Osud...

1 kapitola

Měli jsme prodloužený víkend, protože nám příští týden začínali zimní prázdniny. Opět jsem byla doma sama, i když né tak úplně sama, společnost mi dělal můj kocourek Rocky je to miláček. Našli jsme ho s mamkou, když byl malý kotě. Vzhledem k tomu, že máme obě rádi zvířata tak jsme si ho vzali sebou domů.

Rocky se ke mně přitulil, ale já ho musela odstrčit, protože jsem si šla udělat popcorn. Když už jsem byla v kuchyni, šáhla jsem do skřínky a vzala jsem Rockyho oblíbený sušenky, abych se mu omluvila. Jak mile uslyšel ten známí zvuk, přiběhl.

Po pár minutách byl popcorn hotový. Vysypala jsem ho do misky a šla jsem zpátky do obýváku. V televizi nic nedávali, tak jsem si pustila jsem si film a zapla jsem si facebook v mobilu. Skoukla jsem co je nový ho a mobil jsem položila stranou. Když už byl film asi v půlce, přišla m zpráva. Koukla jsem, kdo mi to píše. Byl to Thomas, zatajil se mi dech,protože jsme si nejmíň rok nepsali.

CHAT: on ♣ já♪

♣ Ahoj
♪ Ahoj

♣ Jak se máš?

♪ Ale jo dobrý

Co ty?

♣ Dobrý

Co nový ho?

♪Asi nic

♣aha u mě to samý :)

Co budeš dělat o prázdniny?

♪ nevím

♣ a nechceš přijet? Prosím, prosím...

♪ no mohla bych. Ráda bych zase viděla tátu a tebe taky.

♣ Ok. Počítám s tebou. :P

♪ Ale já jsem řekla: možná.

♣ smůla :D

♪ Hej. No tak jo přijedu.

♣ já to věděl...promiň musím končit ahoj :)

♪Brzo ne? Tak ahoj

Než jsem to odeslala, už byl pryč. Přemýšlela jsem o tom, jestli mám zavolat dřív tátovi nebo mámě. Nakonec jsem zavolala tátovi. Když mi to po chvilce zvednul, na chvíli jsem ztuhla. Nevím, jestli jsem zapomněla, co mám říct, ale nakonec ze mě vyšlo jenom "Ahoj" chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala.

Náš hovor trval asi pět minut, když jsem si vzpomněla, co jsem vlastně chtěla. Přerušila jsem ho a zeptala se, jestli bych nemohla přijet. Na druhý straně bylo na chvilku ticho. A potom se mi dostala odpověď ,,No jasně, že můžeš, rád tě zase uvidím". Souhlasil načeně. Když jsme náš hovor ukončili, chtěla jsem ještě zavolat mamce, ale nakonec jsem si to rozmyslela a poslala jí radši zprávu. Co kdyby náhodou měla jednání? Asi ho neměla, protože mi do tří minut přišla odpověď. Prý už jí táta informoval, to je rychlý, ale aby mi sám od sebe zavolal a řekl mi aspoň to pitomý: Ahoj anebo, aby se zeptal, jak se mám? Tak to ne. Mamka jinak souhlasila a byla ráda, že jedu pryč. Aspoň nebudu trčet doma, moc kamarádů nemám, většina se ke mně otočila zády a já doteď nevím proč. Když už jsem skončila s tím přemýšlením o mém životě, začala jsem přemýšlet, jestli mám jet zítra anebo až pozítří. Nakonec jsem se rozhodla, že poletím už zítra.

Vyběhla jsem po schodech nahoru a vyndala jsem kufr ze skříně. A začala jsem do něj házet věci, které byli zimní a i některé podzimní kousky. Když už jsem měla zabaleno, koukla jsem se na net a zablokovala jsem si letenku do Itálie, mělo mi to letět zítra v deset. Bylo asi půl dvanáctý, když jsem šla spát.