Nikdy a Navždy [JEGULUS FF]

Zpátky mezi svými

James Potter stál na vyvýšeném místě u sloupu na nástupišti devět a třičtvrtě a natahoval krk, aby viděl přes všechny hlavy malých i velkých studentů, mířících zpět do své školy. Vlak už stál na své dráze, připravený vyrazit. Děti si nahlas povídali, vítali se s kamarády a loučili s rodiči. Někteří z prvních ročníků měli v očích slzy, když mávali z oken svým příbuzným. 

„ Jamesi, slez odtamtud!" křikla po něm jeho matka Eufemie Potterová. Její dříve tmavě vlasy byli už protkané stříbrem, ale její obličej zůstával stejně laskavý i s přibývajícím věkem. 

Mladý Potter se svezl ze sloupu a přiběhl za svojí máti. „ Neviděla jsi někoho z nich?" zeptal se. Připadal si jako natěšené dítě, které čeká na odměnu. Paní Potterová se usmála a ukázala k levému koutu. Stál tam vysoký mladík s plavými vlasy zastřiženými na krátko. Přes obličej se mu táhlo pár vybledlých jizev a v ruce měl již tradičně knihu.

James se rozběhl za svým kamarádem a stiskl ho do medvědího objetí. Když se odtáhl, oči mu zářili nadšením. „ Pane Náměsíčníku." řekl s předstíranou grácií. Remusovi se na obličeji mírný škodolibý úsměv. „ Dvanácteráku?" Pomalu se spolu vydali k vlaku a hlasitě si vykládali své zážitky z prázdnin. Podle všeho si Remus moc neužil. Jeho vlkodlačí část byla aktivní více než normálně, což se projevilo i na jeho těle. 

James najednou ucítil ruku na svém rameni. Ohlédl se a zahlédl svého dalšího nejlepšího přítele - Siriuse Blacka. I jeho pořádně objal a neobešlo se to bez škodlivých poznámek. Sirius vypadal vyspěleji, jeho výrazné lícní kosti a brada ho dělali starším než doopravdy byl. A i když to James nerad přiznával, byl i hezčí. To mu ale nedaruje. Nenechá mu všechny holky v Bradavicích. Zvlášť Evansovou ne. 

„ Kam zmizel?" řekl Sirius a Potter už se chtěl zeptat, koho tím myslí, když si všiml, že Remus už tu není. „ Nevím, kámo, možná už šel dovnitř." mávl nad tím rukou. „ Možná." na Siriusově tváří se objevila nejistota, ale to byla jen vteřina než ji vystřídal klasický úšklebek, takže James přemýšlel, jestli se mu to jen nezdálo. Oba zamířili už přes téměř prázdné nástupiště k vlaku, který je měl odvézt zpět domů.

 ~~~ 

„ Ty ses asi zbláznila!" zavřeštěla Mary McDonaldová, když uviděla svoji nejlepší přítelkyni Marlene McKinnonovou jak k nim přichází. Marlene měla své blonďaté vlasy ostříhané k ramenům a vypadala ta více dospěle. Zašklebila se na Mary a poslouchala kamarádčiny výtky na její vzhled. James kolem nich rychle proklouzl a posadil se do kupé, kde už seděl poslední člen jejich skupiny – Peter Pettigrew. Cpal se nějakou sladkostí, až byla jeho pusa zbarvená do všemožných barev. Sirius proklouzl za ním a přidal se k Mary s poznámkami na vzhled všech přítomných. Chyběla tu Lily a Remus, toho si James hned všiml. Když se zeptal dívek, Marls nad tím mával rukou a řekla, že jsou na schůzi Prefektů. 

„ A sakra. Na to jsem úplně zapomněl!" placl se do čela Tichošlápek. James posmutněl, když si uvědomil, že rudovlásku ve vlaku skoro neuvidí. 

„ No tak, Dvanácteráku, přece se tu nebudeš tvářit jako kakabus. Je nový rok plný nových plánů a vtípků." mrkl na něj Sirius. Mary se usmála a snažila se z těch dvou něco dostat, ale marně. „ Vše se dozvíš v ten pravý čas, McDonaldová." usmál se James. Peter radostně přikyvoval.

 Uraženě sebou hodila na sedadlo a pustila se do důležité debaty s Marlene o tom jak si Mary našla nového přítele. Tenhle už byl minimálně patnáctý. 

„ A víte co je taky důležité?" řekl James „ Vyhrát famfrpálový turnaj. Minulý rok jsme prohráli se Zmijozeli. Zmijozeli!" Sirius zaúpěl. 

„ Doufám, že nemíníš obnovit rání tréninky!" podíval se na něj podrážděně. James se usmál. „ Přesně to mám v plánu. A nefňukej, Tichošlápku, jsi součástí týmu, takže se budeš snažit. Nebo uvidíš." pohrozil mu sarkasticky prstem. Peter, který má tak trochu pomalé vedení si myslel, že se dva Pobertové hádají a tak se je snažil uklidnit.

 Zbytek cesty strávili v příjemném tichu. Jestli tedy něco jako klid existuje s Mary a Siriusem. James si připadal nekonečně šťastný. Byl se svými nejlepšími přáteli a vracel se na místo, které pro něj bylo druhým domovem. 

Bylo to jedno z mála míst, kde mohl zapomenout na neblahé události ve světě. Na blížící se válku. Teď už to i on sám pociťoval. Jeho rodiče trávili spoustu času na všemožných schůzích. Dříve se mu zdál výhled, že nastane válka, nesmyslný. Prostě si to nedokázal představit. Ani si vlastně nebyl jistý, zda chce do Bradavic odjet. Zdálo se, že se samozvaní Smrtijedi začali soustředit na čistokrevné rodiny, které nebyli na jeho straně. Nazval je krvezrádci a postupně je vyhledával a snažil se je dostat na svoji stranu. Když odmítli, bylo to jejich poslední rozhodnutí. Začínal mít o své rodiče starost. Stavěli se jako ti první proti Pánu Zla a to je vystavovalo ještě většímu nebezpečí. Když se jim se svými obavami svěřil, řekli mu ať si nedělá starosti, že se o sebe umějí postarat. Ale James viděl ten smutek v jejich očích. Očekávali nejhorší. 

Z přemýšlení ho vyrušil ostrý hvizd brzdy vlaku. Byli na místě. Do kupé nahlédl Remus a vesele na ně kývl, ať si pospíší. Vedle něj stála Lily Evansová v celé své kráse. Když už na ni chtěl James promluvit, podívala se na něj tím nejtvrdším pohledem a dodala, „ Ať tě to ani nenapadne." S tím se otočila a vydala se ven z vlaku. Remus jen pokrčil rameny a vydal se za zrzkou. Dvanácterák se jen tak pro sebe zasmál a vydal se za ostatními. Všechno bylo tak, jak mělo být. Byl zpátky mezi svými.