Projekt "Baby Toys"

Kapitola 7. Pomoc

Pohled Mommy Long Legs

Dnes byla obzvlášť pěkná noc. Ven se sice jít nedalo, ale i tak jsem se mohla aspoň projít po továrně. Naštěstí trasa, kterou každý den absolvuji, má ve zdech hodně oken, takže tu noční oblohu mohu stále vidět. Jak jsem se dneska takhle procházela, v dáli jsem spatřila něco malého, modrého a chlupatého, nejspíš nějaké dětské provedení Huggyho Wuggyho. Pohyboval se dost rychle a snad všemi možnými směry. Jelikož se já sama starám o jedno dítě, rychle mi došlo, že je hyperaktivní. V takovém stavu byl nebezpečný nejenom sobě, ale i okolí, a já jako starostlivá matka ho šla z tohoto stavu dostat. Chytit ho bylo obzvlášť těžké, jelikož byl každou chvíli jinde, ale po dvaceti sekundách se mi ho podařilo chytit, ale dalo mi zabrat, abych ho udržela. Zkoušela jsem i na něj mluvit uklidňujícím tónem, což jsem v případě svého dítěte dělala, a jak jsem očekávala, začal se zklidňovat a za chvilku už byl naprosto v pořádku. "Co to do tebe vjelo?" zeptala jsem se ho když už z něj veškerá hyperaktivita vyprchala. "No, šel jsem právě za tebou. Cestou jsem dostal chuť na kafe, nějaký jsem nakonec našel a následně vypil a pak jsem letěl jak raketa." řekl. "Ale proč jsi musel zrovna za mnou?" divila jsem se. "Jde totiž o to, že moji přátelé jsou v nebezpečí. A to nebezpečí je opravdu těžký kalibr, který zvládneš jenom ty." řekl mi. To pro mě byla lichotka, protože Bombas už dokázal skolit příšery stokrát nebezpečnější než já, takže musí být nějaká krize či co, když potřebují moji pomoc. "Tak dobře. A kde jsou?" zeptala jsem se. On mi pouze naznačil, že mám jít za ním a já šla. Cestou jsem se zeptala kdo je tou hrozbou a proč se o její odstranění nepostará Bombas. "Kdybychom ji chtěli zlikvidovat, netrmácel bych se celou tu cestu k tobě. Potřebujeme ji zkrotit a ty budeš nejlépe vědět jak na to. Nejlepší způsob jak malou Mommy zkrotit, je povolat na ni dospělou Mommy." řekl malý Huggy. To bylo velmi hezky řečeno. Když to vypadalo, že se blížíme ke zdárnému konci, zkřížil nám cestu Bombasův dobrý společník Lucky. "Co se děje? Hoří snad někde?" zeptal se překvapený Lucky. "Dlouhý příběh. Nejpodstatnější pro tebe je, že je tam i Bombas." řekla jsem mu. "Tak to by mě zajímalo v čem je namočený tentokrát." řekl sarkasticky Lucky. "Já sama vím kulový. Vím jenom to, že se jim něco vymklo z rukou a jsou tam dětské hračky." řekla jsem mu. "No tak kdyby neřešil každý šustnutí, tak ono by ho taky neubylo." řekl Lucky nezaujatě. "Tak půjdeš se mnou, nebo mě tu budeš zbytečně zdržovat?" zeptala jsem se ho naštvaně. "No jo, no. Však já jdu." podvolil se Lucky. Opravdu jsem neměla zrovna mnoho informací o problému, který zrovna řeší, takže bylo více než dobré mít po boku ještě někoho dalšího, i když je to někdo jako Lucky. Ne že by byl nespolehlivý, ale rozhodně by nebyl mojí první volbou na výběr parťáka. Během cesty se Lucky neustále vyptával na informace ohledně této záležitosti. Zpočátku se ptal mě, ale když už jsem mu tak podesáté řekla, že už jsem mu řekla co vím, začal se ptát malého Huggyho, ale ani ten nebyl zrovna sdílný, a když už něco řekl, byl to malý útržek informace. Za celou dobu se Luckymu podařilo zjistit, že by na našeho protivníka mělo fungovat světlo a že je dost agresivní. Když jsme dorazili na místo střetu a já zahlédla našeho protivníka, respektive náš protivník, čuměla jsem jak péro z gauče.