nesnáším tu sedět,
do blba zas a zas hledět.
ani nevim na co koukám,
jen vím, že neposlouchám.
neposlouchám slova, která z tvých úst vychází
jen další myšlenky do mé hlavy přichází.
je jich tam moc, ani se tam nevejdou
jen doufám, že zmizí..projednou.
už je to dlouho co je slyším
a tak si říkám zda jsem jediná, co když se liším?
co když je nikdo jiný nemá
já vlastně ani nevim, co to znamená.
co to znamená, že je tam furt mám
vždyť jen já sama sebe znám.
ale odpověď na tuto otázku nevím ani já
třeba někdo jiný ji má.
možná jednou najdu toho, kdo tu odpověď ví
ale pro mě to do té doby, bude tajemství.
budu hledat, slibuji
a tak mi na to dejte trochu času, děkuji.
