Život Po Životě

-3-

Je třetí den prázdnin a já opět sedím na svém místě. Dnes je bezvětří a obzvlášť horko.
Má k nám přijet teta, matčina sestra s manželem. Můj současný strýc je už její třetí manžel počítám. Mohu být rád, že moji rodiče jsou pořád spolu. Matka chtěla abych zůstal a poseděl s nimi, ale já na to nemám nervy. Je mi z nich špatně. Nemohu poslouchat jak se tam dohadují a pomlouvají druhé, kterým říkají přátelé. A pak se akorát diví, proč nemám přátele. Přesně z tohoto důvodu nemám a ani nechci mít nikdy žádné přátele.
Stejně něco jako přátelství neexistuje. Především ne mezi člověkem a člověkem. Na začátku se může zdát jako to nejlepší přátelství na světě, ale stejně po čase začne jeden v duchu toho druhého nenávidět, a co hůř, při každé příležitosti pomlouvat za jeho zády.
Jediný přítel kterého mám, je můj pes. Ono se říká, že nejlepší přítel člověka je pes, ale málo kdo tomu věří. Já z části ano, protože pes tě nikdy nemůže za zády pomlouvat, nikdy neprozradí tvé tajemství a málokdy zradí. Můj pes je skvělý. Je na něm vidět, že mne ma rád, a že je vděčný za to, že ho krmím a může u nás být. Abych byl upřímný, nikomu nedůvěřuji víc, než svému psovi. Ani rodičům, a zdaleka ne matce. Dnes nemám chuť na kreslení, jsem na to až moc znechucený lidmi okolo sebe. Lidmi kteří si na něco stále jen hrají.