spousta lidi nevidí rozdíl mezi nechtit a nemoct. nevidí rozdíl v tom, ze se vám nechce do školy a ze tam nemůžete jít. nemůžete, ne proto, ze by vám to někdo zakázal, ale proste byste to tam psychicky nezvládli. nemáte vlastně ani tu energii tam jít, natož tam být. nemluvím jen o skole. myslím tím i obyčejné denní činnosti. už jen vůbec to, ze vstanete z postele. je rozdíl, jestli se vám nechce vstavat a nebo proste nemůžete vstát, protože na to nemáte sílu. a ne proto, ze byste v noci špatně spali, ale proto, ze na to psychicky nemáte. to, ze se vam nechtějí čistit zuby, protože jste líní, je něco jiného než to, ze nemůžete. nemáte na to proste tu energii. veškerou energii vložíte jen do toho, ze tu vlastně jste. na nic jiného vam vaše energie nevystaci. někdy jsou ty dny lepší a někdy horší. je to proste jako na houpačce. rano se vzbudite a už byste nejradši ten den měli za sebou. už od prvního okamžiku, kdy otevřete oči, jste unaveni. není nic, na co byste se těšili, není nic, co by vám dělalo radost. vše je černobíle a mate pocit ze jste v nějakém kruhu, z kterého se nedá dostat ven a dny jsou stejne. spirála. a nikde není žádné světlo, na které byste se mohli těšit. i kdyby tam bylo, vy ho proste nevidíte. nevidíte důvod proč tu být, proč zit, pro koho zit. a není to protože byste nechtěli, jen to proste nejde. ve vaši hlavě, ve vašem mozku je něco, co vlastně ani nechcete mít, ale z nějakého důvodu to tam proste je a nejde to jen tak vyhnat ven. nejde. není to jako zlomena noha, která se za chvíli zlepší, protože se vyléčí. není to něco, co bude za měsíc, nebo za dva dobre. tak to proste není. a opět. vy jste si to nevybrali. tohle není dobrovolný. vy za to nemůžete. nemůžete. není to vaše dobrovolná volba to tam mít. nemůžete tu stvůru dostat ze své hlavy pryč. můžete mít pocit, ze se to zlepšilo, ze je vám lip, ze už to bude jen dobry, ale nakonec zjistíte, ze vás jen na chvíli něco rozptylilo a ta věc nezmizela. je tam furt. jen jste ji na chvíli nevnimali. na chvíli utichla. jenže ona se zase objeví. objeví se ve chvíli, kdy to třeba nebudete vůbec čekat a ani to nebude mít důvod. proste se objeví. není to vůbec spojené s okolním světem. to, ze se s vami někdo přestal bavit, ano bolí to, ale nebude to bolet pět let. to, ze jste se pohádali s rodiči, ano bolí to, ale nebude to bolet pět let. to, ze se vám nepovedl test ve skole, ano, jste z toho smutní, ale nebude to trvat pět let. tahle bolest není spojena s okolním světem. vše je to v hlavě. různe stavy, pocity, myšlenky..vše je to uvnitř. a to je to, co bolí nejvíce. mrzi me, ze lidé nechápou rozdíl mezi nechtit a nemoct. není to tak, ze bychom toto chtěli mít v hlavě. opravdu ne. jen to proste nejde. nemůžeme se z toho dostat. tak prosim. snažte se být empaticti a nebrat mentální zdraví na lehkou váhu. mějte se všichni hezky, kdyby cokoliv, jsem tu.
