Osudová Láska

9

Běžela jsem do kuchyně, kde jsem si uvařila ovocný čaj a posadila se na dřevěné křeslo, které máme u velkého francouzského okna. Musela jsem rozdýchat celou situaci, která před chvíli nastala. Ještě nikdy mě tak nikdo nevytáčel jako on. Ještě nikdy se na mě tak nikdo neculil a nemrkal okem jako on. Ještě nikdy mě tak nikdo nikdy nevyváděl z míry. A poslední ještě nikdo nikdy mě tak šíleně nevzrušoval jako on. Kromě Lukáše se kterým jsem se cítila krásně a svobodně. Mé myšlenky s ním byli tak tak čisté a jasné a já aspoň věděla co dělám. Což se nedalo to samé říct o Nikovi. S ním to bylo všechno složité a zamotané a.... 
Z přemýšlení mě někdo vyrušil. Prudce jsem se otočila a trochu se polila horkým čajem. 
"Jauu." Zakňučela jsem. A rychle jsem si šla namočit ruku pod studený proud vody. 
" Jak to, že ještě nespíš?" zeptala se mě tiše. 
" Proč nespíš ty?" odpověděla jsem jí otázkou
" Nemůžu spát a tak jsem si šla pro vodu." Odvětila a ukázala na sklenici do které si později napustila vodu. 
" Hmm. Já zase spala odpoledne." Řekla jsem sklesle a opět se posadila do křesla. 
" Jo to jsme si všichni všimli. Docela dobře jsme si povídali. Měla jsi za námi dojít. Nik je hrozně fajn. Na to že mu umřela máma si vede naprosto skvěle. Teď v pátek prý bude pohřeb, tak tady s námi zatím zůstane..nemá kam jinam jít." 
" Počkat, cože? On tu bude až do pátku?" Vyjekla jsem pohoršeně a zase se málem polila. 
" Jo.. proč. Tobě vadí? Nevypadalo to tak a navíc.." Já jsem ji nenechala ani domluvit a naštvaně jsem odešla. " Jdu už spát dobrou noc." Řekla jsem naštvaně až když jsem byla v půli schodů a ani se nenamáhala otočit. Do mého pokoje jsem doslova vtrhla tak jako to vždy dělám, když jsem naštvaná a ještě jsem do toho silně práskla z dveřmi a opřela se o ně hlavou. Ovšem jsem zapomněla na malý detail. Na to, že ve svém pokoji nejsem sama.  Jak mě to vadilo! Měla jsem u sebe v pokoji naprosto cizího kluka. Absolutně mi to bralo veškeré soukromí, které jsem vždy měla a chtěla mít. Aspoň teda v pokoji, když už ne nikde jinde. Teď už ho nemám vůbec. 
" Ale kdopak se nám to vrátil?" Pronesl ironicky ten protivný hlas za mnou. 
Já se jen na něho otočila a beze slova popadla pyžamo a šla do koupelny. Nechala jsem po sobě stékat teplou vodu a představovala si, že zároveň s ní i odtékají mé veškeré problémy. 
Když jsem přišla do pokoje, bylo zhasnuto a já si tak jen svítila mobilem. Ovšem asi ne moc dobře, protože jsem o něco zakopla. 
" Kruci, co to je." zaklela jsem a zvedla danou věc. Jasně to jsem si mohla myslet.. kufr a je uprostřed místnosti. 
" Copak je princezno?" Zasmál se. To už jsem nevydržela a hodila po něm ten zatracený kufr. 
"Auuu co to děláš?" Začal nadávat. Mě to ale vůbec nezajímalo. 
" Máš si to uklízet." Řekla jsem stroze a ani se na něho nepodívala. Lehla jsem si do postele a rozsvítila malou lampičku na nočním stolku. Poté jsem už upadla do říše snů. Zdálo se mi opět, že jedu na lodičce, ale tentokrát to bylo tak živé, že jsem nebyla jen pozorovatel ale přímo ta osoba na lodičce. Někdo za mnou seděl a objímal mě zezadu. Já cítila jeho pevné paže, kterýma mě k sobě tiskl a tak jsem i cítila jeho svaly na hrudníku. Do ucha mi pak zašeptal Miluji tě. Chtěla jsem se na něho otočit abych viděla kdo to je, ale pak mě něco vzbudilo. 
" Neee prosím néé. Néééé." Řval Nik na celý pokoj. Já jsem sebou jen cukla a chvíli mi trvalo, než mi to došlo. Pak jsem k němu rychle přiběhla.
" Prosííííím." Zakňučel tentokrát jako malé štěně a prohnul se v zádech. 
" Niku..Niku. probuď se. Je to jen se. " Třásla jsem s ním jak jen to šlo, ale on stále nic. Zkusila jsem to tedy podruhé a trochu silněji. On se leknutím posadil a jen se na mě celý opocený díval těma jeho modro-zelenýma očima. 
" Byl to jenom se. To je v pořádku." Utěšovala jsem ho a pak jsem si všimla že ho hladím po rameni. On mi ruku chytl a stiskl jí. 
" C-co se stalo." Zeptal se nechápavě.
" Měl jsi jen noční můru to nic." Usmála jsem se na něho a podívala se opět na něho. Docela mě teď mrzelo, jak jsem se k němu chovala, než jsem šla spát. 
" Půjdu otevřít okno, aby ses nadýchal čerstvého vzduchu." Zašeptala jsem do ticha po delší době, kdy jsme se vzájemně na sebe dívali. Už jsem chtěla stoupnout, ale on byl rychlejší. 
" Ne já ho otevřu..dlužím ti to. " Usmál se na mě a šel k oknu. Já si mezitím šla sednout na svojí postel. Telefon mi ukazoval dvě hodiny ráno. No to je teda mazec vzdychla jsem si. 
" Omlouvám se, že jsem tě vzbudil. Nevím co se to semnou děje. Nikdy jsem noční můry neměl. " Sedl si na kraj mé postele těsně vedle mě. Pak jsem si všimla jeho obočí.. Tekla mu krev.
" Panebože..asi ti teče krev." Zaječela jsem. 
" Ukaž, kde".. chytl si na obočí a tím si tak už trochu zaschlou krev rozmazal a trochu rozdráždil, takže se spustila další. Rychle jsem ho vzala za ruku a běžela s ním do koupelny.

" Co blázníš, vždyť je to jenom škrábanec." Zakroutil hlavou a chtěl  odejít z koupelny. Já mu vstoupila do cesty. " Nikam! Tady si sedni a čekej." Zasmál se, protočil očima,  ale stejně poslechl a sedl si na vanu. 
" Nejdřív ti to vyčistím a pak nalepím náplast ano?" 
" Ano sestři." zasmál se.
" Počkej jak víš, že jsem zdravotní sestra?" Zkřížila jsem ruce na prsou. 
" Kdyby si neodběhla nahoru mohla jsi mi to říct sama. Tvoje mamka mi to řekla.
Auuu to bolí. Opatrně."
" Já jsem opatrná, jen ty se pořád cukáš." Pečlivě jsem mu ránu čistila. Přitom jsem cítila jeho pohled, kterým mě doslova znervózňoval. 
" Ještě aby jsi nebyla, když za to můžeš ty. "
" Prosím?" Řekla jsem mírně naštvaně. Tak já mu tady čistím ránu ve dvě hodiny ráno a on mě bude obviňovat? 
" No, že za to můžeš ty. Pamatuješ jak si na mě hodila ten kufr?" Zasmál se ironicky a pak nasadil vážný výraz. To už si ale stoupl a vzal si ode mě náplast. Úplně jsem na to zapomněla, ale omlouvat sem se mu teda rozhodně nechtěla. Neměl ho tam nechávat. Už jsem chtěla odejít, ale pak jsem si všimla jak zápasí s náplastí. Opřela jsem se o dveře a pozorovala ho. Musela jsem se hrozně smát, protože on se začal vztekat ještě víc. Po deseti minutách, kdy vypotřeboval snad pět náplastí se na mě naštvaně otočil. " Baví tě to?" Řekl už s velmi naštvaným výrazem práskl s krabičkou od náplastí na zem a odešel. Mě smích v ten moment hned přešel. Vzala jsem krabičku a šla za ním. Sedla jsem si k němu na postel a nic neříkajíc jsem mu otřela kapku krve a zalepila poraněné místo.  "Tak vidíš, zase to není tak složité." Mrkla jsem na něj a trochu se zasmála. "Někdy tě to třeba naučím. Dobrou noc." Už jsem chtěla vstát, ale on si mě k sobě přitáhl a posadil mě na něho. Já mu tedy seděla v klíně a on mě silně objímal.  Bylo to tak strašně rychlé a nečekané, že jsem se z toho nemohla vzpamatovat ani po pěti minutách, kdy mě stále držel v náručí a pevně k sobě tiskl. Poté se ode mě lehce odtáhl a přivoněl k mým vlasům. Usmál se a podíval se na mě. Chtěl něco říct, ale já ho přerušila. " A-asi už by jsme měli jít spát. Je docela pozdě. " Úsměv jsem mu oplatila a snažila se stoupnout. On mi trochu dopomohl a já si šla lehnout na svojí postel.
" Tak dobrou noc Lauro." Šeptl do tmy.  To já už opět upadla do říše snů.

RÁNO: 
Vzbudila jsem se kolem deváté a to mě nemusel ani budit budík. No tak to je můj rekord. Vstala jsem a podívala se na prázdnou postel, kde včera ležel Nik. Kde asi je? Že by byl ranní ptáče? A jak to, že jsem ho ani neslyšela? Šla jsem do koupelny vykonat svojí ranní hygienu, oblékla si tepláky a triko s krátkým rukávem, protože dnes tam zase pršelo a seběhla dolů. Tam byla jen Nina. 
"Dobré ráno. " Usmála sem se na ní.
" Ahoj.. ty se na mě nezlobíš?"
" Ne, proč? měla bych?" Uchechtla jsem se. 
" No přeci za ten včerejšek.. tak rychle si vyběhla nahoru a ani ses nerozloučila." 
" Jo aháá to. Ne to ne, promiň já byla jen přetažena, víš jak jsem celé odpoledne spala."
" Jo byla jsi dost protivná." zasmála se. " Takže dobrý?" Ujasnila si to. Kývla jsem jí na souhlas a šla si udělat snídaní. 
" Co budeš dnes dělat?" Zeptala jsem se jí, zatímco sem si sy