Osudová Láska

5

Nevím co se to se mnou stalo, ale úplně jsem zapomněla na to, jak se před pěti minutami namyšleně choval. Najednou jsem ho viděla v lepším světle. Možná proto, že mě jeho blízkost rozptylovala a já nemohla jasně uvažovat. Ta jeho vůně, teplý dech, který mě šimral na tváři a na krku. Jeho pevné tělo a svaly na rukou, kterýma mě svíral v náručí mě doslova přiváděly k šílenství. Mohla jsem si ho dokonce prohlédnout lépe z blízka a já si tak všimla, že má na nose drobné pihy. Jeho oči byli krásně modré, jako studánka, ve které jsem se topila. Ano doslova topila. On si toho všiml a já rychle ucukla pohledem. Koutky úst se mi lehce zkroutili do úsměvu. Já to nevydržela a zase jsem se na něho nenápadně podívala. No určitě jsem byla nenápadná jako sáňky v létě, ale nemohla jsem si pomoct. Jako kdyby měl na sobě nějaký magnet, který mě přitahoval. Moment..vážně jsem to řekla? Přitahoval? No to ne to nemůže být...

„ Tak a jsme tady princezno." Pronesl tiše a podíval se na mě. Já opět ucukla pohledem a vzpamatovala se. Bylo mi to trochu líto, že už jsme tak rychle doma, protože jsem s ním chtěla ještě být. Opatrně mě postavil v kuchyni ke stolu a já se ho hned chytla. Naše pohledy se střetli a mě se rozbušilo srdce. Co to se mnou je!
„ D-děkuju" Špitla jsem potichu a sklopila pohled. On mě však svými prsty chytil za bradu a tím mě naznačil, ať se na něj opět podívám. V jeho očích jsem poznala lítost.
„ Omlouvám se za to co jsem řekl, byl jsem..."
„ T-to je dobrý." Přerušila jsem ho a jemně se na něj usmála. Najednou jsem mu to všechno odpustila a na všechno zapomněla. On si oddychl a lehce uvolnil ramena. Šlo vidět, že se mu ulevilo.

Doma opět nikdo nebyl a tak jsem si musela sama dojít, teda spíš dokulhat k mrazáku, abych si kotník trochu schladila a zavázala. Bylo to velmi příjemné. Nik si to nenechal samozřejmě vymluvit, a když viděl, jak se snažím kotník zavázat přiskočil ke mně.
„ Ukaž, udělám ti to." Sedl si naproti mně na židli a moji nohu si dal na svoje nohy. Já se cítila blbě a jedině co mě napadlo, bylo to, zdali mám oholené nohy.
„Ne to je dobrý já to zvládnu sama." Cukala jsem sebou a nohu se snažila vyprostit. A však marně. Musím říct, že to od něj bylo velmi příjemné. Pomalu mi ledoval kotník ze všech stran a přitom se svými konečky prsů dotýkal mé holé kůže. Nevím jestli mě po celém těle mrazilo z toho ledu,a nebo z jeho doteků, které byly tak něžné, ale něco mi říkalo, že ten led za to určitě nemohl. Naběhla mi lehce husí kůže. On si toho všiml a doteky ještě více zvýšil. Pak si dal precizně záležet na tom, aby kotník zavázal dobře. Byl tak sexy, když se soustředil. Koukal se dolu a jeho neposedné vlasy mu padali do obličeje a on si je vždy prohrábnul rukou dozadu. Kouknul na mě a uculil se. Já na něj zírala, div neslintala. Měla bych se vzpamatovat!
„ No a je to." Pronesl do ticha.
„ Kde ses to naučil? Blbou náplast nezvládneš a tohle vypadá jako od nějakého profesionála." Uchechtla jsem se a kývla směrem k noze.
„ Chodil jsem na skautské tábory. No a náplasti to je zlo a navíc jsem byl rozrušený." Trochu zčervenal.
„ Dobře, tak děkuju." Usmála jsem se a nohu sundala.
„ Nemáš zač."

V sobotu ráno jsem se vzbudila asi kolem oběda. Bylo to hlavně proto, že jsem večer nemohla usnout. Kvůli kotníku, který mě bolel a docela i natekl, tak i kvůli Nikovi, nad kterým jsem přemýšlela. Když sem se zrovna převlékala, tak mi do pokoje přišla mamka. Měla na sobě ten výraz, říkající musím ti říct něco důležitého. Sedli jsme si tedy na postel a ona spustila.

„ Drahoušku víš, jak jsem ti říkala, že bych chtěla jet hrozně k moři, že jsem tam ještě nikdy nebyla?" Řekla opatrně. Bylo vidět, že je nervózní.
„Ano vím, mluvíš o tom už dva roky."
„ No tak včera večer mi Petr oznámil, že letíme zítra do Řecka. Není to úžasné?" Zasmála se. Ale v jejich očí byli vidět obavy. Ale z čeho? Kde je problém?
„ No teda mami... to je skvělé a na jak dlouho?" byla jsem opravdu ráda. Konečně si mamka odpočine. Navíc jako jediná z nás ještě nikdy nebyla u moře. Nina byla s bývalým přítelem a jeho rodiči a mě před dvěma rukama vzala teta z Krnova. Mamka vždy jen byla doma a nejdál kam se dostala byly Luhačovice.
„ No to je právě to co mi dělá starosti a tak jsem tě chtěla poprosit. Nina už nemůže a tak jsem myslela, že by jsi mohla ty..."
„ Co bych mohla já?" přerušila jsem jí a začala se trochu bát.
„ Jedeme tam na čtrnáct dní a Nik by tu musel zůstat sám. Tak sem tě chtěla poprosit, zdali by jsi mu nemohla nabídnout, že by jel s tebou na ten tábor." Zasmála se a nadějně se na mě podívala.
„ Proč semnou? Vždyť Nina taky někam jede, tak může jet s ní." Jako nevím, jestli by semnou chtěl jet, a i když se včera omluvil a choval se mile, možná více než to, protože jsme spolu lehce flirtovaly, tak nevím, jestli se zase nebude chovat namyšleně a hrubě. Nechci si kazit prázdniny. Ano trochu jsem se bála, protože u něj člověk nikdy neví, jak se bude chovat.
„ Petr o něj má vážně starost a nechce ho tu nechat samotného. My bychom nikam neletěli, ale je to už dva měsíce zaplacené. To jsme ještě nevěděli, že tu Nik bude. Navíc by nám ani nevrátili peníze." Dodala smutně a vzdychla.
„ Dobře tak já mu to nabídnu." Řekla jsem po delší době. Šlo vidět, že je mamka nadšená.
„ Jsi zlatíčko. Ani nevíš, jak bychom si to s Petrem vyčítali, že jsme ho tu nechali samotného. Takhle si to tam oba užijete. On prý chodil do skatu, takže tohle ho určitě bavit bude."
„ Jo já vím." Usmála jsem se a vzpomněla na včerejší večer, jak jsme spolu byli v kuchyni.

Zbytek dne jsem se jen balila. Ano zabralo mi to skutečně celý den, protože jsem vždy něco nemohla najít. A ještě s tím kotníkem jsem nemohla tak rychle chodit. K večeru už jsem dávala poslední kusy do kufru a zavírala ho. No spíš se snažila zavřít, ale nešlo mi to.
„ Chceš pomoct?" Uslyšela jsem za sebou chlapecký hlas. Otočila jsem se na něj. Stál opřený ve dveřích a měl na sobě jen boxerky. Bože! On neměl tričko a byl a byl tak sexy. Jeho mokré vlasy, které asi měl čerstvě umyté si jemně prohrábl. Zase! A přišel k mému kufru.
„ Ne to je dobrý, jen se to tu někde seklo." Odpověděla jsem konečně.
„ Ukaž, pomůžu ti." Jemně mě odstrčil a vzal kufr do ruky. Něco tam dobrých pět minut šteloval a já si mezitím zašla do koupelny ještě pro nějaké věci. Když jsem se vrátila, seděl na mé posteli a v ruce držel kovovou lesklou věc. Podíval se na mě a pokrčil rameny.
„ Byl to už starý kufr." Řekl na svoji obhajobu.
„ Ty jsi mi rozbil kufr.!" Zařvala jsem na něho a z ruky mu sebrala kovový zip, který urval.
„ A divíš se, když tam máš tolik věci? Nešlo to vůbec zavřít." Zkřížil ruce na prsou a stoupl si.
„ Kdyby ses do toho příště raději nepletl. Udělala bych si to sama." Řekla jsem naštvaně. Potom jsme se tam ještě tak deset minut hádali, než došla Nina.
„ Co tady blbnete? Jde vás slyšet až v kuchyni."
My se na sebe jen naštvaně podívali a on odešel.
Vysvětlila jsem ji celou situaci a ona jen nad tím kroutila hlavou. „Jste jako malé děti." Zasmála se. „ No hlavě se jdu s tebou rozloučit. Zítra odjíždím už brzo ráno a to se určitě neuvidíme."
„ Jo dobře, tak si to tam užijte a pozdravuj Milana." Sestersky jsme se objali a obě se neubránili menším slzám. Přece jenom se čtrnáct dní neuvidíme. Poté odešla a za chvíli hned přišel Nik a hodil mi na zem jeho kufr.
„ Na vem si můj kufr. Je dost velký, takže se ti tam všechno vleze." Pronesl uštěpačně a s menším úšklebkem.
„ Jo já si vezmu tvůj kufr a ty budeš mít věci v čem?" Zkřížila jsem ruce na prsou.
„ Já nepojedu nikam, nemusím jezdit." Sedl si na postel.
„ Tak to teda ne. Půjdu se podívat, jestli nenajdu další."
Při mé smůlu jsem nenašla. Všechny kufry už vlastnila mamka, Nina a Petr. Vrátila jsem se tedy do pokoje.
„ Ty tak moc stojíš o to, abych s tebou jel?" Zasmál se ironicky.
„ Ne jen.. to je jedno." Nechtěla jsem říct, že jsem mu to nabídla jen kvůli mamce, aby měla v duši klid a dovolenou si užila. On si však myslel něco jiného. Přistoupil ke mně blíž, tak že se naš