SwingersCZ

Část čtvrtá: Au

Boj, který se odehrál na mostě před zámkem, byl krátký a vzhledem k přesile, proti jaké Hana s Petrem stáli i velice pošetilý. Petr, v zoufalosti ochránit svou milovanou zaútočil na Velemu, střetl se však s Vilémem, který se mu odhodlaně postavil do cesty. Hanu, spěchajíc mu na pomoc, srazili dva muži na kolena dříve, než se k němu dostala. Petr bojoval urputně. Dva dobře načasované údery pěstí protivníka zaboleli, s Vilémovými zkušenostmi z mnoha šarvátek v jeho dlouhé minulosti však Petr nemohl soupeřit dlouho. S vyraženým dechem skončil zády k zemi, poté byl společně s Hanou odvlečen zpět do zámku.

Místnost ve sklepení byla zcela prázdná. Krom malé žárovky trčící ze stropu, jež celu přítmě osvětlovala, zde nebyl ani jediný kus nábytku. Podlaha byla studená, zdi vlhké a natolik silné, že si s nimi ani nadlidská síla nedokázala poradit. Jediná cesta ven vedla skrze železná vrata, která se za nimi s mohutnou ranou zabouchla. Krom slabého dunění subwooferu přicházejíc ze sálu o dvě patra výše, bylo v místnosti naprosté ticho. Zatímco se polonahý Petr oblékal do šatů, které mu věznitelé ráčili milosrdně ponechat, Hana se rozplakala. Zapnul si košili až po límeček a se soucitem na ni pohlédl. Ještě před chvíli naprosto neodolatelná a plná života nyní jeho partnerka seděla na podlaze ve špinavých, červených šatech, se slzami kutálejícími se po tváři. Zvrat, který nikterak nepředpokládal. Položil ji sako na obnažená ramena objal jí na útěchu.

„O co jim jde? Co jsme jim provedli?" vzlykla, načež Petr nic neřekl. Už tušil oč tu běží. Minimálně mu bylo jasné, že s vidinou bezpečného útočiště slepě nakráčeli rovnou do pasti. Dokud však svou teorii nebude mít definitivně potvrzenou, nechtěl Hanu ještě více rozrušovat.

Vstal a došel ke vratům. Ani se nenamáhal zabrat za kliku. Slyšel, jak Vilém zamkl na dva západy. Kopl do Vrat vší silou, ty se však ani nepohnuli. Zkusil to znovu a ještě jednou, dosáhl však jen toho, že se o kus výše uvolnila část omítky, jež se rozdrtila na prach, když mu dopadla k nohám.

„Hej! Slyšíte mě?!"

Ticho.

„Co po nás chcete?!"

Nikdo nepřicházel. Udělal krok vpřed a s každým dalším slovem udeřil pěstí do kovu. „Co-po nás- kurva-chete?!"

„Nemá to smysl. Přijdou až budou sami chtít."

Petr věděl, že má Hana pravdu, to mu však na vzteku neubíralo. Naopak. Noc trávili v obětí v rohu místnosti. Bylo jim chladno a oka ani nezamhouřili. Netušili kolik hodin uběhlo, když v zámku zachrastil klíč.

Ve futrech se objevil Vilém. „Má paní vás očekává." řekl prostě a pokynul jim, aby ho následovali. Vešli do chodby, kde jim jeden ze tří dalších přítomných mužů spoutal ruce a kotníky řetězem. Když je takto vedli zámkem, Hana si připadala jako otrok plna strachu z toho, co bude následovat.

Byl již den, jak jim prozrazovali sluneční paprsky pronikajíc okny do budovy. Opět se ocitli v sálu, kde si oba, netušíc, co se na ně ve skutečnosti chystá, užili předešlý večer plný zábavy. Pouhá vzpomínka na zvěrstva, která se zde následně rozpoutala, jim naháněla husí kůži. Po krvi zde však nebylo ani památky. Ve vzduchu byl cítit pach úklidových prostředků. Parket byl prázdný, žádné pohovky, žádná klec připomínající tu ježkovu. Bylo zde liduprázdno. Tedy až na doprovod, který Hanu s Petrem bedlivě střežil a Velemu, sedící u baru a popíjející jakýsi růžový nápoj ve sklenici. Usmívala se na ně, což v Petrovi znovu vyvolalo vztek.

„Jsme to ale nezdvořilý, přineste židle pro naše hosty." poručila a dál si pobaveně prohlížela své vězně. Dva muži přinesli židle, Hana poslušně usedla, zatímco Petr na protest zůstal na nohou. Když ani na druhou výzvu, aby se laskavě posadil neuposlechl, srazil ho Vilém k zemi pěstí takovou silou, až prasklo několik parket, když sebou Petr praštil o zem.