20) Učím se s Ritarim

480 55 2
                                    

,, To prostě nejde! Nejde! Rozumíš tomu?'' chytla jsem se za hlavu a div si nevytrhala všechny vlasy. Už celou věčnost jsem se na zahradě učila, jak přimět kapičku vody vzlétnout. Umíš kouzlit! Prostě umíš, jen si věřit! Bla, bla, bla...kecy, který mi nijak nepomáhaly!

,, Elisabeth...'' Ritari si zkřížil ruce na prsou a povytáhl obočí. ,, Jsi ještě horší než ty, které jsem cvičil já a to je co říct!''

,, Díky...'' ironicky jsem se usmála, sedla si na zem a kolena si přitáhla k tělu. Prostě jsem nemožná!

Ritari v mžiku seděl vedle mě. Nechápala jsem, jak tohle dělá a navíc tak potichu, že to vždycky skoro nepostřehnu. ,, Krásné, že?'' čekala jsem, že bude mluvit o tom, jak se musím soustředit a snažit se ovládat tu pitomou kapku, ale ne. Změnil téma...

,, Krásné...'' zopakovala jsem a též se dívala na zapadající slunce. Brzo měla přijet mamka s taťkou domů. Dnešek jsem strávila jenom s Ritarim a to ještě nejspíš zbytečně, protože jsem se nenaučila nic nového!

Vstala jsem, protáhla se, nastavila ruku nad kyblíkem vody a soustředila se tak jako nikdy. Začala se mi klepat ruka, ale snažila jsem se to nevnímat.

,, No tak!'' zařvala jsem a v tu ránu se celý kyblík s vodou na mě převrhl a polil mě. Ritari se zasmál a vstal, přišel ke mě a snažil se mě uklidnit, jelikož jsem kopala do všech věcí okolo.

,, Klídek Elisabeth! Jen klídek!'' jelikož ve mě se mísil vztek se smutkem, což u mně byla špatná kombinace, rozpřáhla jsem se k Ritarimu, abych ho mohla praštit, ale uhnul mému výpadu a shodil mě instinktivně na zem. To mě ještě víc rozzuřilo a tak jsem rychle vstala a vrhla se po něm po hlavě.

Byl celý v rauši, vidět mě takovou naštvanou.

Shodila jsem ho k zemi a on se překulil tak, abych já ležela pod ním. Snažila jsem se mu vymanit, ale nešlo to.

,, Už dost...'' jeho přísný, ale zároveň krásný hlas mě uklidnil. ,, Prostě to teď nejde...Ale půjde to!''

,, Jenže ty se nemáš potom utkat s královnou!'' opáčila jsem a nahla hlavu tak, abych mu nemusela koukat do očí.

,, To ne,'' vstal, nastavil ruku a čekal až ji přijmu. ,, ale já vím, že ty to dokážeš!''


Mezi dvěma světyKde žijí příběhy. Začni objevovat