SwingersCZ

Část šestá: Brutus

Hana znovu kráčela po schodech ze sklepení s větším pocitem strachu než kdy dříve. Poslední noc pro ni byla skličující. Spala sotva dvě hodiny doprovázené zlými sny, ve kterých Velema mučila Petra rozžhaveným železem, a nakonec mu Samuel s běžnou rutinou usekl hlavu. Nehodlala dopustit, aby se sny vyplnily. Byla odhodlaná poddat se Velemiňe nátlaku a dělat, co po ní bude chtít, tedy přesně to, co jí do této chvíle radily její tři spoluvězenkyně. Měnit lidi na upíry, i když si to nebudou přát Haně připadalo zvrácené, pokud je to ale jediná cesta, jak zachránit svého partnera před smrtí, nemá na výběr.

Jako vězeň se ocitla v sále již potřetí. Poprvé zde přišel o ruku její milovaný. Tento otřesný pohled měla stále živě před očima. Podruhé padly ku podlaze hlavy třech Veleminých odpůrců, kteří ji odmítli uznat jako svého vládce. Dnes před ní na lesklých parketách klečel Petr. Byly to jen čtyři dny, co ho viděla naposledy, jako by ale zestárl o třicet let. Působil zbědovaně a naprosto odevzdaně. Hlavu měl svěšenou k zemi a nehýbal se. Na krátkou chvíli Hana pocítila úlevu, když viděla, že Petrův pahýl nekončí v paži, kde mu Velema ruku oddělila od těla, nýbrž v zápěstí. Odhadovala, že mu ruka velmi brzy doroste celá.

Velema stála po boku Viléma a jako obvykle se usmívala nad Haninou nevalnou situací. Samuel stál Petrovi v zádech s mečem opřeným hrotem o podlahu. Petr zvedl hlavu a podíval se jejím směrem. Když Hana spatřila jeho tvář polekala se. Oči měl propadlé od nedostatku spánku, jeho výraz prozrazoval prodělaná muka. Navzdory tomu mu věnovala láskyplný pohled s pokynutím, že vše už bude v pořádku.

"Takže?" šla Velema rovnou k věci, což Hanu překvapilo oproti předchozím shledáním, kdy bělovláska ráda trýznila jí a Petra zastrašujícími monology. „Jak si se rozhodla?"

Hana se zhluboka nadechla pak poraženecky kývla hlavou. „Udělám, co chceš. Výměnou za Petrovo bezpečí."

„Hano ne." řekl Petr chraptivě a sotva slyšitelně.

Velema se upřímně usmála. „Dobře, moc dobře. Je vidět, že máš rozum. Požádám tě ale, aby si svá slova dokázala."

Hana se zamračila. Co má Velema konkrétně na mysli pochopila ve chvíli, kdy se dveře sálu otevřeli, a ona spatřila strážného, který jí a třem dalším měničům ve sklepení nosil pravidelně stravu. Před sebou vedl mladou, štíhlou dívku se světlými vlasy, ne starší než třináct let. Hana zbledla. Bylo nad slunce jasné, co má udělat. Prosebně se podívala na Velemu, která se nepřestávala usmívat. „To ne, prosím. Je to ještě dítě."

„Ano. A zůstane jim už navždy poté, co ji přeměníš."

Velemy slova s dívkou ani nehnula. Hana si domyslela, že patrně neumí česky. Ustrašeně těkala očima po místnosti a téměř se zastavila, když si povšimla Velemy škodolibého pohledu. Hana v dívce okamžitě rozeznala budoucího měniče, když kolem ní procházela. Intenzivní, sladká vůně se za ní táhla, jako kdyby kolem prošel číšník s právě upečeným krocanem na podnose. Petra vůně mladé, čerstvé potravy pohltila. Nedokázal se ovládnout. Z posledních zbytků sil, které mu ještě zbývaly, vyskočil na nohy, otevřel ústa a s vytasenými špičáky se vrhl proti dívce. Nestačil však udělat ani jeden pořádný krok, když ho Samuel popadl za ramena a praštil s ním zpět na kolena. Hana svého partnera šokovaně pozorovala. Takové chování u něj viděla poprvé.

„Takhle to vypadá, když upír trpí hladem." vysvětlila Velema, když spatřila Hanin udivený výraz. „Nejedl od té doby, co přišel o ruku. Navíc přišel o hodně krve, než se rána zacelila. Dáme mu najíst, jen co splníš svůj úkol."

Hana v zoufalosti zavrtěla hlavou. „Myslela jsem, že budu měnit dospělé lidi. Tohle po mě nemůžete chtít."

„Ale můžeme má drahá. Daruješ jí věčný život. Bude ti později vděčná, uvidíš."