Vím že tu high cítíme navzájem...

Překvápko

Uz jsem byla unavená tak mě Péťa hodil dom. Sla jsem se umyt a napsat Nikce, chtela jsem se ji omluvit. Na zprávy mi dávala zobrazeno tak jsem ji zavolala.

(hovor)
N. co chces
A. omluvit se
N. jo fajn ja taky sorac
A. no ja fakt promin jsem to prehnala
N. hmm tojono
A. nechces dat videohovor
N. promin ted ne, mam tu miru
A. ach aha okey, tak jindy
N. jo, zatim ahoj
A. cau..

Od doby co chodi s tím podelanym borcem je jina. Jsou od sebe o dva roky ale i tak si rozumí, nechapu je. Travi s nim ted vic casu nez semnou a to me mrzi. Kdykoli ji volam tak "nee nemuzu mirek" za vse může on. Jsem zvedava jak bude reagovat az ji reknu ze chodim s petrem. Tez ji pak budu davat stranou at si to uvedomi. Vlastne ja s nim jeste nejsem, ale vypada to ze spolu nakonec stejne skoncime.

Tyden utekl rychle a nastal vikend. Realne po 14ti dnech jsem konecne mela jit ven s Nikol. Hodila jsem na sebe basic bile triko a sede teplaky, preci jen nejdem na modni prehlidku ale jen jedeme do mekace. Meli jsme sraz na nadrazi a ja uz byla na ceste. "uz cekam kde ses" znela zprava od ni. "joo uz jdu boze" odepsala jsem narychlo a zrychlila krok aby se nepodelala, a taky aby nam vlak neujel.
Nastesti jsem dorazila vcas, nikol mi hned vlitla do naruce a potom s jiskrama v ocich vykrikla "mam pro tebe hned dve prekvapka". Oci ji zarili jako hvezdy, takze to muselo byt něco faaakt hustýho.
Zeptala jsem se kdy ty prekvapeni uvidim a ona ze az v auparku.
Cesta vlakem trvala zhruba pul hodiny, vystoupily jsme a sli smerem k velkemu obchodnimu domu. "pane boze" povzdechla jsem si a zastavila se hned po tom co jsem uvidela Petra jak stoji u mekace. "tak co jsi happy?" zeptala se nikca kdyz jsme se blizily k nemu. "jak si to? proste jak" nevericne jsem kroutila hlavou. "A je tu taky mirek" rekla natesene jak male decko u zmrzlinare. No ten tu teda chybel, rekla jsem si pro sebe, protože ho v oblibe teda vazne nemam.

"pockej a jaky je to druhý prevapko co pro me mas" zeptala jsem se mezitim co mi Nikol objednavala jidlo, protože ja jsem hroznej introvert v tomhle. "no prece.. mirek" rekla aniz by se na me podivala. Protocila jsem oci a rekla jen "aha".

Den jsme si docela uzili, prezrala jsem se jak hovado, as always. Teda uzili... az na to ze ty dve hrdlicky se bavili jen spolu a furt po sobe lezli. Boze. Ikdyz vyhodu to melo, mela jsem alespon cas na Petra, dokonce pri ceste do sinsaye me opatrne a nejiste chytl za ruku. Pevne jsem mu ji sevřela, byla tepla a tak velka. aach miluju ho.

MILUJU MEHO UCITELE!!!