S opožděním píšu tenhle den, ale myslím že to nevadí, alespoň se mi to uleželo v hlavě.
Ráno jsem zaspala s velkým Z vstávala jsem až v deset, ale nevadí. Ke snídani jsem si dala včerejší donut s kávou, což utlumilo můj ranní hlad. Za malou chvíli přišel můj synovec, Kryštofovi je šest, bylo to fajn dopoledne. K obědu jsem měla nic s ničím a moc jsem si pochutnala, tak dobré a lehké jídlo jsem dlouho neměla.
Odpoledne jsme s Kryštofem a pekáčem vyrazili pekáčovat, podmínky se zdáli býti příznivé, ale opak byl pravdou, jezdilo to jako blázen. Kryštof má tokový ten pekáč s volantem, díky kterému upadá riziko že skončíte v potoce, nebo to napálíte do stromu. Ano, ano s tím souhlasím, tedy do doby než mi volant skončí v ruce. No tak jsme se trochu vybourali , na a co? Když jsme se vrátily domů a vypily teplý čaj, který nám ohřál celé tělo, začali jsme si hrát na agenty, pomocí mých dvou google účtů jsme si volali přes google meet a špehovali mého otce, v uších se nám visela sluchátka, která se neustále vypínala. Když jsme do jeho ložnice dali telefon a v naší základně se ozývali, jen jsme pozorovali jak vůbec nevím o co go. A náš poslední vtípek, prank jak se to teď říká, (teď píšu jak osmdesátiletá babička Pepička) byl, prostý, ale asi nejlepší. Vylákali jsme ho z jeho zakouřeného doupěte, ve kterém tráví celé dny u počítače a televize na jídlo, vkradli jsme se mu do pokoje a schovali se do skříně od kud jsme na něj později bafli.
Den utekl jako voda, už jsem se jen umyla a mířila směr můj pokoj, svalila se do postele. Chvíli, asi půl hodinky jsem civěla ven, bylo hrozný světlo. Už se mi zavírala má odlíčená a unavená oční víčka a já si na osm hodin zahrála na mrtvolu.
Užívejte každého dne D.
YOU ARE READING
Zrcadlo mého žití
Historia CortaKaždodenní zážitky, zkušenosti,radosti, starosti a poznatky.... Měsíc sledování mého života, který je zajímavější, než se může zdát.Psáno jako deník.
