Zbylo po něm u stolu prázdný místo..

78 2 0

od misacuus

od misacuus

Je to zhruba měsíc, co jsem oficiálně single. Upřímně mi ani nechybí. Spíš se cítím zlomená. Proč mi to ksakru udělal. Pokoušel se mě všude kontaktovat, obtěžoval mě jak v práci, tak i doma. Zablokovala jsem si ho.

Hanča tady byla pro mě a já cítila tu oporu, co mi tak s ním chyběla. K mému překvapení se stále vídala s Kubou. Moc jsem z toho nebyla nadšená. Ne kvůli tomu, že by byl hajzl. Věřím, že Hanča ví co děla. Ale Dominik mi dělal větší starost.

Rozhodla se, že si uděláme výlet do Pardubic. Moc nevím co tam chce dělat, ale odreagovat by se mi hodilo. Sedly jsme na první vlak z hlaváku do Pardubic.

Cesta byla vyčerpávající. Doufám, že ten zabookovaný hotel je blízko nádraží. Rychle se řítím z vlaku. Hanča v závěsu se mi směje, protože ještě netuším co mě čeká..

Přede mnou totiž stojí Jakub. Úsměv od ucha k uchu. Mrkl na mě a hned se vydal za mojí nejlepší kámoškou ji dostatečně přivítat. No tak to si ze mě děláte prdel..

Sedíme v jeho černém Benzu a veze nás už směr jejich studio. Modlím se, aby tam nebyl ten jeden člověk. Vystupujeme před vysoko tyčící se budovou. Ruku v ruce vcházejí do ní a mě nechávají v závěsu za nimi. Cítím se jak páté kolo u vozu. Kráčím po schodech a každým krokem jsem blíž a blíž..k němu. Otevírají se dveře a já vcházím do studia. Je tam velký šedý gauč. Na něm sedí vysoká postava a po zaregistrování vrzající podlahy se jeho oči zabodly přímo do těch mých. Na jeho tváři se objevilo zmatení. Netušil, že se tady objevím. Neboj Niku, já taky ne.

Ti dva se vypařili a já tu zůstala s ním sama. Byl potichu. Hrál nějakou hru na playstationu a nevěnoval mi pozornost. Povzdechla jsem si a odešla si odskočit. Když jsem se vrátila, nebyl na svém místě. Vlastně tam nebyl vůbec. Najednou jsem vedle svého ucha ucítila horký dech.

Dominik: ,,Nechala jsi mě tam a jen tak jsi odešla.''
*pošeptal tiše*

Automaticky mi naskočila husí kůže. Celá jsem se zachvěla. Nejdříve jsem otočila hlavu jeho směrem a nakonec jsem se pomalu otočila celá. Byl skoro o dvě hlavy vyšší, ale i tak byl nehorázně blízko.

Já: ,,Děláš, jako by tě to hrozně mrzelo.''
*usmála jsem se a udělala jsem krok dozadu*

On tento krok následoval a nedovolil zvětšit naši vzdálenost.

Dominik: ,,Tak ti aspoň děkuju za to obočí.''
*zašklebil se a ukázal na jizvu na svém obličeji*

Já: ,,Hotová doktorka.''
*zasmála jsem se a odešla si zpátky sednout*

Následoval mě a sedl si do křesla, aby seděl na proti mě a měl dostatečný výhled. Byl zticha. Jenom mě pozoroval. Znervózňoval mě každou vteřinou víc a víc. Ozval se zámek. Díky bohu.

Ti dva se vrátili, aby nás vyzvedli a odvezli k nim do bytu. Paráda. Nestačí, že ho musím tolerovat tady. Teď budu muset i u něj doma..

———————————————————————
Ig: misa_laurencova