Izzy pov
Seděla jsem na pláži a četla si knížku. Začal mi zvonit telefon. Díky bohu to byl normální hovor. Zvedla jsem to.
„ Haló?” zeptám se.
„ Čau seš Isabelle že?” zeptal se mě.
„ Jo. S kým volám?”
„ Jsem Pedri. Gavi tě nemůže najít a nezvedáš mu telefony tak mě poprosil abych ti zavolal.”
„ Jo. Pedri jseš hodnej ale jestli se Gavimu vyhýbám tak proto mám důvod. Prosím nic mu neříkej.”
„ Nemůžu mu lhát.”
„ Tak mu řekni že jsem ti to taky nezvedla.”
„ Co když zavolá policajty?”
„ Uvidí mě v hotelu. V klidu. Už musím jít. Uvidíme se na večeři.”
„ Okej. Čau.”
„ Čau.” zavěsila jsem. Dala si sluchátka na uši a lehla si do písku a koukala se na oblohu.
O dvě hodiny později jsem šla zpátky na hotel. Gavi nikde nebyl takže jsem měla čistej vzduch. Šla jsem po schodech nahoru k mému pokoji. Zastavila jsem u svých dveří a vzpomněla si že jsem nechala klíče Gavimu. Doprdele.
Vytáhla jsem telefon a vytocila Pedriho číslo.
„ Jop?”
„ Gavi má moje klíče od pokoje. Nevíš kde je?”
„ Má je u sebe. Jsme na stadionu.”
„ Dobře. Budu tam za deset minut. Koukej se na tribunu. Zamavam na tebe a ty mi přineseš klíče.”
„ Tak za 10.” řekl mi a zavěsil. Běžela jsem ke stadionu. Přišla jsem tam a šla dolů.
„ Isabelle Mitchell. Co ty tady děláš?”
„ Strýčku Xaviere? Ty tady trénuješ?”
„ Jo. A ty?”
„ Kvalifikace na olympiádu. Přišla jsem za Pedrim. Myslíš že bych si ho mohla chvilku vypůjčit?”
„ 3 minuty. Pedri na střídačku.” Pedri byl chvilku zmatenej ale když mě viděl tak mu to došlo.
„ Čau.”
„ Čau. Máš je?”
„ Jsou v šatně. Má je v tašce. Já tam jít nemůžu. Gavi tam není je na ošetřovně. Vklidu nic se mu nestalo. Jen je na vyšetření před zápasem.”
„ Kde je ta šatna?”
„ Půjdeš do prava a pak doleva. Dveře uprostřed. Gavi má červenou tašku a 30 na boku.”
„ Díky Pedri. Moc si toho vážím.” řekla jsem mu a on kývl.
Šla jsem tím směrem jak mi řekl. Dostala jsem se do šatny. Vzala si klíče a šla pryč.
Slyšela jsem kroky tak jsem se rychle schovala za stěnu. Pak jsem zase šla.
Šla jsem zpátky na hotel. Do svého pokoje. Lehla jsem si na postel a usnula jsem.
Vzbudila jsem se o tři hodiny později. Už byl večer a já měla jít na večeři. Šla jsem se prevlict šla jsem na večeři. Sasha tam už čekala s Nickem.
„ Čau lidi. Co vy tady?” zeptám se jich.
„ Čau. No co asi čekáme na výsledky testů.” odpověděl Nick.
„ Je vždycky takovej?” zeptám se Sashi a sedla si. Objednali jsme si jídlo a čekali až nám ho přinesou.
Najednou mi přišla zpráva na telefon. Byla od trenéra.
„ Ale ne.” řeknu si pro sebe.
„ Co se děje?” zeptají se mě oba zároveň.
„ Zítra mám trénink celej den. Kvalifikace začíná za týden.”
„ A ty to nemáš ještě hotový?” zeptá se mě Nick.
„ No už jsem na konci. Skoro.” obsluha přišla s naším jídlem. Najedli jsme se a pak ještě kecali.
Přišla mi další zpráva. Tentokrát od Pedriho.
„ Jsme skoro v jídelně. Jen abys věděla.” napsal mi.
„ Díky. Ale jak si řekl. Mohl by zavolat policajty a to já nechci.” napsala jsem mu zpátky.
Kluci přišli do restaurace a posadili se kolem jejich stolu. Pedri na mě kývl. Gavi si sedl a chvilku mě hledal a pak mě našel. Zase si stoupl a já taky. Pedri ho nachvilku zdržel abych měla čas jít vůbec z restaurace pryč ale on mě dohnal na mé chodbě.
„ Izzy.” zakřičel po mě.
„ Isabelle stůj.” chtěla jsem si otevřít dveře a on mě vzal za ruku a otočil si mě tak abych na něho viděla.
„ Kde si sakra byla?”
„ Na to ti nemusím odpovídat.” přimáčkl mě ke stěně.
„ Měl jsem o tebe strach Izzy. Chtěl jsem volat policii.”
„No jak vidíš tak jsem vpohodě.” přibližoval se ke mě víc a víc.
„ Co se děje?” zeptal se mě tichým hlasem. Otevřela jsem dveře a unaveně jsem se zatvařila.
„ Jsem unavená Gavi. Vážně chci jít spát.” řekla jsem mu. Zaváhal ale pak mě pustil.
Zavřela jsem mu před nosem. Sjela jsem po dveřích dolů a začala brečet. Doufám že to neslyšel.
Gavi pov
Potom co mi Izzy zavřela před nosem jsem si sedl před její dveře a opřel si o ně hlavu.
Všechno je moje chyba. Vyhýbá se mi kvůli těm zprávám. Kdyby jen věděla že to je moje ex která mě chce pořád zpátky ale já ji ne.
