Kapitola I. - 2/2 - Endorfin

52 2 0
                                    

Všichni seděli v obývacím pokoji, kromě Rhoetta. Vitalij seděl vedle Lavinie. Její hlava spočívala na jeho rameni a jeho žilnatá ruka byla jemně položena na jejím stehně. Colette tiše seděla opodál v křesle pod okny. Hleděla na milence sedíc na pohovce a její oči byly rudé od pláče. Mercedes si četla knihu a občas se usmála nad vtipnou pasáží. Ewan vyprávěl své zážitky z fronty, ale nikdo z přítomných jej nevnímal. Nevadilo mu to. Sedla jsem si vedle něj a tiše poslouchala. Vera stála opřena ramenem o rám dveří propojujících obývací pokoj a kuchyň.
„A pak jsem zkrátka zakopl! Věřili byste tomu?" Ewan vyprskl smíchy a ostatní též. Pokračoval v příběhu a ostatní se stále smáli. Ewan je velmi pozitivní člověk. Snaží se, aby byli všichni šťastní. Občas si ostatní lidé, kteří jej neznají myslí, že je hloupý, či dětinský. Ano, občas se tak prezentuje, ale je to proto že se cítí dobře a je ve své zóně komfortu.
Z ničeho nic Lavinia řekla něco, co nikdo nečekal. Vzepřela se od opěradla pohovky a otočila se k Ewanovi.
„Vážně si myslíš, že někoho zajímají tvé trapné historky z fronty? Ne, opravdu ne. Uvědom si, že jsi tak neschopný, že jsi ani nedokázal ochránit své přátele před smrtí."
Zírala jsem na ni s otevřenými ústy. Všichni byli udiveni tím, co řekla. Než stačil kdokoliv zareagovat, pustila se do toho Vera.
„Přijde ti tohle v pořádku? Mně teda rozhodně ne!"Popadla Lavinii za paži a donutila ji si stoupnout a dívat se jí do očí. „Myslíš si, že je lehké žít s tím co se na frontě dělo? Ty ani nevíš, co se tam vlastně stalo, jelikož pocházíš ze zazobané a sobecké rodiny! Mezitím, co on bojoval," ukázala na Ewana "ty sis někde ležela na pláži a chytala bronz! Kdyby tu nebyl on a jeho přátelé a ostatní muži, kteří tam padli, možná bychom tu vůbec neseděli!" Lavinia sklopila hlavu, ale Vera ji popadla rukou za čelist a zvedla ji, aby jí viděla do očí. Lavinii tekly slzy. Vera se škodolibě usmála a pustila její obličej, podívala se na Ewana a odešla. Nareza povytáhla obočí a s údivem zírala směrem k odcházející Veře. Lavinia se cítila tak trapně, že musela odejít z místnosti pryč. Každý z nich věděl, že Vera si pečlivě chrání svému srdci blízké. Vitalij se po chvíli zvedl a odešel za Lavinií. Nareza ho chytila za paži.
„Proč?" zeptala se. Vitalij jen sklopil hlavu a vymanil se jí z jemného sevření. Ačkoliv ji každý v domě nesnášel, u něj zaujímala slabé místo.

Tanec Můr Kde žijí příběhy. Začni objevovat