nevypadalo, že by se Britové pokoušeli o to posunout se vstříc technologiím, které by mohli fungovat s magií, nebo by přístroje poháněla samotná magie.