Vzbudila jsem se a Sasha taky. Šli jsme už převlečené dolů do kuchyně. Viděli jsme mámu jak už sedí na gauči a čeká na nás.
„ Tak co holky. Připravené?" zeptá se nás. Já a Sasha jsme se na sebe koukli a kývli jsme. Chtěli jsme jít pro tašky ale máma nás zastavila.
„ Všechno už je v autě. Můžeme jet." řekla nám a rozeběhli jsme se k autu. Sedla jsem si dopředu a Sasha dozadu.
Po cestě jsme si povídali a zpívali písničky. Dorazili jsme na letiště a vytáhli všechny tašky a šli jsme dovnitř.
Vyzvedli jsme si letenky q sedli jsme si na sedačky.Máma se pořád koukala do telefonu a rychle se zvedla.
„ Už musím jít. Máme v nemocnici urgentní příjem." řekla nám. Zvedla jsem se a objala ji.
„ Buď opatrná." řeknu ji.
„ Vy taky. Užijte si to. Ale ne zas tak moc." řekla nám a my se zasmáli. Pak jsme jenom viděli jak vybíhá s letiště.
„ Tak to nám to hezky začíná." řeknu.
„ Chci spát." řekne mi Sasha a já se zasměju. Po půl hodině už jsme byli v letadle a usnuli jsme. Vzbudili jsme se a už svítilo slunko.
„ Hej Sash?"
„ Jop?"
„ Co kdybychom dali našim fanouškům vědět že letíme do Španělska?" zeptám se ji
„ Jo. Tak vyfotime nějakou fotku." řekne mi.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Museli jsme chvíli počkat a pak nám začali chodit zprávy. Které jsme jako vždy ignorovali.
Zanedlouho jsme přistáli. Zavolali jsme si taxíka a jeli jsme na náš hotel.z taxíku jsme se museli tahat s těma taškama. Šli jsme na recepci a zatímco Sasha domlouvala pokoje já se koukalo okolo.
Viděli jsme do restaurace kde sedělo hodně kluků u jednoho stolu. Sasha mi dala klíč a šli jsme do našeho pokoje. Nechali jsme tašky na chodbě a šli do restaurace na večeři.
Přišli jsme tam a viděli jsme ty kluky. Sedli jsme si ke stolu a koukli jsme se na jídla. Potom co jsme si objednali jsem se koukla na instagram. Přišlo mi oznámení.
PabloGavi vás začal sledovat
Koukla jsem se na jeho fotky a poznala jsme toho kluka. Sedí u toho velkýho stolu. Tak jsem ho taky začala sledovat. Ne zanedlouho mi přišla zpráva. Byla od něj. Napsal něco Španělsky.
„ Sasho? Co znamená tohle?" zeptám se jí a ukážu ji tu zprávu.
„ Říká ti ahoj." odpoví mi. Napsala jsem mu zpátky ale anglicky.
„ Čau. Uhm nejsem odtud takže..."
„ Oh chápu. Omlouvám se." napsal mi zpátky. Tentokrát anglicky.
„ Ne to je vpohodě."
„ Tak jo. Co kdybyste si k nám s kamarádkou přisedli." napsal mi.
„ Nechceme vás rušit." napíšu mu zpátky.
„ Tak si prisednu já k vám." napíše a já se zasměju. Kouknu s ena něho a on mi zamává se smíchem od ucha k uchu. Kývnu na něho. On se zvednul a šel za náma.
„ Co tady dělá?" zeptá se mě Sasha.
„ Vklidu. Je milej." ujistim ji.
„ Ahoj." řekne nám.
„ Ahoj." řekne zároveň.
„ Jsem Pablo. Ale můžete mi říkat Gavi."
„ Podle toho soudím že si asi fotbalista." řeknu mu a on se zasměje.
„ Jo. Jak si to poznala?" zeptá se mě.
„ Instinkt." odpoví za mě Sasha.
„ No každopádně já jsem Isabell Mitchell a tohle je Sasha Trusova." řeknu. Potreseme si rukama.
„ Takže co vy fotbalisti děláte tady v hotelové restauraci?" zeptá se ho Sasha.
„ Jen jsme si šli sednout. Pokecat." odpoví nám.
„ Chápu. My jsme na tohle čas nikdy neměli." řeknu.
„ A co tady děláte vy?" zeptal se nás. Sasha chtěla něco říct ale já ji předběhla.
„ Jsme tu jen na výletě." odpovím mu.
„ Na jak dlouho?" zeptá se.
„ Na měsíc." odpoví mu Sasha.
„ Není to náhodou kvůli tý olympiádě která se koná tady?" zeptá se nás. Já s ena něho překvapeně koukla.
„ Jak?" zeptám se ho.
„ Stejně jako ty si poznala že jsme fotbalista. Žádný instinkt. Sociální sítě." odpoví mi a já se začnu smát.
„ Hej Gavi. Nebav se s babama a pojď za náma." řekne mu někdo z týmu.
„ Běž. My to zvládneme." řeknu mu a zasměju se. On kývl a odešel. Donesli nám jídlo a my jsme začali jíst.
„ Takže Gavi huh?" zeptá se mě Sasha.
„ Je roztomilej." řeknu a obě se zasmějeme. Chvíli jsme tam ještě byli a viděli jsme jak se opíjí. Gavi byl jedinej kterej byl při vědomí.
Sasha už šla do pokoje a já tam ještě zůstala. Přišel ke mě nějakej chlap.
„ Potřebujete něco?" zeptám se ho.
„ Nechtěla bys ke mě do pokoje kočičko?"
„ Nechte mě na pokoji pane. " řeknu a on mě začal osahávat. Nevěděla jsem co dělat. „ Hej. Kámo to stačí."
„ Notak Gavi. Bav se trochu."
„ Běž nebo tě praštím." řekl mu. Ten chlap odešel pryč.
„ Jsi v pořádku Isabell? " zeptal se mě starostne.
„ Jo. Asi už půjdu spát." řeknu mu.
„ Doprovodim tě." řekl mi a já kývla. Šli jsme celkem pomalu.
„ Omlouvám se za něj. Je to tak trochu prase." řekl mi.
„ Nemůžeš za to. Trochu mě překvapilo že si ty nebyl opilej." řeknu mu a on se pousmál.
„ Nemůžu ještě pít. Nejsem plnoletej." řekl mi.
„ No to jsme dva." řeknu mu.
„ Kolik ti je?" zeptal se mě.
„ 16. Tobě?" zeptám se ho nazpátek.
„ 17." odpoví mi. Už jsme byli u mého pokoje.
„ Víš máme zítra ještě volno. Hodila by se nám prohlídka po městě." řeknu.
„ Jen napiš v kolik a já přijdu." řekl mi a usmál se.
„ Děkuji že si mě doprovodil." řeknu mu.
„ Nemáš za co. Napiš mi." řekl a já se usmála.
„ Dobře. Dobrou Gavi." řeknu mu.
„Dobrou Isabell." řekl mi a počkal až zavřu dveře a pak odešel. Pochvilce jsem usnula.
