Já a brácha. ( Kex crew)

Když vaří Mára s Botmanem

M: Já nikam nepojedu!
T/j: Ale notak bude to zábava.

Je dva dny po mém srazu s fanoušky a právě se snažím pana Moravce přesvědčit na společnej vílet s kluky.
Bohužel je to těší než jsem si myslela.

Kouknu se zoufale na kluky sedících blízko mě a doufám že mě aspoň brácha pomůže Morryho přesvědšit.
Nakonec se ujme slova Botman.

B: No tak nic aspoň víc alkoholu a jídla pro nás.

Na to se Morry kouknul na mě abych to potvrdila, jelikož já jsem přišla na nápad teda ne já ale prostě se jedná o vílet neboli o tábor pokud se to tak dá nazvad, takoví menší vílet na týden.

M: Fajn.

Odfrkne si Morry poraženecky a já vduchu děkuji svatému Botmanovi že jeho mozek stále funguje z poloviny na realitu za to ta druhá polovina myslí jen na to jak sedí u kompu a hraje nějaké to RP.

T/j: Už jsem Přemýšlela jak bychom mohli být rozděleni ve stanech.
Tak že: Cuky, Botman, Morry, Kellwin zbytek: Já, Már...

Ani to nedořeknu protože mě Cuky bere za předloktí a táhne někam za roh dál od kluků.

Nechápavě se na něj podívám a čekám co z něj vypadne.
Zastaví se a podívá se na mě s rudým obličejem.
Už otevírám pusu že něco řeknu ale on mě předběhne.

C: Řeknu ti to takhle s Márou nebudeš.
T/j: Tady někdo žárlí

Škádlivě se na něj usměju a jemu ještě víc s červená obličej.

C: Ty T/j nepokoušej, prostě s ním nebudeš.
T/j: Fajn žárlivko, vymyslím to jinak.

Uraženě videchnu přebitečný vzduch a kráčím spět do obejváku za klukama.
Sednu si do křesla a jen sleduji kluky jak se o něčem baví.

Po chvíli přijde Cuky a sedne si vedle Morryho a zapovídá se s ním.
On je fakt hrozně velká žárlivka.
Jen se s nějakým klukem zasměju a on to bere jako flirtování.
Na někoho se usměju a hned je to špatně. A když na mě jen někdo pohlédne mám problém.
Ale když on se s nějakou holkou baví tak to je vpořádku.
Musím si taky někdy dupnout a to taky udělám.

T/j: Tak fajn už to mám hotoví.
Tak že: Botman, Dejvík, Davel, Kellwin a druhá skupina: Já, Morry, Cuky, Mára.

Jo tak teď jsem spokojená.
A ještě k tomu to tak bude i ve stanu protože máme jen dva stany. Podívám se s úsměvem na všechny a nejvíc mě pobaví ten Cukyho úšklebek, s radostí mu ho oplatím.

M: Tak to ne! S Márou já nebudu. Víš jak hrozně chrápe!
Má: A co mám já říkat o tobě! Ty nejsi o nic lepší!
T/j: Jednou to snad přežijete.
C: Já s tím taky nesouhlasím!
T/j: Cuky mlč.

On se na mě jen uraženě podívá a já se vduchu usměju. Nejsem jeho majetek aby semnou manipuloval.

T/j: Jinak všichni souhlasí? Fajn.
To by jsme měli.

K: A kdy se odjíždí?

No to by mě taky zajímalo. Sice mám všechno připravené ale odjezd jsem vypustila totálně z hlavy.

T/j: No....... Za dva dny.
D: Co že!?

Skousnu si spodní ret a tikám očima po všech. Všichni se na mě dívají jako bych spadla z marzu.

T/j: To zvládnem.

S těmi slovy vstanu a zamířím do svého pokoje.
Po příchodu do pokoje se svalím na postel a chytnu se za hlavu.
,,Ne to nezvládnem''
Měla jsem si pořádně promyslet odpověď.

Ještě pár mynut jsem tam ležela a přemýšlela nad tím víletem teda táborem. Celkem se na to těším ale pomyšlení na ty dva Cukyho a Maru tak začínám mít obavy.
Co jsem si navařila to si taky s ním.
*****

Ani nevnímám čas.
Vtom mi někdo zaklepe na dveře.

D: T/j pojď dolů je oběd.

V tom se leknu a v okamžiku se vymrštím do sedu.

T/j: Panebože kdo vařil!
D: Mára s Botmanem.

Trochu se mi uleví.
Botman je celkem dobrý ve vaření ale Mára? No když tak přemýšlím tak si nejsem jistá ani Botmanem.

D: Neboj jak si řekla to zvládnem.

Sprotočením očí ho následuji.
Musím si užít poslední chvíle života.
Než se otrávím tím co mě čeká na stole.
Modlím se abych se dostala aspoň do nebe. Zasloužím si to ne? Čím jsem si vším prošla.

Přijdu do kuchyně kde už všichni sedí u stolu a jejich výrazy nevypadali vůbec dobře.
Přisednu si ke stolu a předemnou je talíř s něčím co nevypadá jako jídlo ani to nevypadá jedle.

T/j: CO.....TO.....JE?
K: To by mě taky zajímalo.

V tom přijde Mára s Botmanem.

Má: Dobrou chuť.
M: Můžu se zeptat? Co to je?
Má: No gulášek nevidíš?

Tohle že má být guláš! Tak teď už o mé smrti nepochybuji.
Spíš to vypadá jako ropa s něčím.

T/j: A proč je ten guláš do černa?
Má: Však normální barva.
T/j: Joooooo jasně.

Panebože pomoc.
Já to nechci jíst. Co jsem udělala tak špatného že mě takhle trestáš.
A ještě něco, to se Márovi povedlo spálit i guláš? Je to vůbec možný?

Da: A můžu se na něco taky zep.....

Ani to nedořekne a Botman ho spraží pohledem.

B: NE NEMŮŽEŠ!

Podívám se na všechny s výrazem:
,, Upřímnou soustrast,, a pak se Podívám spět na talíř co leží předemnou.

T/j: Tak upřímnou..... teda dobrou chuť.

Na sucho polknu a vezmu si chleba z misky která je uprostřed stolu.
Mám takoví pocit že jako oběd budu mít jen chleba.

S nejistotou do toho dloubnu lžičkou. Pak se naposledy podívám na ostatní a dám lžičku do úst.
Měla jsem pravdu nedalo se to sníst a měla jsem potíž to i spolknout.
Když se mi to povedlo tak sem zvedla hlavu od talíře a schytala jsem několik udivených pohledů který byli ve stylu,,Je to jedlí?''

Mám pocit že z mého pohledu šlo poznat víc než dost.

C: Omluvtemě musím si odskočit.
K: Právě jsem si uvědomil že jsem zapoměl vydat video.
M: A sakra já slýbil Lipovi že natočíme odpoledne video.
D: Co že si chtěla koupit T/j?
T/j: Jo já rovnou stebou pojedu.

Ve chvíli kdy jsme všichni řekli své vímluvi aby jsme se nemuseli otrávit tak jsme vstali od stolu.

T/j: Kluci je to výborné dojím si to potom.

Má: Ale kam tak pospícháte v lednici je ještě dezert!

To snad nemůže být horší!
Ale počkat...... Ano může!

1046 slov!
Tak že po delší době tady máte další kapitolu!
Já sama jsem umírala smíchy.
Doufám že se vám líbila.
No nic tak si užijte výkend a zase u příští kapitoli!
Aoj!💙💜