Uběhl necelý týden a já, Cameron a Xavi jsme odletěli do Californie za naší rodinou. Tenhle den je pohřeb mojí mámy.
Stáli jsme před rakví a proti nám stáli máminy spolupracovníci a její známý z námořnictva.
Vůbec jsem nikoho nevnímala jen jsem se koukala na zavřenou rakev. Stékaly mi slzy když jsem pomyslela na mámu.
Najednou nad námi proletělo 5 F-18 ve formaci missing man.
Konečně bylo po pohřbu a většina lidí odešlo. Šla jsem za tátou a pevně ho objala.
„ Moc mě mrzí že ses to dozvěděla takhle.” řekl mi v objetí. Odtáhli jsme se od sebe a já se smutně pousmála.
„ Nemůžeš za to.” řekla jsem mu.
„ Můžeš zůstat tady....”
„ Ne. Musím dokončit to co jsem začala.” hned jsem ho přerušila. Táta chápavě kývl. Někdo za ním přišel a to byl pro mě signál odejít.
Šla jsem za Henrym který na mě už čekal. Objali jsme se a pka se od sebe odtáhli.
„ Jak se držíš?” zeptal se mě.
„ Bylo i lépe ” odpověděla jsem mu.
„ Já, Xavi a Cameron jdeme už domů. Přidáš se?” zeptal se a já kývla. Šli jsme a přidal se k nám Cameron se Xavim.
„ Takže jak se ti daří?” zeptal se mě Henry.
„ Pořád čekám na výsledky. Ještě nevím jestli jsem se kvalifikovala.” odpovím mu.
„ Kvalifikujes se.” ujsitil mě.
„ Má pravdu. Byl jsem tam Isabelle. Viděl jsem tvůj výkon. A někdy si říkám proč jsem tě nepozval abys naše kluky naučila odlehčení.” řekl Xavi.
Konečně jsme se dostali domů.„ Henry. Uděláš makarony se sýrem?” zeptal se Cameron. Henry se jenom zasmál a šel vařit.
Po asi 20 minutách to měl hotový. Najedli jsme se a sedli jsme si na gauč.
„ Tak co Henry. Už máš nějakou holku?” zeptala jsem se ho. On se jenom zamilovaně usmál s Xavi si toho taky všiml.
„ Ale,ale. Tady nám někdo něco tají.” řekl Xavi a všichni jsme se zasmáli.
„ Kdo pak je ta šťastná?” zeptám se ho.
„ Nikdo. Hele nedávno jsem viděla Story od Pedriho. Nechtěla bys mi něco vysvětlit?” zeptal se mě Henry.
Koukla jsem se na Xaviho a Cama který zadržovali smích.
„ Kušujte.” oba jsem bouchla do ramen.
„ Tak kdo to je?” zeptal se znova Henry a já zase mlčela.
„ Je to hráč Barcelony.” dala jsem Xavimu ruku na pusu ale on mi ji dal pryč a pořád mluvil. „ Jmenuje se Pablo Gavi a je mu 17.” pokračoval Xavi.
„ Díky Xavi. Fakt pomáháš.” řekla jsem a Henry se začal smát. „ Jdu spát. Zítra letíme zpátky do Barçy takže bych vám radila totéž.” řekla jsem jim a šla jsem nahoru.
Převlékla jsem se a šla jsem si lehnout. Chtěla jsem zavolat Gavimu a ostatním ale u nich je už tak 1 hodina ráno takže jsem šla prostě spát.
A/N: Nevím jak budu stíhat jak už jsem říkala v mém druhém příběhu ale pokusím se pořád vydávat pravidelně 🙂