My, dva, spolu už dávno nemůžem bejt..

Vzpomínka zůstává..

Po půl hodině jsme se konečně dostali dovnitř a rovnou si to namířily na bar. Rychle jsem se procpala těma nezletilýma šílenýma holkama a opřela se o dřevěný pult. Za barem se objevila milá černovláska a já si společně s Hančou objednala. Svůj drink jsme si už nesly ke stagy, kde už byl houf křičících lidí. Hned jak jsme dorazily na nejbezpečnější místo, zhasly se světla a na pódium přiběhli dva kluci. Jeden byl nižší, celý potetovaný s krátkými hnědými vlasy. Ten druhý byl o poznání vyšší. Měl odbarvené vlasy, tetování a piercing v nose. Neměl septum jako já, měl nostril. Držel v ruce mikrofon a čekal, až se ty holky zase uklidní. Najednou do mě šťouchla Hanča.

Hanča: „Tak co na něj říkáš?"
*provokativně se na mě usmála*
Já: „Na koho myslíš?"
*nechápala jsem*
Hanča: „No přeci na Nik Tenda."
*dál se tak zvláštně usmívala*

Nic jsem ji neřekla. Sledovala jsem každičký kousek jeho potetované kůže. Leskla se od kapiček potu. On držel křečovitě mikrofon a rapoval.

Nik:
...my, dva, spolu už dávno nemůžem bejt,
ty jsi zůstala stát na místě,
já odletěl vstříc svejm snům...

Ztěžka jsem dýchala. Ten text mi ho hrozně připomíná. Toho kluka, do kterého jsem se poprvé zamilovala. Kde mu je asi konec?

Koncert skončil a já si toho ani nevšimla. Hanča do mě zase šťouchla.

Hanča: „Jsi v pohodě?"
*zeptala se ustaraně*
Já: „Ehm, jo jasně."
*probudila jsem se z transu*
Hanča: „Ona bude ještě afterparty, půjdeme?"
*netrpělivě čekala na mou odpověď*
Já: „Jo jasný."

Už nic neřekla a popadla mě za ruku. Rychlostí blesku jsme vyrazily a zanedlouho staly před dalším klubem. To bude ještě sranda..

————————————————————————
Ig: misa_laurencova