Osud...

Moje dětství
S Thomasem se znám asi od jednoho roku. Jsme od sebe asi rok...on je ten starší. Hodně si spolu rozumíme, je takové mé druhé já. Když si vzpomenu, co jsme spolu vždycky prováděli za kraviny, musím se začít hned smát.
Když jsem se tak dívala na ty fotky, začínalo mi po něm být smutno. Odstěhovali jsme se z Italie, když mi bylo asi deset let. Důvod?! Rodiče prý už spolu nedokázali žít. Nevím přišlo mi, že jsou šťastný, ale opak byl pravdou. Oba mí rodiče jsou podnikatelé. Táta zůstal v Italii a já s mamkou jsme se odstěhovali do New Yorku. Bydlela jsem s mamkou a za tátou jsem jezdila, když byli buď delší víkend a nebo prázdniny. Někdy jsem zůstávala i doma, aby si mě mamka trošku víc užila, protože byla skoro pořád v práci. Pak si táta našel přítelkyni, kterou jsem moc nemusela. Poslední asi dva roky jsem tam nebyla, né kvůli jeho přítelkyni, ale ve škole jsem byla trošku ve skluzu a čekali mně přijímačky na střední.