Když tě vidím, světlo mě pohltí, duše je čistá a mysl jasná. Vím co vím, že bych ti všechno dala, ruku do ohně za tebe dala.
Koukat se do těch hnědých očích, ve mě vyvolává touhu ti vše říct. Jak miluju když se směješ, když se mračíš, kleješ. Že miluju každičkou tvou část, i tu co mi je zatím neznámá. Chtěla bych tě obejmout, konečně se hluboce a klidně nadechnout.
Říct ti všechno, všecičko, o tom co cítím, o tom co chci, že chci tebe, víc a víc. Ale když odejdeš a naše oči už kontakt nenavazují, myslím jen na to, že to nemůže vyjít.
Máme moc odlišné světy, a pochoduju, že se moje minulost dál vyléčit. Mám strach, obrovský, že nikdy neucítím tvé prsty na svém zápěstí, že se mě nikdy nedotkneš víc a já budu muset zas smutně další vztah nevztah ukončit.
Utápím se v tom, co jsem dříve pokazila, komu jsem život zničila a kdo je další na řadě. Nechci abys to byl ty, nezvládám svoje pocity. Miluju tě, to už vím.
Když tě vidím, mám aspoň na chvíly jasno, jenže když odejdeš za roh, můj mozek má zas blok. Bojím se toho, co přijde, zasloužíš si šťastný býti, to bych tě ovšem nesměla chtíti. Bojím se, tak strašně moc, chci ti zase jen pomoct jenže co když místo štěstí zkázu ti přinesu.
- pukající srdce
ČTEŠ
Rozpolcená duše
PoetrySvět vyskloňovaný podle emocí. Svět z pohledu dívky co naději na láska ztratila, a i tak se znovu zamilovala, jenomže tentokrát s tím bojuje a prohrává, a tak se zoufale ptá osudu, co má protentokrát s ní v plánu.
